Diskuse

. Výpočet záření absorbovaného efektivního dávkového ekvivalentu pro ostatní osoby je nezbytný z hlediska radiační bezpečnosti. Opatření v oblasti radiační ochrany musí zohledňovat vlastnosti podávaných radioizotopů . Větší obavy je třeba mít, pokud se jedná o terapeutické postupy.

V roce 1996 vydala USNRC nový předpis, který umožnil propuštění pacientů ze zdravotnického zařízení, pokud očekávaná TEDE pro osoby vystavené ozáření pacienta pravděpodobně nepřekročí 5 mSv. Držitel povolení v oblasti radiační bezpečnosti by měl pacientům rovněž vydat dokumenty vysvětlující možné omezení činností s cílem snížit možné ozáření ostatních osob na co nejnižší rozumně dosažitelnou úroveň, pokud je pravděpodobné, že ozáření ostatních osob pacientem překročí 1 mSv .

USNCRP doporučil, aby maximální přípustný efektivní dávkový ekvivalent pro „dospělého člena rodiny, který není těhotný“, byl omezen na 5 mSv a pro členy obyvatelstva, děti a těhotné ženy na 1 mSv . „Rodinný příslušník“ je každá osoba, která s pacientem pravidelně tráví značné množství času a poskytuje mu podporu, útěchu a péči. „Příslušník široké veřejnosti“ je každá osoba, která není pacientem podstupujícím léčbu, není rodinným příslušníkem takového pacienta a není profesně exponovanou osobou podílející se na péči a ošetřování takového pacienta. Zanzonico a kol. navrhli, že tyto normy pro rodinné příslušníky pacientů léčených radionuklidy by neměly být tak restriktivní jako normy pro příslušníky obyvatelstva, protože rodinní příslušníci vědomě a dobrovolně přijímají svou radiační zátěž a léčba radionuklidy je během života pacienta málo častou událostí.

Zákon o atomové energii (Weon Ja Ryeok Beop) Korejské republiky rovněž omezuje maximální přípustnou absorbovanou dávku při neprofesionálním ozáření na 5 mSv. Veřejné oznámení (Gosi) č. 2008-45 vyhlášené Ministerstvem školství, vědy a technologie (MEST) stanoví, že lékařské použití radioizotopů musí být v souladu s tímto nařízením. Podle Veřejného oznámení MEST č. 2008-45 může držitel povolení propustit pacienty, pokud lze prokázat, že TEDE pro jinou osobu v důsledku ozáření propuštěného pacienta pravděpodobně nepřekročí 5 mSv (500 mrem). Kromě toho musí držitel povolení poskytnout propuštěnému pacientovi písemné instrukce o doporučené modulaci činností k udržení dávky pro jiné osoby na co nejnižší rozumně dosažitelné úrovni, pokud je pravděpodobné, že dávka pro jinou osobu překročí 1 mSv (100 mrem) .

Selektivní intraarteriální radioembolizační terapie (SIRET) zahrnuje podání mikrosfér Y-90 do jaterního arteriálního oběhu prostřednictvím transarteriálního katétru, po kterém se radioaktivní mikrosféry přednostně zaměří na hypervaskulární nádor v játrech. Výsledkem je, že nádor obdrží vysokou dávku záření . V nedávné době byly mikrosféry z pryskyřice Y-90 schváleny Úřadem pro potraviny a léčiva Spojených států amerických (USFDA) a také Korejským úřadem pro potraviny a léčiva (KFDA) jako zdravotnické prostředky. Po injekčním podání jsou trvale implantovány do jaterního nádoru . Y-90 je čistý beta-emitor s průměrnou energií rozpadu 0,93 MeV a průměrná hloubka průniku do lidské tkáně je 2,5 mm. Fyzikální poločas rozpadu Y-90 je 64,2 h. Protože z embolizované mikrosféry Y-90 v těle vyzařuje pouze záření beta, je radiační expozice pacienta velmi omezená, pokud pacient nemá otevřenou ránu, která může způsobit únik mikrosfér z těla .

Možná radiační expozice ostatních osob z vnitřně podaných radioizotopů emitujících záření gama je dobře známá a existuje dostatek zpráv . Pro radioizotopy vyzařující záření gama lze TEDE vypočítat pomocí specifických konstant rychlosti expozice záření gama a fyzikální poločasy pro radionuklidy obvykle používané v nukleární medicíně jsou uvedeny v regulační příručce USNRC 8.39, dodatek A .

Protože vnější expozice Y-90 není zářením gama a vnější dávka beta by byla zanedbatelná, specifická konstanta rychlosti expozice záření gama není v této situaci použitelná. Regulační příručka USNRC ani neuvádí specifickou konstantu pro záření gama (expoziční rychlost) pro Y-90; jak je uvedeno, aktivita nepochází ze záření beta . Vysokoenergetické beta-emitory, jako je Y-90, však mohou in vivo produkovat dostatečné množství bremsstrahlungu. Několik výzkumníků postulovalo, že zevní expozice záření Y-90 je obecně ignorována a omezení pro pacienty nejsou z důvodu radiační bezpečnosti nutná. Regulační příručka USNRC nepoužila limity aktivity a příkonu dávky pro uvolnění pacienta pro čisté beta-emitory, jako je Y-90, protože, jak uvedla, z minimálního ozáření příslušníků obyvatelstva vyplývajícího z činností běžně podávaných pro diagnostické nebo léčebné účely .

