Fotografie zveřejněná indickou armádou, na které se spekuluje o existenci yettiho – monstrózního lidského nebo opičího tvora žijícího v divočině – opět vzbudila zájem veřejnosti o tento fenomén.

Co je to ale za bájné tvory, že rok co rok přivádí desítky a desítky lidí k tvrzení, že je viděli, nebo dokonce některé přimělo vydat se je hledat do Himálaje? Existují vůbec nějaké doložené důkazy, které by „yettiho“ legitimizovaly v jiných sférách, než jsou hoaxy a pseudověda, které takovým pozorováním přirozeně dominují? Je to člověk? Je to medvěd? Je to opice? Nebo nějaký smíšený humanoid? Něco jako člověk-medvěd-opice?“

Pro zodpovězení těchto a dalších palčivých otázek DH rozebírá „yettiho“.

Tradiční folklór a mýty
Mýty o jeho původu a příběhy o pozorování yettiho sahají několik století zpět, až k předbuddhistickým východním civilizacím, zejména v oblasti Himálaje. Někteří původní obyvatelé Himálaje údajně tuto „spatřenou“ bytost uctívali a nazývali ji „ledovcovou bytostí“.

V nepálštině a bhútánštině existuje několik místních názvů pro „yettiho“. Některé z nich jsou např:

Yeti jako Meh-Teh (člověk-medvěd)
Kang-mi (sněžný muž)
Migoi (divoký muž)
Bun manchi (člověk z džungle)
Západní zájem a vznik „ohavného sněžného muže“

První použití termínu „ohavný sněžný muž“ se připisuje Henrymu Newmanovi, přispěvateli indických anglicky psaných novin The Statesman, který údajně získal popisy „Yetiho“ z vyprávění horolezce a průzkumníka Charlese Howarda-Buryho, který v roce 1921 vedl slavnou britskou průzkumnou expedici na Mount Everest.

Newmanovi se však připisuje chyba v překladu, která ho vedla k tomu, že tvora nazval „ohavným“.“

Ještě starší příklad spekulací o existenci takového tvora je připisován B. H. Hodgsonovi, který se v roce 1832 údajně setkal s „tyčícím se ne-člověkem pokrytým od hlavy až k patě tmavými vlasy“, který po spatření uprchl.

Hodgson toto pozorování odmítl jako „orangutana“, když psal do časopisu The Journal of the Asiatic Society of Bengal.

Vše se však změnilo v roce 1951 poté, co horolezec Eric Shipton pořídil skutečnou fotografii údajné stopy Yetiho na úpatí Mount Everestu. Věřte tomu nebo ne, ale sir Edmund Hillary, všeobecně považovaný za prvního člověka, který vystoupil na Mount Everest (viz také: George Mallory), vedl v Nepálu výpravu na lov Yetiho a připisuje se mu vyfotografování záhadných stop a hlavně získání 240 let starého skalpu, který údajně patřil (nebo se to tehdy myslelo) (Ano!

Naneštěstí pro Hillaryho se později ukázalo, že patří serovi, zvířeti podobnému koze. Nedostatek vědeckých důkazů však tehdy neodradil tisk, protože britský bulvární deník Daily Mail také okamžitě sponzoroval několik výprav za „ohavným sněžným mužem“.

Jak už to u takových věcí bývá, poměrně brzy se do toho vložil Hollywood.

Známý režisér béčkových filmů W. Lee Wilder uvedl v roce 1954 snímek „THE SNOW CREATURE“.
A brzy nato ho trumfnul v roce 1957 filmem ‚THE ABOMINABLE SNOWMAN‘.

Od září 1958 do listopadu 1959 se oblíbená komiksová postava Tintin setkávala s bájným zvířetem v časopise, který byl v roce 1960 sestaven a vydán knižně pod názvem ‚Tintin v Tibetu‘.

Tvůj kamarád říká, že zahlédl Yetiho? Je příliš brzy na to, aby ho nechal separovat?“

Jak v následujících desetiletích přibývalo pozorování, mýtus o Yetim sílil a objevovalo se stále více „důkazů“ v podobě stop, očitých svědectví a zrnitých fotografií a filmů typu „udělej si sám“.

Ve skutečnosti, při vědomí kryptozoologické turistiky, kterou by fenomén Yeti nabízel, spolupracovaly v roce 1959 vlády USA a Nepálu na regulaci lovu na Yetiho.

Jaké regulace? Možná se ptáte. Jsou trojího druhu:

1. Žádné peníze, žádný Yeti

„Za povolení k výpravě za účelem hledání ‚Yetiho‘ bude třeba zaplatit vládě Jeho Veličenstva Nepálu honorář ve výši 5 000 rupií indické měny.“

1. Nezabíjejte žádného Yetiho, pokud nezaútočí jako první
   „V případě, že je Yeti vypátrán, může být vyfotografován nebo chycen živý, ale nesmí být zabit nebo zastřelen s výjimkou případu nouze vyplývajícího ze sebeobrany. Všechny pořízené fotografie zvířete, samotného tvora, pokud bude chycen živý nebo mrtvý, je třeba co nejdříve odevzdat nepálské vládě.“

2. Nezveřejňovat tisku
   „Zprávy a reportáže vrhající světlo na skutečnou existenci tvora musí být předloženy nepálské vládě, jakmile jsou k dispozici, a nesmí být v žádném případě poskytnuty tisku nebo novinářům ke zveřejnění bez souhlasu nepálské vlády.“

Skotsko prý jen na turistice za lochneskou příšerou vydělá podle Forbesu kolem 60 milionů liber ročně, ale o tom, jaký cestovní ruch lov Yetiho Nepálu nebo Tibetu přináší, se oficiálně nic neví.

Proč ale lidé stále věří v nepolapitelného „Yetiho“, i když ho moderní věda znovu a znovu vyvrací?

Pro lidi v takových situacích je víra v kryptida – zvíře, jehož existence nebo přežití je sporné nebo nepotvrzené, způsobem, jak si uvědomit smysl toho, co je kolem nich, a přitom se ponoří a stanou se součástí folklóru, mytologie a pověstí dané oblasti stejně jako samotný kryptid.
Vědecký výzkum:

Možná největší výzvu mýtu o yettim přineslo v roce 2017 zveřejnění vědecké práce s názvem „Evoluční historie záhadných medvědů v oblasti Tibetské náhorní plošiny a Himálaje a identita yettiho.“

Práce zveřejněná v časopise Proceedings of the Royal Society B informovala o výsledcích analýzy DNA devíti exemplářů „yettiho“. Z devíti jimi odebraných a analyzovaných vzorků patřil jeden psovi a zbylých osm jednomu ze tří druhů medvědů – asijskému černému medvědovi, himálajskému hnědému medvědovi nebo tibetskému hnědému medvědovi.

„Tato studie představuje dosud nejpřísnější analýzu vzorků, u nichž existuje podezření, že pocházejí z anomálních nebo mýtickým ‚hominidům‘ podobných tvorů,“ napsali vědci v článku.

„Naše zjištění silně naznačují, že biologické základy legendy o yettim lze nalézt u místních medvědů, a naše studie ukazuje, že genetika by měla být schopna odhalit další, podobné záhady… Další genetický výzkum těchto vzácných a nepolapitelných zvířat může pomoci osvětlit historii životního prostředí v regionu, stejně jako evoluční historii medvědů na celém světě – a další vzorky ‚yettiho‘ by mohly k této práci přispět,“ uvedli vědci, kteří za prací stojí.