Jen několik citátů o Jindřichu VIII., které jsem za poslední rok nasbíral. Nezapomeňte na anketu o Jindřicha VIII. po skončení podcastu 15. července.

Oficiální věštci podcastu Dějiny Anglie

Žádný anglický král nebyl více vychvalován a více nenáviděn než Jindřich VIII. Někteří historici ho považují za dobrého krále, ochotného pomáhat chudým a přátelského k lidem všeho druhu. Jiní historici považují Jindřicha za brutálního muže, neschopného stýkat se se slušnými lidmi, který měl být zavřen jako šílenec… dávno před svou smrtí.“ (Ladybird History of the kings and queens of England)

„Jindřich VIII. byl tím pravým králem, kterého Anglie na počátku 16. století potřebovala. Byl silný a bezohledný, ale také chytrý a odhodlaný k tomu, aby Anglie byla mocná a prosperující.“ (Jindřich VIII.) (Ladybird History of the kings and queens of England (vydání z roku 1968))

„Jindřich VIII. byl silný král s velmi silným smyslem pro humor a VIII. manželkami, mezi nimiž byly nezapomenutelné Kateřina Zpupná, Anna z Cloves, lady Jane Austinová a Anna Hathawayová. Jeho vousy však byly rudé.“ (Sellar a Yeatman, 1066 and all that)

Názory některých současníků

„Domnívám se, že mi (Jindřich VIII.) projevuje větší přízeň než kterýkoli jiný poddaný v Anglii… Nicméně… nemám důvod k pýše, neboť kdyby mu moje hlava mohla získat hrad ve Francii, neměla by se mu vyhnout.“ (Sellar a Yeatman, 1066 and all that) (Thomas More, 1525)

„Od té doby, co bylo anglické království poprvé královstvím, nikdy v něm nebylo tak velkého lupiče a plenitele Commonwealthu, o jakém bychom četli nebo slyšeli, jako je náš král.“ (Thomas Hale, kněz popravený za vlády Jindřicha VIII.)

„Pane Cromwelle, vstoupil jste do služeb nejvznešenějšího, nejmoudřejšího a nejliberálnějšího prince. Budete-li se řídit mou chabou radou, budete mu ve svých radách, které dáváte své milosti, vždy říkat, co by měl udělat, ale nikdy ne to, co je schopen udělat….neboť kdyby lev znal svou vlastní sílu, těžko by mu někdo vládl.“ (Thomas More)

„nejkrutější a nejodpornější tyran“ (papež Pavel III, 1538)

„Junker Heintz chce být Bohem a dělá, po čem touží.“ (Martin Luther)

„Přestaňme zpívat chvalozpěvy na anglického Nerona.“ (Philipp Melanchthon, 1540)

„Jindřich je tak chamtivý, že by ho neuspokojilo ani všechno bohatství světa…. Aby se obohatil, ožebračil svůj lid. Tento král…. nedůvěřuje jedinému člověku… a nepřestane máčet ruku v krvi, dokud bude pochybovat o lidech“. (Charles de Marillac, francouzský velvyslanec, 1540)

„největší tyran, jaký kdy byl v Anglii.“ (Současná italština)

„Ve svém životním věku a se všemi svými zkušenostmi ze světa jste byl zotročen vášní k dívce.“ (Současná italština)

„Ve svém životním věku a s veškerými svými zkušenostmi ze světa jste byl zotročen vášní k dívce.“ (Reginald Pole)

„byl to muž rychlého a jemného důvtipu, ale přitom byl úžasně smyslně nestálý a bloudil v různých náklonnostech. Liboval si někdy ve smyslných rozkoších a jindy ve shromažďování velkých pokladů a bohatství, často se odhodlával k bestiální zuřivosti a pomstychtivé krutosti. O veřejné zdraví své země vždy nedbalý, ve svých vlastních žádostech učenlivý a pilný.“ (John Elyot, 40. léta 15. století)

„nikdy ji znovu nevytáhne… a raději, než aby mu chyběla jakákoli část jeho vůle nebo chuti, vystaví nebezpečí ztráty poloviny svého království“ (Cavendish, asi 1558)

Před 20. stoletím

„Vznešený kníže, správně šťastný ve všech svých činech… takového majestátu zmírněného lidskostí, jaký se nejlépe hodí k tak vysokému a vznešenému stavu.“ (Holinshed, 1577)

„Neboť kolik služebníků ve spěchu postoupil… a se změnou své záliby zase zničil; nikdo neví, pro jaké provinění! Kolika jiným pustším dal hojné květy, z nichž sbíral med, a na konci žní je spálil v úlu! Kolik žen odloudil a zavrhl, jak se měnila jeho záliba a náklonnost! Kolik pokrevních knížat (z nichž někteří se pro svůj věk sotva doplazili k špalku) … popravil!“ (Walter Raleigh, 1603-1616)

„Pravdou je, že to byl nejnesnesitelnější lotr, hanba lidské povahy a krvavá a mastná skvrna na dějinách Anglie.“ (Charles Dickens)

„Nemyslím si o něm, že byl tak špatný, jak by naznačovaly přijímané názory jeho obhájců nebo nepřátel… nejnešťastnější historie jeho manželek mu přinesla nadměrnou morální nenávist… Nemyslím si, že byl abnormálně rozmařilý… ale byl krutě, královsky mstivý. Byla v něm stále rostoucí a stále zasahující královská zvůle… Nevěřím, že byl monstrem chtíče a krve, jak ho mnozí římskokatoličtí spisovatelé považují.“ (William Stubbs, 1886)

20. století

„Nejpozoruhodnější muž, který kdy seděl na anglickém trůně“ (A. F. Pollard, 1902)

