Předplatné
Proč nejhůře situovaní američtí občané tak milují svou zemi?“
Patriotismus lze definovat jako víru ve velikost, ne-li nadřazenost své země vůči ostatním. Raději by byli občany své země než kterékoli jiné země na světě. Podle této definice je 85 až 90 procent amerických chudých „vlastenců“.
Odpovídající čísla pro Američany z dělnické, střední a vyšší třídy jsou nižší. A nejhůře situovaní lidé ve většině ostatních vyspělých zemí jsou méně vlastenečtí – a to i v zemích, kde lidé dostávají lepší sociální dávky, pracují méně hodin a mají lepší šance na vzestup než jejich protějšky ve Spojených státech.
Proč jsou američtí chudí tak vlastenečtí? To s jistotou nevíme. A měli bychom, protože jejich láska k vlasti přispívá k sociální stabilitě, ovlivňuje chápání Ameriky jako výjimečného místa a má zásadní význam pro nábor do armády.
Abych tomuto patriotismu porozuměl, strávil jsem část let 2015 a 2016 v Alabamě a Montaně – obou ohniscích patriotismu mezi chudými. Pobýval jsem v prádelnách, na autobusových nádražích, v útulcích, v knihovnách, v centrech pro seniory, v obchodech s použitým oblečením a ve zchátralých čtvrtích. Vyzpovídal jsem 63 chudých Američanů různého věku, pohlaví, náboženství, politické orientace, rasy a historie vojenské služby.
Došel jsem ke třem zastřešujícím poznatkům:
První je, že mnozí považují Spojené státy za „poslední naději“ – pro sebe i pro svět. Tato země nabízí chudým lidem pocit důstojnosti, blízkost k Bohu a odpovědi na většinu problémů lidstva. „Vzdát se naděje na zemi, ve které žiji, je pro mě téměř vzdát se naděje na sebe sama,“ řekla mi 46letá Shirley, nezaměstnaná černoška z Birminghamu ve státě Ala. (Všechna jména zde jsou podle mých pravidel výzkumu pseudonymy).
Tato poznámka souvisela s druhým poznatkem. Amerika je pro chudé přitažlivá, protože je bohatá. Chudí ji vnímají jako místo, kde mají šanci uspět. V mých rozhovorech lidé oddělovali možnosti země od vlastních frustrací; mnozí přebírali plnou zodpovědnost za vlastní životní potíže. A mnozí to považovali za americkou ctnost. Tady vám alespoň vaše šance neberou jiní. „Když se vám nedaří,“ řekl Harley, veterinář, který nyní dostává potravinové lístky, „musí to být špatná volba.“
Z téhož důvodu byli mnozí přesvědčeni, že budoucnost jim přinese lepší věci. Několik z nich mělo pocit, že se právě otočili za roh. A podívejte se na zbytek světa, říkali si lidé: Stále se snaží dostat do Ameriky. Tohle musí být to pravé místo.
To souviselo s třetím zdrojem hrdosti: Americká svoboda. Mnoho lidí mluvilo o tom, že se cítí velmi svobodně, že mohou přicházet a odcházet z různých míst a myslet si, co chtějí.
Pro některé to zahrnovalo i svobodu být bezdomovcem, pokud se tak rozhodnou. Jak mi řekl Marshall, mladý bělošský bezdomovec, v Billings v Montrealu: „Žiji na ulici …. Nikdo mě za to neobtěžuje. … Na světě jsou jiná místa, kde by mě donutili se někam ukrýt nebo, víte, vyhnat nebo … uvěznit.“
Když se rozhovory stočily ke svobodě, často se mluvilo o zbraních. Zbraně poskytují člověku bezpečí a umožňují lov – umožňují uživit sebe i rodinu. A Amerika naštěstí vlastnictví zbraní zajišťuje.
V souhrnu je vlastenectví chudých zakořeněno v rozšířeném přesvědčení, že Amerika patří svému lidu. Dochází k instinktivnímu, ochranářskému a intenzivnímu ztotožnění se zemí zdola nahoru. Je to země lidu.
Některé z těchto vlastenectví má samozřejmě základ v mylných představách o jiných zemích. Jeden člověk mi řekl, že na světě jsou jen dvě demokracie: Izrael a Spojené státy. Jiný mi řekl, že Japonsko je komunistická země. Mnozí také předpokládali, že ostatní země jsou chudší, než ve skutečnosti jsou. Ale to byly téměř styčné úvahy. Málokdy se objevily, pokud jsem se výslovně nezeptal na omezení jiných zemí.
Při rozhovorech jsem si uvědomil, že jejich přesvědčení o Americe není hádankou, kterou je třeba vyřešit. V Americe neexistuje rozpor mezi obtížnými životními trajektoriemi člověka a jeho láskou k vlasti. Pokud něco, pak ti, kteří mají potíže, mají více důvodů věřit v příslib Ameriky než většina z nás.
Francesco Duina je profesorem sociologie na Bates College v Lewistonu ve státě Maine a čestným profesorem sociologie na University of British Columbia. Je autorem knihy „Broke and Patriotic: Why Poor Americans Love Their Country“ (Zlomení a vlastenci: proč chudí Američané milují svou zemi, Stanford University Press, 2017). Tento komentář napsal pro Zócalo Public Square. Chcete-li se vyjádřit, pošlete svůj dopis redakci na adrese SFChronicle.com/letters.
.