Tyto zprávy však uvažovaly expozici pouze v teoretickém odhadu . Přesto není radiační dávka z bremsstrahlungového záření dobře známa, výsledné radiační nebezpečí proto může být přinejmenším teoreticky znepokojivé a mělo by být systematicky vyhodnocováno . Domníváme se, že příspěvek takového záření by měl být pečlivě zvážen a objasněn s ohledem na stanovení doby, kdy může být pacient propuštěn z lékařského omezení, aby byly splněny požadavky právních předpisů.

Teoreticky jsme odhadli dávkový příkon expozice bremsstrahlungovým zářením pomocí rovnice 2 . Pro výpočet „teoretické“ TEDE je nutné znát „specifickou bremsstrahlungovou konstantu“. Pojem „měrná konstanta bremsstrahlungu“ je pojmová, a tedy umělá veličina analogická měrné konstantě záření gama pro fotony, přičemž měrná konstanta bremsstrahlungu je o několik řádů nižší než měrná konstanta záření gama . Teoretické hodnoty TEDE založené na podané aktivitě jsou uvedeny v tabulce 3. Pomocí rovnice 3 bychom mohli odhadnout TEDE, kterou pravděpodobně obdrží jedinec při expozici radioaktivnímu pacientovi ve vzdálenosti 1 m. Předpoklad TEDE pomocí faktoru obsazení, E, 25 % ve vzdálenosti 1 m je ve většině běžných situací konzervativní, protože při vyzařování bremsstrahlungového záření z těla je do značné míry tlumeno tělesnou tkání, takže skutečné měření míry expozice je poměrně nízké .

V této studii jsme zjistili, že hodnoty odhadované teoretické TEDE ve vzdálenosti 1 m od pacienta se pohybují v rozmezí 0,9-10 μSv (tabulka 3). Tyto hodnoty představují pouze 0,09-1,0 % maximálního přípustného efektivního dávkového ekvivalentu 1 mSv. Toto zjištění naznačuje, že pokud by jedinec byl nepřetržitě v kontaktu s pacientem po dobu 25 % času ode dne podání izotopu až do úplného rozpadu izotopu, obdržel by TEDE mnohem nižší než 1 mSv.

Vzhledem k tomu, že radioizotop je uzavřen v břiše pacienta, mohlo by docházet k významnému útlumu nízkoenergetického bremsstrahlungového záření při cestě v těle. Skutečná dávka záření se tedy může lišit od teoreticky vypočtené TEDE na základě podané aktivity. „Naměřený“ dávkový ekvivalent vypočtený na základě skutečného měření míry ozáření okolí se může lišit od odhadované „teoretické“ expoziční dávky . Podle našeho pozorování jsou „naměřené“ TEDE obecně vyšší než „teoretické“ TEDE, neboť poměr „naměřených“ TEDE k „teoretickým“ TEDE (poměr Dm/Dt) je od 1,28 do 65,99 (tabulka 3). Zdá se, že tato široká škála poměrů je částečně způsobena variabilitou umístění nádoru a geometrií měření. Tyto výsledky jsou v rozporu s pozorováním Siegela et al. a Willegagnona et al. , kteří se zabývali zářením gama a pozorovali, že naměřená TEDE je nižší než teoretická TEDE. Pokud je nám známo, jedná se o první zprávu, která porovnává teoretickou TEDE s naměřenou TEDE u mikrosféry Y-90 RET. Důvod vyšších hodnot naměřené TEDE a velké odchylky měření není jednoznačně objasněn. Domníváme se, že příčinou tohoto rozporu a variability je částečně typ záření, tj. gama záření versus bremsstrahlung, a částečně rozdíl v biodistribuci. Pro výpočet teoretické TEDE se předpokládá, že biodistribuce je v těle rovnoměrná, ale pro naměřenou TEDE představuje přímo měření expozice okolnímu záření. Přestože je naměřená TEDE vyšší než teoretická TEDE, je naměřená TEDE mnohem nižší než maximální přípustná TEDE 1 mSv.

Gulec a Siegel uvádějí, že ve všech navrhovaných situacích expozice pacientů, kterým byly podány 3 GBq mikrosfér Y-90, byly odhadované dávky bremsstrahlungu velmi malé, v rozmezí 0,05-0,21 mSv k celkovému rozpadu. Bylo zaznamenáno, že přibližně 6 hodin po podání 2,1 GBq mikrosfér Y-90 naměřily průměrné dávky ve vzdálenosti 0,25, 0,5 a 1 m od břicha pacienta 18,8, 9,2 a 1,5 mSv/h . To naznačuje, že pro účely radiační bezpečnosti nejsou nutná žádná omezení pro pacienty. Zanzonico a kol. postulovali, že maximální přípustná podávaná aktivita Y-90, pokud jde o kritéria uvolňování, je 1 420 GBq na základě předpokladu pomocí rovnice 2.

V této studii byla všem osobám podána dávka nižší než 3 GBq. Naměřená TEDE vypočtená pomocí rovnice 3 se pohybuje v rozmezí 0,002-0,18 mSv, tj. 0,2-18 % maximálního přípustného efektivního dávkového ekvivalentu 1 mSv (tabulka 3). Naměřená TEDE je opět mnohem nižší než maximální přípustná TEDE 1 mSv u současné studijní populace při terapii mikrosférami Y-90 s méně než 3 GBq. Protože však skutečná naměřená TEDE bývá vyšší než teoretická TEDE, jako v tomto pozorování, je konzervativnější použít hodnoty naměřené TEDE při určování propuštění pacienta.

Všeobecně platí, že u pacientů léčených mikrosférami Y-90 o aktivitě nižší než 3 GBq není podle NRC a korejského národního předpisu nutné vést záznamy ani vydávat dokument s instrukcemi.