WGS 4

Na začátku roku 2001 byl vybrán průmyslový tým pro družicovou komunikaci vedený společností Boeing Satellite Systems, aby vyvinul systém WGS (Wideband Gapfiller Satellite) jako nástupce řady komunikačních družic DSCS-3. Tento vysokokapacitní satelitní komunikační systém má podporovat bojovníky novějšími a mnohem většími možnostmi, než poskytují současné systémy. V březnu 2007 byla zkratka WGS změněna na Wideband Global Satcom.

Jedná se o společný program financovaný americkým letectvem a armádou, který zahrnuje opce až na šest družic BSS-702 a s nimi spojené zařízení pro řízení kosmického a užitečného zatížení. Součástí programu je také provozní a logistická podpora a školení.

WGS rozšíří komunikační služby ministerstva obrany, které v současné době poskytuje obranný satelitní komunikační systém (DSCS), který zajišťuje širokopásmovou komunikaci na super vysokých frekvencích (SHF), a globální vysílací služba (GBS) v pásmu Ka, která využívá technologii přímého satelitního vysílání k poskytování důležitých informací americkým a spojeneckým silám. S prvním startem naplánovaným na polovinu roku 2004 na palubě vypuštěné nosné rakety Air Force Evolved Expendable Launch Vehicle poskytne WGS včasné transformační schopnosti podporující vládní cíle pro transformační komunikační architekturu v roce 2009 a později.

WGS kombinuje jedinečné komerční schopnosti kosmických lodí, které společnost Boeing vyvinula, včetně antén s fázovanou soustavou a technologie digitálního zpracování signálu, do výkonné a flexibilní architektury. Družice založená na sběrnici Boeing BSS-702 bude mít suchou hmotnost více než 3 000 kg a na konci své 14leté projektované životnosti bude produkovat více než 11 kilowattů energie. Systém poskytuje obrovskou provozní flexibilitu a zajišťuje potřebnou kapacitu, pokrytí, konektivitu a řízení na podporu náročných operačních scénářů.

Kapacita: WGS nabídne 4,875 GHz okamžité přepínatelné šířky pásma. Systém poskytne taktickým uživatelům kapacitu od 2,1 Gb/s do více než 3,6 Gb/s v závislosti na kombinaci pozemních terminálů, rychlosti přenosu dat a použitých modulačních schématech. Každý WGS tak může poskytnout více než desetinásobek kapacity družice DSCS-3 Service Life Enhancement Program (SLEP).

Pokrytí: Konstrukce WGS zahrnuje 19 nezávislých oblastí pokrytí, které lze využít v celém zorném poli každé družice a sloužit tak bojovníkům mezi 65° severní a jižní šířky. To zahrnuje osm řiditelných/tvarovatelných svazků v pásmu X tvořených samostatnými vysílacími a přijímacími fázovými soustavami; 10 řiditelných svazků v pásmu Ka obsluhovaných nezávisle řiditelnými, diplexními kardanovými anténami, včetně tří s volitelnou polarizací; a jeden svazek pokrytí Země v pásmu X.

Konektivita: Rozšířené možnosti připojení WGS umožňují jakémukoli uživateli komunikovat s jakýmkoli jiným uživatelem s velmi efektivním využitím šířky satelitního pásma. Digitální channelizér rozděluje šířku pásma vzestupného kanálu na téměř 1900 nezávisle směrovatelných subkanálů o šířce 2,6 MHz, které poskytují konektivitu z libovolného pokrytí do libovolného pokrytí (včetně křížového pásma X-Ka a Ka-K×) pro maximální provozní flexibilitu. Kanalizátor navíc podporuje multicastové a vysílací služby a poskytuje mimořádně efektivní a flexibilní možnost monitorování spektra na vzestupném kanálu pro řízení sítě.

Satelity bloku II jsou podobné třem satelitům bloku I, které jsou již ve výrobě. V rámci bloku II společnost Boeing přidala schopnost obchvatu rádiových frekvencí, která je určena pro podporu leteckých zpravodajských, sledovacích a průzkumných platforem vyžadujících mimořádně vysokou šířku pásma a rychlost přenosu dat, kterou vyžadují bezpilotní letouny. Smlouva o Bloku II předpokládá vypuštění družice F4 do prvního čtvrtletí roku 2011 a následná vypuštění každý další rok.

V lednu 2002 zákazník uplatnil opce v hodnotě 336,4 milionu dolarů, které opravňují společnost Boeing ke stavbě prvních dvou družic WGS a k pořízení materiálu s dlouhou životností pro třetí družici. Vypuštění první družice bylo naplánováno na začátek roku 2004, druhá družice měla následovat v roce 2005, obě na palubě vypuštěné nosné rakety U.S. Air Force Evolved Expendable Launch Vehicle. Program byl odložen na první start v roce 2007.

Boeing a U.S. Air Force MILSATCOM Systems Wing podepsaly v říjnu 2006 smlouvu v hodnotě 1,067 miliardy dolarů na další až tři širokopásmové družice WGS (Wideband Gapfiller Satellites), pokud budou uplatněny všechny opce. Opce na WGS 4 a 5 byla uplatněna v listopadu 2006. Družici WGS 6 si v roce 2007 objednala Austrálie, která na oplátku získá přístup k systému WGS. Objednávka na položky s dlouhou dobou dodání pro WGS 7 byla zadána v srpnu 2010. Konečná smlouva na tuto družici byla uzavřena v září 2011 spolu s dlouhými dodávkami pro WGS 8 a opcí na WGS 9. Zakázka na satelit WGS 8 byla zadána v prosinci 2011. Družice WGS 9 byla financována Kanadou, Dánskem, Nizozemskem, Lucemburskem a Novým Zélandem. Letectvo Spojených států amerických vypustí plavidlo a bude vykonávat velitelské a řídicí funkce během jeho 14leté životnosti. Družice WGS 10 byla objednána v červenci 2012.

Boeing získal v červenci 2012 kontrakt na instalaci modernizovaných digitálních kanalizátorů, které zvýší kapacitu družic o 30 procent, na palubě osmé a deváté družice WGS. Modernizovaný hardware bude instalován také na plánovanou desátou družici WGS.

V březnu 2018 Kongres překvapivě přidal 600 milionů dolarů na další dvě družice WGS 11 a WGS 12, o které předtím nežádal. Díky tomu byla v dubnu 2019 objednána vylepšená družice WGS 11, která má být vypuštěna v roce 2023.