Když dávám kamarádovi znamení „ok“ a chystám se převrátit přes bok, zahlédnu na vodě pode mnou mlhavý lesk a ucítím výrazný pach ropy. Po 75 letech na mořském dně laguny Chuuk (Truk) z vraku Rio de Janeiro Maru jen asi 12 metrů pode mnou opět uniká ropa a já vím, že jsem na správném místě.

Obrázek 1: Levá vrtule Rio de Janeiro Maru jasně ukazuje obrovský rozsah vraku (Foto: Steve Trewavas)

Co mě přivedlo do laguny Chuuk? A proč mě jako mořského archeologa zajímala unikající ropa? Abychom mohli odpovědět na tyto otázky, musíme se vrátit do roku 1939 a na začátek druhé světové války. Mnoho lidí ví, že mezi lety 1939 a 1945 vedla japonská armáda a spojenecké mocnosti stále krvavější válku v jihovýchodní Asii a na druhé straně Tichého oceánu. Méně lidí ví, že v této námořní válce bylo ztraceno přibližně 3800 lodí, které se potopily a vzaly s sebou posádku, náklad a v některých případech i obrovské množství toxického těžkého topného oleje1 (Monfils, Gilbert & Nawadra 2006).

Obrázek 2: USS Mississinewa v plamenech před potopením. V roce 2003 bylo zjištěno, že tento vrak stále obsahuje více než 1,8 milionu galonů ropy. (Foto: Creative Commons)

Při této příležitosti je mi pravidelně kladena otázka: „Kolik ropy by tyto lodě mohly obsahovat ještě dnes?“. V roce 2005 se sešel tým mezinárodních odborníků, aby právě na tuto otázku odpověděl. Při pátrání v archivech po informacích o těchto potenciálně znečišťujících vracích lodí (PPW) vypočítali, že všechny lodě ztracené v asijsko-pacifickém regionu by dohromady mohly stále obsahovat něco mezi 150 miliony a 1,2 miliardy galonů ropy2 (Michel et al. 2005)! Pro představu, ekologická katastrofa způsobená tankerem Exxon Valdez byla důsledkem ztráty přibližně 11 milionů galonů, zatímco pokračující devastace způsobená vrakem lodi MV Wakashio u pobřeží ostrova Mauricius v srpnu 2020 je důsledkem pouhých 250 000 galonů ropy.

Obrázek 3: Dobrovolník uklízející ropu uniklou z vraku lodi MV Wakashio v srpnu 2020. (Foto: )

Zatímco tyto katastrofy způsobily moderní lodě, vraky z druhé světové války jsou pod vodou už nejméně 75 let. Neměla by tedy veškerá ropa už dávno vytéct? V některých případech je odpověď kladná. Pokud na lodi vypukl požár nebo došlo ke katastrofickému výbuchu, mohla se většina nebo veškerá ropa ztratit, když se loď potopila. V jiných případech však bylo zjištěno, že i když byla loď rozlomena na několik kusů, stále se v ní může nacházet velké množství ropy. U vraku lodi Coimbra, přestože byl rozbit na tři části, bylo při odčerpání v roce 2019 zjištěno, že stále obsahuje 450 000 galonů ropy. Loď Coimbra bohužel není sama, příklady vraků z druhé světové války, v nichž se nachází značné množství toxické ropy, se nacházejí po celém světě3 (např. NOAA 2013; Salvage and Marine Operations 2012; US Navy 2004, 2011, 2019). Aby toho nebylo málo, vědci zabývající se korozí od počátku roku 2000 zkoumají chátrání vraků z druhé světové války v Tichomoří a vyslovují předpovědi, že tyto potenciálně znečišťující vraky projdou v příštích 5-10 letech strukturálním kolapsem4 (Hamer 2010; Macleod 2016). A že tento časový horizont může být dokonce zkrácen vlivem bouřkových událostí na vraky v souvislosti se změnou klimatu5 (Macleod, Selman & Selman 2017).

