SNAPSHOT

Francie:
Narozena 1412,
zemřela 1431.
Hrdina Francie.

Historie

Byla stoletá válka a (slušně řečeno) Francie a Anglie spolu neměly nejlepší vztahy. V době, kdy se Johanka narodila, však uzavřely příměří. Problém byl, že Francie nebyla v nejlepších vztazích ani sama se sebou. Královská rodina byla rozdělena uprostřed: byli to orleanisté proti Burgunďanům a bylo to ošklivé.

V důsledku toho, když přišel čas prodloužit toto příměří s Anglií, francouzští diplomaté se na to vykašlali. Jindřich V. prohlásil, že mu patří trůn, vydal se na cestu přes Kanál a ty orleanisty poslal k zemi. A co víc, poté, co dobyl většinu severní Francie, Burgunďané – v čele s vévodou Filipem III. s ním v podstatě souhlasili.

Seznamte se s Karlem. Karel z Ponthieu byl jedním z orleanistů, Filipovým úhlavním rivalem a podle některých (včetně Johanky) právoplatným králem Francie. S Anglií na severu a Filipem na všech ostatních stranách však ztrácel věrnost nalevo i napravo. Tehdy začala Johanka vidět věci.

Bylo jí 12 let, když k ní začali promlouvat svatí a andělé, a nejen promlouvat, ale také ji navštěvovat. Osobně. Celé dny se stýkala se svatou Kateřinou Alexandrijskou, svatou Markétou Antiochijskou, archandělem Michaelem a (čas od času) Gabrielem. Jak se ukázalo, zatímco celý severní konec Francie byl pohlcen, tito světelní lidé Johance říkali, aby s tím něco udělala.

A tak to udělala. Tedy pokusila se o to. Díky rodinnému spojení se Johance podařilo získat rozhovor s lordem Robertem de Baudricourt, který sympatizoval s orleánskými, i když měl v popisu práce (vazal lotrinského vévody) burgundské. Robert však o Johančinu pomoc neměl zájem.

Poté Angličané oblehli Orleáns a Johanka opět navštívila Roberta, tentokrát s předpovědí: Francouzi prohrají bitvu, která se chystá. To se také stalo. Robert se rozhodl poslat Johanku dál za Karlem a poradil jí, aby si na cestu oblékla mužský oděv na ochranu. Johanka neztrácela čas a sdělila Karlovi svůj vzkaz: že je právoplatným dědicem francouzského trůnu a že mu ho pomůže získat zpět. Karel nebyl v pozici, kdy by se mohl hádat.

Jana samozřejmě nemohla jen tak převzít velení nad jeho armádou. Nejprve se musela osvědčit. Zkouška, kterou skládala, však nebyla z vojenské strategie – byla to zkouška z teologie. To mělo všem jasně ukázat, že Johanka není čarodějnice, bláznivá paní ani kacířka. (Naštěstí pro Karla byla i tak docela geniální stratég). Poté, co se skupina teologů přesvědčila, že Johanka má ve svém učení jasno, začala psát dopisy, vlastně ultimáta, ve smyslu: „Hej, vy Angličané, táhněte domů, nebo vás odsud vyženu.“ A tak se stalo. Angličané odpověděli tím, že si posly nechají.

S brněním ušitým přímo pro ni tedy Johanka odjela na kopytech do Blois a převzala velení nad tamními vojáky. První, co udělala – poté, co vyhnala prostitutky na mušku -, byla čistka mezi muži. Přinutila je přestat nadávat, chodit ke zpovědi a přestat obtěžovat místní obyvatele. Dále inspirovala celý zástup nových rekrutů. Bojovat za poraženého Karla byla jedna věc, ale bojovat za světici – o Johance se říkalo, že je sama svatou Kateřinou – byla věc zcela jiná.

Následovala řada vítězství. Johanka dobyla pevnosti Saint Loup, Saint Jean le Blanc a les Augustins; pak dobyla anglickou pevnost les Tourelles; pak se Angličané rozhodli pustit Orleáns a stáhnout se. Dále dobyla Jargeau, Meung-sure-Loire a Beaugency. Dalšího vítězství dosáhla u Patay, pak pokračovala směrem k Remeši a cestou dosáhla kapitulace každého města. Když se dostali do Remeše, byl Karel korunován králem.

