Articles

Neviditelná Paříž: Na 92. oddělení hřbitova Père Lachaise leží hrobka Victora Noira, jedné z nejznámějších kuriozit tohoto hřbitova: Podivná cesta Victora Noira

by admin

. Bronzová socha, ležící naplocho v poloze smrti, fascinuje a baví návštěvníky, z nichž někteří dokonce věří, že má jisté zvláštní schopnosti (o nich později). Victor Noir se sem však dostal až 20 let po své smrti. Proč se tento zcela obyčejný člověk stal takovou kauzou a co se stalo mezi okamžikem jeho smrti a příchodem na Père Lachaise?

Victor Noir, buď sedící
nebo velmi krátce

Victor Noir, pseudonym Yvana Salmona, se narodil v roce 1848 ve francouzském regionu Vogézy. Nejprve se vyučil hodinářem, poté květinářem, ale poté, co jeho bratr Louis našel úspěch v Paříži, rozhodl se ho následovat do hlavního města. Stal se novinářem a pracoval na několika novinách včetně nového titulu „La Marseillaise“. Právě při práci pro tyto noviny dojde k tragédii.
Majitel novin Henri Rochefort i jejich redaktor Pascal Grousset se dostali do konfliktu s princem Pierrem Bonapartem, synovcem císaře Napoleona III. Grousseta tato hádka natolik popudila, že poslal dva své zaměstnance, Noira a Ulrica de Fonvielle, do Bonapartova domu, aby mu předali výzvu k souboji. Bonaparte, sám poněkud divoký a vznětlivý muž, se nad touto výzvou rozhořčil a v potyčce, která se strhla, Victora Noira zastřelil.
S koncem jeho života začal kult Victora Noira. Vláda císaře Napoleona III, který byl, což je zajímavé, zvolen prvním prezidentem země právě v roce Noirova narození, už byla na pokraji zhroucení, ale vražda novináře členem jeho rodiny byla přesně tou událostí, kterou chtěli jeho odpůrci využít. Zpráva o smrti Victora Noira se šířila rychle a v den pohřbu se kolem Noirova domu v Neuilly shromáždilo snad až 200 000 lidí.
Plánováno bylo pohřbít Noira na malém místním hřbitově, ale lidé požadovali, aby byl vzat do triumfálního průvodu Paříží a uložen na městském hřbitově Père Lachaise. Když už hrozilo, že se scéna vymkne kontrole, objevil se bratr Victora Noira Louis a prosil dav, že přáním rodiny je pohřbít ho v Neuilly. Dav se nakonec rozešel a nechal rakev převézt na hřbitov k pohřbu.

Hřbitov Neuilly v den pohřbu a (dost možná) stejná scéna dnes.

Princ Pierre Bonaparte byl zatčen a uvězněn v Concièrgerie – se souhlasem svého podrážděného strýce -, ale později byl propuštěn poté, co soud rozhodl, že byl vyprovokován a při potyčce neúmyslně zabil Noira. Přestože smrt Victora Noira vedla k protestům a demonstracím po celém městě a také k celé řadě článků v tisku, které útočily na režim Napoleona III, císařství přežilo – až do pozdějšího roku, kdy do Francie vtrhli Prusové.
Mnozí z těch, kteří se zapojili do protestů po smrti Victora Noira, včetně Louise Michela a Julese Daloua, se zúčastnili Pařížské komuny v roce 1871 a po jejím násilném potlačení byli nuceni odejít do exilu. Revoluční aktivity, s nimiž bylo nyní jméno Victora Noira nesmazatelně spojeno, již nebyly na pořadu dne a mladý novinář se mohl nerušeně usadit v Neuilly na dalších dvacet let, kdy třetí republika vstoupila do období relativního klidu.

Victor Noir byl sice ze hřbitova v Neuilly odstraněn, ale žije dál ve jménu ulice, která ho obklopuje.

Když se exulanti pomalu vraceli do Paříže, začalo jméno Victora Noira opět kolovat. Nebyl nyní čas věnovat mu pomník, který si zasloužil? Byla vyhlášena veřejná sbírka na získání potřebných prostředků a jeden z účastníků jeho pohřbu, Jules Dalou, dostal za úkol vytvořit sochu z bronzu. Vybral realistický model okamžiku jeho smrti (převzatý z dobových skic v tisku), s kloboukem spadlým k jeho nohám. Ostatky Victora Noira pak byly v roce 1891 přeneseny do Père Lachaise a jeho hrob se stal svatyní revolucionářů – a mnohem později i jiného druhu veřejnosti.

Když byl Victor Noir převezen z Neuilly, ne vše z něj se dostalo do Père Lachaise. Když byly ostatky přenášeny z místa jeho původního odpočinku, požádal jeho bratr Louis, aby ho nechal na chvíli o samotě vedle rakve. Svědek později prohlásil, že na místo činu narazil a našel Louise, jak odstraňuje bratrovu lebku. Nikomu jinému v tu chvíli nic neřekl a Louis prý lebku uchovával ve skleněné vitríně ve svém domě a pravidelně s ní rozmlouval! Po Ludvíkově smrti byla lebka nakonec převezena do jeho hrobky v Père Lachaise, kde se připojila ke zbytku jeho těla.

Při dnešním pohledu na sochu vidíme spíše hrdinskou, romantickou postavu, pohlednou a štíhlou, ale ve skutečnosti byl Victor Noir nevýrazný mladý muž. Byl spíše obézní a těžkopádné postavy, který se měl oženit se svou šestnáctiletou snoubenkou, když zemřel. Nebyl revolucionářem v činech ani ve svém psaní, ale jen jedinec, který se ocitl ve špatný čas na špatném místě a byl konfrontován špatnou osobou ve špatné náladě.
Je to obraz člověka, který se stal symbolem revoluce navzdory sobě samému. Ještě nepravděpodobnější je však jeho současný status – jako symbol plodnosti. Byl to někdo, kdo byl dost možná v době své smrti ještě panic, ale tato pověst pochází ze dvou prvků. Dalou se z nějakého důvodu rozhodl zdůraznit určitou část své anatomie, ale nikdo si toho zřejmě nevšiml až do 70. let 20. století, kdy jistí průvodci na hřbitově vymysleli mýtus plodnosti.
Od té doby hrobku navštěvují ženy, které chtějí otěhotnět, a otírají se o sochu, přičemž některé části jsou velmi zřetelně „vyleštěné“ (nos, ústa a brada, špičky bot – a samozřejmě genitálie!). Pravidelně také dostává květiny, jak je vidět na fotografii v horní části stránky, a také vzkazy v klobouku.
Jeho smrt sice nevedla k pádu říše, ale kdo může říct, že nepřímo nevedla k narození několika dětí ve městě?“

.