„V některých ohledech si prostě myslíte, že se svět zbláznil – ale svět se vždycky zblázní,“ říká Warren Kanders a stížnost na aktivisty, kteří ho loni v létě vyhnali ze správní rady Whitneyho muzea amerického umění, mění na vysvětlení, co ho přitahuje na podnikání, které přitáhlo jejich pozornost.

Někdejší poradce pro akvizice, který využil svých obchodnických schopností a vybudoval síť prodejen brýlí za 450 milionů dolarů, sám sebe ve svém oficiálním životopise popisuje jako „amerického investora, průmyslníka a filantropa“.

Jeho hlavní náplní práce je však v současnosti vedení společnosti Safariland, dodavatele vybavení pro policejní složky, pyrotechniky a vyšetřovatele na místě činu, za kterým stojí KKR. A důvod, proč jeho pozice místopředsedy newyorského muzea vzbudila pozornost, spočívá v tom, že část jeho příjmů ve výši 500 milionů dolarů ročně pochází z prodeje slzného plynu.

Na konci roku 2018 stříleli američtí agenti z kanystrů dodaných Safarilandem na skupinu včetně dětí, která se pokoušela překročit americko-mexickou hranici poblíž Tijuany. Chaotické scény hrály do karet tezi, která pana Kanderse poprvé přilákala do společnosti: „Když se svět neustále zblázňuje, k čemu se vždycky vracíte?“ ptá se řečnicky.

Pan Kanders kdysi poznamenal, že stárnoucí populace bude dobrá pro prodejce brýlí, jako je síť Benson Eyecare, kterou prodal v roce 1996. Podobně dlouhodobě vidí síly, které pohánějí průmysl „méně smrtících zbraní“, do něhož za získané peníze vstoupil.

„Můj názor je, že s tím, jak se svět zmenšuje, bude přibývat konfliktů, a podstata konfliktů spočívá v tom, že velká část z nich bude spočívat v tom, jak na sebe budeme vzájemně působit a jak se budeme chránit.“ Teprve když byl slzný plyn použit téměř 3 000 km od jeho domu v Greenwich Village, pan Kanders zjistil, jak blízko k domovu se tento konflikt dostane.

Při absenci těchto méně smrtících prostředků by výsledky byly zcela jiné

Téměř stovka zaměstnanců Whitney zveřejnila v reakci na střety na hranicích dopis, v němž vedení muzea vynadala, že neuvažuje o přerušení vazeb s členem správní rady, který je podle nich „spoluviníkem“ nespravedlnosti. Adam Weinberg, ředitel Whitney, vyzval k vzájemnému respektu, ale aktivisté piketovali u domu pana Kanderse, takže se jeho rodina cítila ohrožena a protestní akci museli hlídat policisté, z nichž mnozí měli sportovní výrobky Safariland.

V červenci pan Kanders rezignoval a vyjádřil lítost nad „toxickým prostředím“, které přičítá rozdělené americké veřejné diskusi. Jeho jméno se začalo objevovat v článcích o vazbách institucí na kontroverzní dárce vedle jmen některých členů rodiny Sacklerových, kteří jsou obviňováni z budování bohatství na americké opiátové krizi.

Pan Kanders tvrdí, že se Sacklerovými necítí být nijak spřízněn. Má širší pohled na vedení v době, kdy se „nejhlasitější hlasy dostávají na titulní stránky novin“ – a má s kým zúčtovat. Whitney „měla velmi slabé vůdce… kteří se upřímně řečeno nechtěli angažovat a vždy měli pocit, že to přejde,“ obviňuje. „Neinformované“ okrajové skupině bylo umožněno získat nezasloužený vliv, tvrdí, protože vedení společnosti Whitney nedokázalo vést takovou diskusi, která by mohla překlenout propast mezi jeho názory a názory na výrobky Safariland.

Měl při pořádání takové debaty hrát větší roli? „To je zajímavá otázka,“ odpovídá, než řekne, že protestující byli ve svých postojích tak extrémní, že jim nebylo možné vyjít vstříc. Pan Kanders, který je Žid a jehož slzný plyn použil Izrael na palestinských územích, se domnívá, že někteří aktivisté byli motivováni antisemitismem.

Na žádost o reakci na jeho obvinění se mluvčí Whitney odmítl vyjádřit. Pan Kanders podle svých slov promlouvá, protože se obává, že společnost bude mít „skutečné problémy“, pokud vedoucí představitelé nebudou lidi podporovat v tom, aby si navzájem naslouchali.

Čte z dokumentu, který napsal, aby upřesnil své myšlenky. „Vedení je o vytváření kultury a prostředí, spolupráce prostřednictvím diskuse i debaty můžeme všichni dospět k lepšímu – a pokud se z nějakého důvodu nedokážeme smířit, můžeme alespoň respektovat názor toho druhého.“ Pokud jde o rozdíly ve společnosti nad jeho produkty, trvá na svém: „Takto společnost Safariland nevnímají kritici, jako je Joshua Wong, hongkongský demokratický aktivista, který loni v srpnu vyzval ke kampani za ukončení prodeje zbraní pro kontrolu davu policejním složkám na tomto území. Pan Kanders však tvrdí, že všechny její prodeje mimo USA splňují protokoly ministerstva zahraničí.

Je spokojen s každým kontextem, v němž byly jeho výrobky použity? „Nemohu se k tomu vyjádřit,“ říká, ale považuje je za podporu občanského pořádku. „Když se podíváte po světě od Paříže přes Hongkong až po Chile, při absenci těchto méně smrtících výrobků by výsledky byly zcela jiné,“ tvrdí.

Safariland je pozůstatkem společnosti Armor Holdings, dodavatele americké armády, kterou pan Kanders začal budovat pět let před útoky z 11. září a v roce 2007 ji prodal společnosti BAe za 4,1 miliardy dolarů. V roce 2012 odkoupil zpět její aktivity v oblasti dodávek pro pořádkové síly za 124 milionů dolarů.

Cíl v srdci tohoto podniku, který se stal jádrem jeho vůdčího poselství, si pan Kanders uvědomil před více než 20 lety, když se vydal na návštěvu tehdejší společnosti American Body Equipment. Když si prohlížel její závod na okraji bažiny plné aligátorů v Jacksonville na Floridě, zeptal se žen, které sešívaly neprůstřelné vesty, proč chodí každý den do práce.

Téměř všechny odpověděly, že jsou příbuzné nebo znají policisty, které chtějí chránit. Společnost tvrdí, že díky jejímu vybavení je dnes naživu více než 2 000 profesionálů z oblasti veřejné bezpečnosti, a pan Kanders pravidelně zve policisty, kteří přežili střelbu, aby promluvili k zaměstnancům.

„Když je postřelen policista, který má na sobě náš výrobek, jsme okamžitě informováni. Továrna zastaví práci a všichni se sejdou. Předčítáme, protože je velmi důležité, aby naši zaměstnanci věděli, proč chodí každý den do práce a proč na tom záleží.“

„Jak zvládáte 600 lidí?“ ptá se. „Je to kultura.“