Karlův dvůr se poté zcela neřídil Johančiným příkladem a udělal přitom několik chybných kroků, ale většinou úspěšně pokračoval v bojích. Pro Johanku však nepokračoval dlouho. Byla zajata během potyčky, které se zúčastnilo 6 000 nečekaných Burgunďanů. Nařídila ústup a vzala si zadní voj, aby se ujistila, že unikne jako poslední; následně se jí nepodařilo uniknout vůbec. Burgunďané ji obklíčili, a přestože se odmítla vzdát a přestože se po zajetí několikrát pokusila o útěk – jednou skokem z okna ve výšce 70 stop – byl to konec její kariéry.

Postavila se před soud. Údajným zločinem bylo kacířství a důvodem byl její oděv. Johančino pánské oblečení porušovalo biblický zákon o odívání. Je však těžké uvěřit, že to byla skutečná stížnost. Nikdo v té době nepochyboval o oprávněnosti Johančina oblečení: nosila to, co nosila, aby se chránila před obtěžováním. Zbroj se přece jen hůře prodírá než šaty a pro tehdejší muže nebyla žena v uniformě ani tak dámou s dámskými přednostmi, jako spíš bojovnicí, jako byli oni sami.

V každém případě byl celý proces nepřehlednou záležitostí. Pro začátek chyběly důkazy. Pak byla Johanka souzena bez advokáta, přestože měla právo na právní zastoupení. Když s překvapivou hbitostí obhajovala svůj vlastní případ, nechali pozměnit zápis tak, aby ji usvědčoval. A také, ačkoli normální trest za tento typ zločinu by zahrnoval církevní vězení vedené řádovými sestrami, místo toho ji drželi ve světském vězení. Odmítli také její odvolání k papeži – což by, kdyby jí to bylo umožněno, jistě celou věc zastavilo. Karel jí mohl pomoci, ale neudělal to.

Odsouzen byl k smrti upálením. Teprve devatenáctiletá Johanka byla proměněna v popel a vhozena do Seiny a všichni šli dál. Stoletá válka pokračovala dál. Karlovi se podařilo udržet si trůn pod sebou. Archanděl Michael přestal mluvit s dívkami.

Později papež uspořádal s Johankou druhý soud, abdikoval ji (naštěstí pro ten její popel) – a zhruba 500 let poté byla svatořečena.

SIGNIFIKACE

Když se mluví o hlubokých vůdcích, často se do popředí diskuse dere vlastnost, která je inspirativní. Věci jako osobní charisma a silná rétorika jdou tak daleko, jak jdou, protože mají schopnost získat lidi na svou stranu. Získávají si důvěru lidí, podněcují jejich vůli a motivují je k činům. Možná byla Johanka přesvědčivým řečníkem, možná ji bylo nemožné nemít rád, možná to byla síla jejího sebevědomí – ale ať už to bylo jakkoli, Johanka z Arku uměla inspirovat.

Kdyby nepřišla na scénu, je celkem jasné, že by Karel nikdy nenastoupil na trůn. Než se tam dostala, byla jeho vojska skrovná co do počtu a zoufalá srdcem. Něco v této prozíravé dívce je však proměnilo. Muži se nadchli. Přihlásili se do armády. Znovu se osmělili a stali se ochotnými. A zvítězili.

Joanina inspirace byla tak silná, že stále trvá. Její příběh rezonuje téměř pro každého, a to z mnoha důvodů. Její skromný původ, neochvějná věrnost trůnu, mučednická smrt, vojenské vítězství, odvážný příklad ženství, nebojácná oddanost Kristu a neochvějná víra v to, co dělala (i když ji to v nespravedlivém procesu stálo život) – to vše slouží k dojetí a motivaci lidem, kteří sympatizují s chudými, monarchisty, věřícími, ozbrojenými složkami, feministkami, křesťany, lidmi obecně i lidmi pronásledovanými (v tomto pořadí).

Přemýšlíme-li o tom, co vlastně znamená inspirace – tj, přebývání ducha – možná není překvapivé, že právě to za sebou tato vírou naplněná, andělsky mluvící kapitánka zanechávala všude, kam přišla.