“ dospěl ke svým zásadám procesem dedukce z vlastního konkrétního případu…účelnost, a nikoli spravedlnost a morálka byly nejvyššími kritérii veřejných činů“ (A F Pollard, 1902)

„král a státník, který bez ohledu na své osobní nedostatky vedl Anglii cestou k parlamentní demokracii a impériu“ (A F Pollard, 1902)

„… posiloval lidovou monarchii, zatímco Francií a Německem zmítaly vnitřní spory.“ (Winston Churchill)

„…vlastnosti, dobré i špatné, se sčítaly do mimořádné účinnosti…v neposlední řadě bylo jeho mistrovským řemeslnickým tajemstvím oko pro nástroj.“ (S. T. Bindoff, anglický historik, 1950)

„Úcta, ba dokonce popularita, které se těšil u svého lidu, nebyla nezasloužená….Udržoval vývoj Anglie v souladu s některými z nejenergičtějších, i když ne nejušlechtilejších sil té doby. Jeho vysoká odvaha – nejvyšší, když se dařilo špatně -, jeho velitelský intelekt, znalost faktů a instinkt pro vládnutí provedly jeho zemi nebezpečnou dobou změn a právě jeho arogance zachránila jeho lid před válkami, které postihly jiné země. Lidé v Anglii, matně si pamatující války růží, mlhavě informovaní o krveprolití a utrpení v Evropě, věděli, že v Jindřichovi mají velkého krále.“ (J. D.) Mackie, 1952, skotský historik)

„Agresivní, zahořklý, pomstychtivý, krvežíznivý…“.tvrdohlavý, násilnický a nakonec naprosto špatný“ (Philip Hughes, 1950, katolický kněz a historik)

„egocentrická obluda“, jejíž vláda „vděčila za své úspěchy a ctnosti lepším a větším mužům v jeho okolí; většina jejích hrůz a selhání pramenila spíše přímo z (G. R. Elton, 1953)

„Jeho vláda byla humánní, jeho popravy sporadické…“

„Jeho vláda byla humánní. Nikdy nikoho nezabil vlastní rukou… Počet obětí… nebyl velký.“ (John Edward Bowle, anglický historik, 1964)

„Jindřich možná nebyl o nic neuvědomělejší a nezodpovědnější než mnozí jiní králové; ale málokdy, pokud vůbec, se ukázalo, že neuvědomělost a nezodpovědnost krále stála jeho lid větší materiální prospěch.“ (J. J. Scarisbrick, 1968)

„Jeho absolutní přesvědčení, že události jsou určovány smlouvou sestavenou mezi Bohem a člověkem,…člověk svědomí … může být mnohem bezohlednější než milovník zaslepený vášní nebo státník osvobozený od svých zločinů státní nutností“ (Lacy Baldwin Smith, 1982)

„teprve v tomto rámci všeobecného utrpení se stává srozumitelnou drsná hrůza tudorovského trestu a královy pomsty …Zrádce a kacíř 16. století si nezasloužil jen smrt v bolestech, ale i jejich přetrvávající bolest… pro příklad a postrach ostatních, ale jako odměnu pro ctnostné“ (Lacy Baldwin Smith, 1982)

„Jindřich byl možná úzkoprsý a zahleděný do sebe, ale byl králem každým coulem, a vzhledem k omezením svého národa a své doby i králem úspěšným.“ (David Head, 1997)

„Spory o Jindřichovy úspěchy byly do značné míry podbarveny stranickostí a dobovou politikou pisatelů; stále se brousí sekery o význam anglické reformace a tudorovské revoluce ve vládě.“ (David Head, 1997)

Recent

„Jindřich nebyl archetypem silného krále. Nebyl ani slabý, ale byl manipulovatelný – a to díky své nejsilnější obraně, podezíravosti a odmítání kdykoli se zcela vzdát důvěry.“ (David Starkey, 2002)

„Jindřichovy činy nepřinesly zemi žádný duchovní prospěch; poháněly je chtíč a chamtivost“ a „monumentální sobectví Jindřicha VIII. bylo maskováno vysoce účinnou propagandou“ (E. W. Ives, 2009)

„Jindřicha máme ve skutečnosti plné právo považovat za jednoho z hlavních politických architektů, kteří proměnili středověkou Anglii v dominantního partnera moderního národního státu. Ať už vyneseme jakýkoli soud o jeho víře nebo morálce, jeho politické úspěchy ospravedlňují jeho historické postavení“. (David Loades, 2010)

„v průběhu staletí byl Jindřich chválen i zatracován, ale nikdy nebyl ignorován“ (Thomas Betteridge a Thomas Freeman, 2012)

„druhořadý myslitel s něčím, co podezřele připomíná komplex méněcennosti“ (John Guy)

„Dnes historici uznávají, že jeho vláda přispěla k mimořádnému dědictví – moderní Británii. Jindřich zahájil svou vládu ve středověkém království, ukončil ji ve státě, který byl fakticky moderní. Stále žijeme v Anglii Jindřicha VIII.“ (Alison Weirová)

„Jindřich nikdy neprojevil žádné generálské schopnosti a jeho zahraniční politika byla neúspěšná. Opakovaně se pokoušel znovu dobýt části Francie a skončil s Boulogne, třetiřadým přístavem, který byl následně předán zpět Francouzům poté, co bylo vynaloženo více než milion liber na jeho udržení.“ (J. K.) (Ronald Hutton)

Některé zdroje citací mimo původní knihu:

Webové stránky Deník Samuela Pepyse: https://www.pepysdiary.com/encyclopedia/5978/#Historiography

Spartakova vzdělávací webová stránka: http://spartacus-educational.com/TUDhenry8.htm

„Kdyby lev znal svou vlastní sílu“: David M. Head, International Social Science Review, roč. 72, č. 3/4 (1997), s. 94-109

.