ANALÝZA ENSCIELDU 831

IndikacePodezření na autoimunitní encefalitidu a paraneoplastické příznaky.MetodaRadioimunoprecipitace (RIA).OdpověďVýsledek je indikován jako negativní nebo pozitivní. Pozitivní výsledek je doprovázen koncentrací (pmol/l).InterpretaceAuto-protilátky namířené proti VGKC se vyskytují především u pacientů s neuromyotonií, Morvanovým syndromem, autoimunitní encefalitidou nebo idiopatickou epilepsií. Tyto protilátky jsou často namířeny proti proteinům asociovaným s draslíkovými kanály CASPR2 (contactin- associated protein-2) a LGI1 (leucine-rich, glioma inactivated protein 1) a ve velmi vzácných případech proti Contactin-2. Proteiny CASPR2, LGI1 a kontaktin-2 jsou považovány za membránové nebo extracelulární a jsou důležité pro kolokaci komplexu draslíkových kanálů.
Protilátky proti CASPR2 se častěji vyskytují u neuromyotonie a Morvanova syndromu, zatímco protilátky proti LGI1 se častěji vyskytují u autoimunitní encefalitidy. Autoimunitní encefalitida (AE) je autoimunitní syndrom charakterizovaný mimo jiné poruchou epizodické paměti a epileptickými záchvaty. Neuromyotonie je zvláštní onemocnění charakterizované sérií rychlých nervových impulzů, které vedou ke svalovým záškubům a křečím. Morvanův syndrom je podobný neuromyotonii, s příznaky spojenými s bolestí a silnou nespavostí.
Uvádí se, že protilátky proti VGKC jsou spojeny s rakovinou přibližně ve 30 % případů neuromyotonie a ve 40 % případů Morvanova syndromu. Nejčastěji se vyskytuje lymfom. U pacientů s protilátkami proti VGKC a přidruženou autoimunitní encefalitidou nebo idiopatickou epilepsií se nádory vyskytují velmi vzácně.
Auto-protilátky blokují nebo narušují napěťově citlivé draslíkové kanály, které se nacházejí v buněčných membránách nervové míchy podél míchy až do svalů. Po průchodu nervového impulzu draslíkový kanál obnoví rozdíl elektrického napětí mezi vnější a vnitřní stranou nervového vlákna. Pokud draslíkový kanál selže, dojde k prodloužení účinku nervového impulzu (depolarizace), takže se spontánně opakuje v sérii.
Metoda detekce protilátek proti VGKC nachází více pacientů s pozitivními autoprotilátkami, než je detekováno pomocí testů autoprotilátek CASPR2 a LGI1. Je to pravděpodobně proto, že v komplexu VGKC jsou další proteiny, které mohou být spojeny s autoprotilátkami (tj. v komplexu VGKC je zahrnuto více antigenů), a možná proto, že metoda RIA používaná pro analýzu VGKC je citlivější než metoda nepřímé imunofluorescence používaná pro LGI1 a CASPR2.
Relevance autoprotilátek s hladinami pod 300 pmol/l je sporná. U autoimunitní encefalitidy jsou hladiny protilátek často vyšší než 300-500 pmol/l.
VGKC se považuje za extracelulární antigen. Obecně je léčba imunoterapií účinnější u autoprotilátek namířených proti extracelulárním antigenům než u autoprotilátek proti intracelulárním antigenům.
ReferenceHart et al. (1997). Autoprotilátky detekované proti exprimovaným K+ kanálům se podílejí na vzniku neuromyotonie. Ann Neurol 41: 238-246. PMID: 9029073.
Vincent A. et al. (2004). Encefalopatie spojená s protilátkami proti draslíkovým kanálům: forma limbické encefalitidy potenciálně reagující na imunoterapii. Brain 127: 701-712. PMID: 14960497.
Tan K. et al. Clinical spectrum of voltage-gated potassium channel autoimmunity. Neurologie 70:1883-1890. PMID: 18474843.
Harrower T. et al (2006). Případ limbické encefalitidy související s protilátkami proti napěťově řízeným draslíkovým kanálům. Nature 2:6:339-343. PMID: 16932578.
Irani S. et al. (2010). protilátky proti proteinům komplexu draslíkových kanálů Kv1 bohatým na leucin, proteinu inaktivovanému gliomem 1 a proteinu asociovanému s kontaktinem-2 u limbické encefalitidy, Morvansova syndromu a získané neuromyotonie. Brain. 2010 Sep;133(9):2734-2748. PMID: 20663977.
Olberg H. et. al. Neurologické projevy související s hladinou protilátek proti napěťově řízeným draslíkovým kanálům. J Neurol Neurosurg Psychiatry. 2013 Aug;84(8):941-943. PMID: 23595945.