Obr. 4: Snímky zobrazující most Fujikawa Maru v roce 2008 vs. 2014. Obr. 1: Bill Jeffery

Z výše uvedených informací by se dalo předpokládat, že tyto „tikající ekologické časované bomby“ budou na pořadu dne různých orgánů ochrany životního prostředí po celém světě. Zatímco v Severní Americe, Velké Británii a Skandinávii se PPW zkoumají, hrozba, kterou PPW představují v Tichomoří, bohužel do značné míry zůstává „mimo zorné pole a mimo mysl“. Jako protiváha tomuto problému byla v roce 2018 založena nadace Major Projects Foundation, jejímž cílem je spolupracovat s tichomořskými státy na ochraně jejich mořských ekosystémů před únikem ropy z vraků lodí z druhé světové války. Po podpisu memoranda o porozumění se sekretariátem Tichomořského regionálního programu pro životní prostředí (SPREP) jsme začali stanovovat priority 3800 vraků lodí z druhé světové války potopených v asijsko-pacifickém regionu, což vyústilo v prioritní seznam 55 PPW považovaných za nejrizikovější pro životní prostředí. Sedmnáct z těchto vraků se nachází ve světoznámé mekce potápění v laguně Chuuk ve Federativních státech Mikronésie…

Obrázek 5: Laguna Chuuk je známá svými malebnými ostrovy a potápěním s vraky světové úrovně. Fotky: Chukuk, Chukuk, Chuk, Chuk, Chuk, Chuk: Steve Trewavas

Chuukskou lagunu, dříve známou jako Truk, není třeba potápěčům s vraky představovat, neboť se zde nachází více než 65 vraků lodí a desítky letadel, z nichž většina pochází z operace Hailstone z února 1944, při níž americké síly zdecimovaly japonskou obchodní flotilu kotvící v laguně. Zhruba o 75 let později, v červnu 2019, jsem se vydal na ostrov Chuuk, abych zahájil naše hodnocení tamních potenciálně znečišťujících vraků a pomohl terénní škole UNESCO, která buduje kapacitu úředníků památkové péče v celé Mikronésii v základech mořské archeologie.

Obr. 6: Úředníci památkové péče z celého FSM se účastní terénní školy UNESCO. Foto Bill Jeffery/UNESCO.

Jedním z klíčových nástrojů, které jsme použili při zkoumání stavu PPW na ostrově Chuuk, byla fotogrammetrie, což je proces, při kterém je vrak „skenován“ potápěčem pořizujícím tisíce překrývajících se fotografií, které jsou následně prohnány softwarovým balíkem pro 3D modelování, například AgiSoft Metashape (obr. 8). Na základě tohoto procesu jsme schopni vytvořit přesné 3D modely PPW.

Obr. 7: Video ukazující snímání vraků v laguně Chuuk za účelem vytvoření 3D modelů.

Naším hlavním cílem této práce byl vrak Rio de Janiero Maru, protože se předpokládalo, že úniky ropy z tohoto vraku v roce 2008 ovlivnily blízké mangrovové porosty. Toto 140 metrů dlouhé a 9626 tun vážící plavidlo, spuštěné na vodu v roce 1929, sloužilo během druhé světové války jako ponorkový tendr japonského císařského námořnictva, než bylo v roce 1944 potopeno v laguně Chuuk americkým letadlem. Během několika ponorů jsme vrak prozkoumali a naskenovali a pořídili 7350 fotografií a 3 hodiny videa. Bylo to poprvé, co byl některý z vraků v laguně Chuuk takto zaznamenán, a výsledkem je 3D model zobrazený níže (obr. 8). Na základě tohoto průzkumu jsme byli schopni vytvořit základní posouzení stavu Rio de Janeiro Maru včetně posouzení integrity trupu, které umožnilo přesněji odhadnout množství ropy, která může zůstat uvnitř vraku. Tyto informace byly následně zahrnuty do hodnocení „pravděpodobnosti úniku ropy“, které poskytlo MPF a čuukským úřadům lepší pochopení potenciální hrozby, kterou tento vrak představuje.

