Konzole SNES nám přinesla některé z nejpamátnějších videoher v historii, od Final Fantasy VI a Starfox po Super Mario World a Super Metroid. Bohužel, jako každá konzole, i tato byla poznamenána několika příšernými hříčkami.

Tady je přehled 10 nejhorších her pro SNES všech dob. Z těchto příšerných titulů vám určitě ve dvaceti letech zešediví vlasy, stanou se z vás mniši a ateisté budou mít důvod říct „já vám to říkal“. Držte se za nos a vrhněme se na to!

10 ROAD RIOT 4WD

Pokud vás láká představa závodění s buginami v dunách po trati při rychlosti 4 snímky za sekundu, skočte na eBay a pořiďte si tuto nechvalně známou pseudoklasiku! Verze pro SNES je portem původního arkádového titulu od Atari z roku 1991, ale nepoznali byste to.

Srovnání obou her vedle sebe je přinejmenším šokující. Arkádová verze nabízí obrovské sprity vozidel, plynulejší framerate a řadu efektů prostředí, zatímco verze pro SNES je zbytečná, nudná slátanina, která kromě zvýšeného krevního tlaku nemá co nabídnout.

9 DOUBLE DRAGON V: THE SHADOW FALLS

Co se týče bojových her, existuje několik opravdu příšerných titulů, ale Double Dragon V: The Shadow Falls je proslulý nejen svou špatnou hratelností, ale i výsměchem celé sérii.

Jmenujte jinou bojovou hru, v níž se vyskytuje protivník, který své soupeře líže na KO, a dosáhli jste počinu hodného platinové trofeje PlayStation. Bojové mechaniky jsou nehorázně špatné, grafika podprůměrná a návrhy postav hloupé. Pokud hledáte opravdovou bojovku Double Dragon 1 na 1, vyberte si raději verzi pro Neo Geo.

8 TIMECOP

V devadesátých letech byly videohry založené na filmech obzvlášť příšerné, a to hlavně kvůli technickým omezením, která zastínila premisu. Aby to vykompenzovali, museli herní designéři své adaptace ohlupovat, aby se vešly do určité herní formy, čímž se všichni stali smolaři.

TimeCop se pokouší těžit z filmového hitu s Van Dammem pomocí zboku viděné akční formule, která neobstojí. Postavy zachycené pohybem vypadají hloupě, animace útoků jsou nehorázně přehnané a pokus o vytvoření realisticky vypadajícího pozadí nevzbuzuje zrovna důvěru.

7 REVOLUTION X

Ačkoli tato střílečka s tématikou Aerosmith byla v arkádách hitem, porty pro domácí konzole trpěly kvůli svým technickým omezením. Mělo by být samozřejmé, že portovat titul zaměřený na hudbu na konzoli jako SNES s tak omezeným zvukovým hardwarem byl od začátku špatný nápad. Představte si, že posloucháte MIDI coververzi alba Aerosmith s vyfouknutými výškovými reproduktory, a budete mít představu, jak to znělo.

Krevní a sexuální prvky ve hře byly pro domácí vydání zmírněny, což se fanouškům arkádové verze zrovna nezamlouvalo. Ačkoli byla hra kompatibilní se Super Scope, nestačilo to k tomu, aby se vyrovnala příkrým recenzím, které se na ni snesly.

6 BATMAN FOREVER

Jedním z nejhorších portů podle filmu, které kdy vznikly, byl bezpochyby Batman Forever. Hra se zapsala do paměti svou propíranou grafikou, lacinými zvukovými efekty a tím, co se ve světě skladatele Tima Follina vydává za hudbu.

Stejně jako TimeCop se i Batman Forever pokouší vytvořit pocit realističnosti pomocí jakoby motion-captured spritů postav s Temným rytířem a jeho posádkou, ale souboje a pohyb jsou tak nešikovné, že jakýkoli pocit normálnosti vyletí oknem rychleji než neovladatelný Batarang.

5 NICKELODEON GUTS

Možná budete potřebovat hypnotizéra, abyste si oživili dávno ztracené vzpomínky na televizní pořad Nickelodeonu s názvem Guts, což byl v podstatě americký Gladiátor pro teenagery bez sportovních schopností. Zatímco pořad byl nehorázný a šílený, port pro SNES byl zmatený.

Hráč ovládá dospívající postavu v šesti různých úrovních s variantami Slam Dunk, překážkovou dráhou a základním výcvikem. Cílem je porazit nepříliš hrozivou dráhu Aggro-Crag, abyste získali trofej a dokončili hru. Ačkoli svižné animace vypadají na hru z té doby jako živé, nevýrazná hudba a opakující se hratelnost neudrží váš zájem déle než maximálně 10 minut.

4 BALLZ

Nemusíte příliš přemýšlet, abyste si představili, jaká marketingová kampaň byla vytvořena k prosazení této hry, ale opravdu se jim můžete divit, když mají tak málo práce? Ballz je klonem Street Fighteru, který se absolutně ničím neodlišuje od ostatních.

Postavy se skládají z… koulí… a to je asi tak všechno. Kromě toho, že si vyměňují palety, není možné skutečně rozlišit, čím se jedna liší od druhé, kromě útoků, které zcela postrádají originalitu. Když k tomu připočteme bizarní pozadí s ruskými koly a širokoúhlými panely blikajícími bláboly, je s podivem, že tahle hra dostala zelenou.

3 RISE OF THE ROBOTS

Tato bojovka se nepovedla na žádném systému, kterého se dotkla, ale verze pro SNES byla obzvlášť příšerná. Vypraná grafika byla na hony vzdálená prvním renderům, které se objevily před uvedením hry na trh, a nepomohlo ani blátivé pozadí.

Ačkoli šlo o neotřelý nápad (alespoň teoreticky), Rise of the Robots padla na hubu kvůli nevýrazným soubojům, gumovému ovládání a nedostatku působivých efektů. Možná kdyby se více času věnovalo hratelnosti a méně premisám, mohla hra dopadnout lépe.

2 RACE DRIVIN‘

Pane, smiluj se! Zdálo se, že Tengen a THQ mají se závodními hrami na SNES velký problém. Stejně jako Road Riot 4WD, i Race Drivin‘ byl ochromen snímkovou frekvencí 2-3FPS, grafikou vyvolávající depresi a monotónními zvukovými efekty.

Košmarská snímková frekvence hry znamenala, že ovládání auta bylo nemožné. Jakmile jste začali sjíždět ze silnice, určitě jste to přehnali a skončili nosem napřed v boku stodoly. Kontrola kvality zjevně nebyla při tvorbě této hry na prvním místě.

1 SPACE ACE

Laserdiscová klasika Dona Blutha byla portována na SNES jako tradiční side-scroller, ale nepodařilo se jí zachovat ani 5 % toho, co z originálu udělalo takový hit. Pomalému tempu nepomohlo ani nevýrazné ovládání a nevyrovnaný herní zážitek v několika herních režimech.

Zapojení drasticky komprimovaných úryvků z interaktivního filmu na laserdisku působilo spíše jako urážka odkazu Dona Blutha než jako úklona fanouškům. Příliš repetitivní, příliš málo nápadité a příliš omezené na to, aby dosáhlo toho, co si předsevzalo.

O autorovi