Podobně se stalo součástí gramatiky: je zdrojem přípony -ly. Do té míry, že pomalu znamená „pomalu“, jako „s vlastností pomalosti“, je snadné (a správné) představit si, že pomalu začalo jako „pomalu jako“, přičemž jako se postupně opotřebovalo do přípony -ly. Tento historický proces je zřetelný zejména v tom, že dodnes existují lidé, kteří hovorově říkají pomalu-jako, rozzlobeně-jako. Technicky vzato, z přípony like vznikly dvě přípony, protože -ly se používá i u přídavných jmen, jako ve slovech portly a saintly. Opět není těžké postřehnout cestu od saint-like ke saint- ly.

Like se stalo součástí složenin. Podobně začalo jako jako plus slovo moudrý, které se lišilo od toho s významem „chytrý, když je buď dítě, nebo stárne“. Toto jinak moudrý znamenalo „způsob“: Podobně znamenalo „podobný způsobem“. Toto moudré zaniklo jako samostatné slovo, a tak o něm nyní uvažujeme jako o příponě, stejně jako ve slovech pravotočivý a stupňovitý. Ale stále máme likeminded, kde můžeme snadno vnímat minded jako samostatný význam. Slovníky nám říkají, že se vyslovuje „like-MINE-did“, ale já například říkám „LIKE- minded“ a slyšel jsem to i od mnoha jiných.

Takže like je stále mnohem víc než nějaká izolovaná věc klinicky popsaná ve slovníku s definicí typu „(předložka) ‚mající stejné vlastnosti nebo vlastnosti jako; podobný'“. Představte si studenou, bezvládnou, slizkou chobotnici rozprostřenou mokrou na krájecím prkénku, jejíž neživá chapadla kapou v cívkách a chystají se být nakrájeny na kalamárové kroužky – ve srovnání s brutálně prchlivými, nemilosrdnými, dynamickými tvory, jimiž jsou chobotnice, když žijí pod vodou – jako „(předložka) …“ je mokrá na krájecím prkénku.

Je toho mnohem víc: Plavou, jak se říká. To, co dnes vidíme v proměnách like, jsou jen poslední kapitoly v příběhu, který začal starověkým slovem, jež mělo znamenat „tělo“.

Protože si myslíme, že like znamená „podobný“ nebo „podobný“, zdá se nám, že děti jím zdobí každou jednu nebo dvě věty. Koneckonců, jak často by měl souvisle uvažující člověk potřebovat poznamenat, že něco je něčemu podobné, a ne že je jen tím něčím? Nové podobný je tedy spojeno s váháním. Je běžné označovat novější generace jako ty, které chovají strach odvážit se definitivního výroku.

Tato analýza se zdá být obzvláště vhodná vzhledem k tomu, že toto užití podobného se poprvé dostalo do národního povědomí s jeho užitím beatniky v 50. letech 20. století, jako například: „Jako, wow!“. Beatniky jako předstupeň kontrakultury s jejich svobodomyslným estetickým a rekreačním cítěním spojujeme s relativismem. Součástí podstaty beatniků byla neochota odsuzovat kohokoli kromě těch, kteří by se odvážili (1) být sami odsuzující nebo (2) otevřeně urážet druhé. Beatníci však byli také spojováni s jistou mrzutostí – proč by je ostatní napodobovali -, na níž stojí za zmínku, že genealogie moderního like vede ještě dál. Také obyčejní lidé již dlouho používají přívlastek jako k označení podobnosti se stopou váhání. Na to navazuje užití typu „pomalu jako“ a Saul Bellow ve svých románech z padesátých let minulého století nechává důsledně nebitnické postavy používat like způsobem, který bychom očekávali o deset či dvě desetiletí později. „To je správná nápověda a možná mi to pomůže. Něco hodně velkého. Pravda, jako,“ říká Tommy Wilhelm v románu Seize the Day z roku 1956, postava vychovaná v 10. a 20. letech, dávno předtím, než kdokoli slyšel o beatníkovi. Bellow také nechává Hendersona v Hendersonově Králi deště používat like tímto způsobem. Jak Wilhelm, tak Henderson jsou zmučené, galapředstavitelé plní nejistoty, ale hippies to nejsou.