Obr. 8: 3D model 140 metrů dlouhé Rio de Janeiro Maru. Model obsahuje 7 350 snímků s vysokým rozlišením Foto: Dr. Matt Carter/Major Projects Foundation

Náš průzkum Rio de Janeiro Maru ukázal, čeho lze dosáhnout kombinací mořské archeologie, technického potápění a fotogrammetrie. Je to však pouze první z 55 potenciálně znečišťujících vraků v celém Tichomoří, které musíme naléhavě vyhodnotit, abychom zmírnili dopad těchto tikajících ekologických časovaných bomb na obyvatele a mořské ekosystémy regionu.

Chcete-li sledovat náš pokrok a možnosti, jak se zapojit, můžete nadaci Major Projects Foundation sledovat na našich stránkách sociálních médií Facebook, Twitter, Instagram a YouTube.

1. (Monfils, Gilbert & Nawadra 2006). ‚Potopené vraky lodí z druhé světové války v Tichomoří a východní Asii: The need for regional collaboration to address the potential marine pollution threat“, Ocean & Coastal Management, roč. 49, č. 9, 2006/01/01/, s. 779-788.

2. (Michel et al. 2005) Michel, J, Gilbert, T, Etkin, DS, Urban, R, Waldron, J & Blocksidge, CT 2005, ‚Potentially polluting wrecks in marine waters. An issue paper prepared for the 2005 international oil spill conference:‘ Proceedings of the International oil spill conference, American Petroleum Institute, vol. 2005, pp. 1-40.

3. NOAA 2013, Risk Assessment for Potentially Polluting Wrecks in U.S. Waters, . Salvage and Marine Operations 2012, RFA Darkdale Survey Report, Salvage and Marine Operations. US Navy 2004, USS Mississinewa oil removal operations, Naval Sea Systems Command, Washington. 2011, US Navy Salvage Report EX-USS CHEHALIS Fuel Removal Operations, Velitelství námořních systémů USA, Washington. 2019, U.S. Navy Salvage Report EX-USS Prinz Eugen Oil Removal Operations, Naval Sea Systems Command, Washington.

4. Macleod 2016 Hamer, M 2010, „Oh no and up it rises!“, New Scientist, roč. 207, č. 2776, 2010/09/04/, s. 34-37.

5. U.S. Navy Salvage Report EX-USS Prinz Eugen Oil Removal Operations, Naval Sea Systems Command, Washington. Macleod, ID, Selman, A & Selman, C 2017, ‚Assessing Impact of Typhoons on Historic Iron Shipwrecks in Chuuk Lagoon Through Changes in the Corrosion Microenvironment‘, Conservation and Management of Archaeological Sites, roč. 19, č. 1, s. 1. 4, 2017/10/02, s. 269-287.

Monfils, R, Gilbert, T & Nawadra, S 2006, ‚Sunken WWII shipwrecks of the Pacific and East Asia: The need for regional collaboration to address the potential marine pollution threat“, Ocean & Coastal Management, roč. 49, č. 9, 2006/01/01/, s. 779-788.

Michel, J, Gilbert, T, Etkin, DS, Urban, R, Waldron, J & Blocksidge, CT 2005, „Potentially polluting wrecks in marine waters. An issue paper prepared for the 2005 international oil spill conference:‘ Proceedings of the International oil spill conference, American Petroleum Institute, vol. 2005, pp. 1-40.

Macleod, ID 2016, ‚In-situ Corrosion Measurements of WWII Shipwrecks in Chuuk Lagoon, Quantification of Decay Mechanisms and Rates of Deterioration‘, Frontiers in Marine Science, vol. 3, no. 1, 2016, „Korozní měření vraků z druhé světové války v laguně Chuuk, kvantifikace mechanismů rozpadu a rychlosti zhoršování“. 38, 2016-březen-30.

Napsal Matt Carter

Dr. Matt Carter je mořský archeolog, technický potápěč a ředitel výzkumu Nadace velkých projektů. Matt pracoval na archeologických projektech ve 12 různých zemích a je mezinárodním členem Klubu průzkumníků, viceprezidentem Australasijského institutu pro námořní archeologii a zástupcem Nového Zélandu v Mezinárodním výboru ICOMOS pro podmořské kulturní dědictví (ICUCH). Matt s nadšením kombinuje své archeologické vzdělání a kvalifikaci komerčního a technického potápěče s cílem chránit mořské ekosystémy ohrožené zděděnými vraky lodí v Tichomoří.

.