Slovo „Palestinec“ pochází od Filištínů, národa, který nebyl původním obyvatelstvem Kanaánu, ale který na čas získal kontrolu nad pobřežními pláněmi dnešního Izraele a Gazy. Podle staroegyptských dobových záznamů, které jsou první písemnou zmínkou o nich, se Pelištejci dostali do oblasti přibližně ve 12. století př. n. l., což archeologické nálezy zřejmě potvrzují.

• Proč se Židům říká Židé
• Proč se Izraeli říká Izrael?

Ačkoli je pravděpodobné, že v žilách dnešních Palestinců (a Židů) koluje nějaká filištínská krev, jedná se o jiný národ s odlišnou kulturou.

O tom, odkud Filištíni pocházejí, se vedou spory, protože nezanechali žádné písemné záznamy, ale existují dvě hlavní teorie, založené především na střepinách signální keramiky. Podle původní teorie Filištíni pocházeli z Egejské pánve a patřili k mykénské kultuře. Novější hypotéza předpokládá, že byli příslušníky húrinské kultury a pocházeli z území dnešního jižního Turecka a Sýrie.

V každém případě je za současného stavu poznání nemožné určit etymologii jména Filištínů v jejich vlastním jazyce.

O čem však můžeme diskutovat, je to, jak se toto slovo o tisíce let později proměnilo ve jméno zcela jiného národa.

Spojení s Kanaánci

Pelištejci vystupují v Bibli jako hlavní nepřítel raných izraelských království, především v knize Samuelově, kde jsou popisováni jako vyspělá civilizace s monopolem na výrobu železa. Stejně jako izraelské a judské království si však nedokázali udržet nezávislost, jakmile do hry vstoupily velké mezopotámské říše.

Po zhruba 600 letech života na pobřeží a sporadických bojů s Izraelity se v 6. století př. n. l. oblast dostala pod asyrskou a babylonskou nadvládu.

Pelištejci žijící v těchto končinách splynuli s místním kanaánským obyvatelstvem, což způsobilo, že jejich odlišná kultura v této oblasti navždy zanikla. Jméno Filištínů však přetrvalo jako název území, které obývali – pobřežních rovin jižního Kanaánu.

Mimochodem v Řecku přijali Řekové název „Filistie“, kterým označovali nejen pobřežní roviny na druhé straně Středozemního moře, ale i vnitrozemské oblasti. Pozoruhodný příklad tohoto rozšířeného použití se objevuje v Aristotelově knize „Meteorologie“, kde ve 4. století př. n. l. velký filozof popisuje jezero ve Filistiji, v němž „svážeš-li člověka nebo zvíře a hodíš-li je do něj, plave a nepotopí se … je tak hořké a slané, že v něm nežijí žádné ryby, a že namočíš-li do něj šaty a zatřeseš-li jimi, očistí je“. Mrtvé moře, které popisuje, se nachází daleko od původního domova Filištínů.

V letech 330-320 př. n. l. Alexandr Veliký porazil Perskou říši, která v oblasti vytlačila Babylóňany, a začalo helénistické období. Od tohoto okamžiku začala řečtina vytlačovat aramejštinu jako dominantní jazyk Blízkého východu. Díky tomu se v regionu rozšířil název „Filistie“, ačkoli Filistie nebyla jednotným státním útvarem. Byla rozdělena do oblastí a podřízených království, z nichž každé mělo omezenou autonomii. Kontrola nad nimi kolísala mezi helénistickým královstvím se sídlem v Egyptě a konkurenčním helénistickým královstvím v Sýrii.

Během krátkého období židovské nezávislosti se Alexandru Jannaeovi, judskému králi (vládl v letech 103 př. n. l. až 76 př. n. l.), podařilo získat kontrolu nad většinou oblasti. Na mezinárodní scéně se však brzy objevila nová mocnost – Řím.

Arabové přijali od Římanů řecký název

Pod vládou Římanů zůstala Filistie rozdělena na podřízené polis, z nichž jednou byla Judea. Židé si pod římskou nadvládou nesedli snadno. Poté, co v roce 135 n. l. po Bar Kochbově povstání konečně jednou provždy potlačili židovské povstalce, římský císař Hadrián provedl restrukturalizaci regionu a sjednotil provincie Filistie a římské provincie v Sýrii, čímž vytvořil jedinou rozsáhlou provincii nazvanou „Syria Palaestina“. Neoficiální řecký název se tak změnil v oficiální římský.

Tento řecko-latinský název oblasti později převzali Arabové, kteří oblast dobyli v 7. století, a tak vznikl arabský název oblasti Falestin. V Evropě se latinský název Palaestina pomalu přetvořil v různé názvy regionu v románských jazycích, které vznikly z latiny, jako je francouzština a španělština. Další nerománské jazyky, jako je němčina a angličtina, získaly své názvy pro region z latiny nebo románských jazyků. Tak vzniklo anglické slovo Palestine.

Na konci první světové války bylo území Osmanské říše rozděleno mezi Francouze a Brity v souladu se Sykes-Picotovou dohodou z roku 1916. Když Britové získali nad oblastí kontrolu, přijali na konci první světové války název „Palestina“ a její obyvatelé židovského, muslimského či jiného vyznání byli nazýváni Palestinci. A poté, ve dvacátých letech 20. století, přijalo vznikající palestinské národní hnutí označení „Palestina“ (al-Filasniyyūn) za své.

Zvratem osudu je dnes většina území, které ovládali Filištíni, součástí Izraele, s výjimkou Gazy, zatímco většina území, které bylo starověkým Izraelským královstvím, se v současnosti nachází na Západním břehu Jordánu a je do značné míry součástí Palestinské samosprávy.