Baseball Hall of Famer Wilbert Robinson, the Airplane and the Grapefruit
Tento kousek MLB se během několika vteřin změnil z hrůzy na veselí
Wilbert Robinson byl raným ztělesněním stereotypního chytače. Obtloustlý Robby si užil sedmnáctiletou kariéru v první lize díky svým přijímacím a vůdčím schopnostem, které zastínily poměrně průměrnou pálku. Ty přetavil v dlouholeté působení ve funkci manažera týmu Brooklyn Robins (Dodgers), který díky jeho úspěšnému vedení převzal jeho jméno. Ani po přechodu na post smečaře se nikdy nevzdálil od svých hráčských kořenů a v roce 1915 se pokusil o kaskadérský kousek s chytáním míče upuštěného z letadla, který vedl k zpočátku děsivým, ale nakonec veselým výsledkům.
S výškou 175 cm a odhadovanou hmotností 215 kg byl Robinson mohutnější než většina hráčů své doby. V letech 1886-1902 hrál za čtyři různé týmy, ale svých deset nejlepších sezon strávil v týmu Baltimore Orioles v Národní a poté Americké lize. Jen dvakrát odehrál více než 100 zápasů, ale byl považován za nejlepšího nahrávače. Celkově měl průměrnou pálku 0,273, 18 homerunů, 722 RBI a 196 ukradených met. Byl také hvězdným obráncem, což se projevuje tím, že je stále osmý v počtu asistencí a v mnoha obranných kategoriích se sezónu od sezóny často pohybuje blízko nebo na vrcholu žebříčku.
Robinson se v roce 1902 u Orioles, což byla jeho poslední hráčská sezóna, vrhl na manažerskou dráhu. Jeho bilance 24-57-2 byla katastrofální, ale poprvé si vyzkoušel vedení prvoligového týmu, čehož nakonec dobře využil, když v roce 1914 získal práci v Brooklynu; tu si udržel následujících 18 let. Nasbíral manažerskou bilanci 1399-1398-21 a v letech 1916 a 1920 vyhrál pennanty.
Po nevýrazném výsledku 75-79 ve své první sezóně v Brooklynu dosáhl Robinson padesátky a už nepatřil ke generaci svých hráčů. Chtěl vybudovat týmové kamarádství a dokázat, že jeho schopnosti chytače jsou stále silné jako dřív, a proto souhlasil, že se během jarního tréninku v Daytona Beach na Floridě v roce 1915 zúčastní kaskadérského kousku, který, jak věřil, rozptýlí veškeré pochybnosti o tom, že má stále nejjemnější a nejschopnější ruce ze všech chytačů v baseballu.
Byly to počátky létání a svět byl uchvácen vším, co se týkalo letadel. Výkony na dálku, vytrvalost a svéráznost byly v módě. To, co se vylíhlo, zahrnovalo většinu těchto kritérií. Letkyně Ruth Lawová byla vyzvána, aby přeletěla nad hřištěm a z výšky asi 500 stop shodila baseballový míček, který se pokusí chytit Robinson. Byla to houževnatá průkopnice, která se prý řídila krédem: „Nejjistější způsob, jak mě donutit něco udělat, je říct mi, že to nemůžu udělat.“ Byla také místní celebritou, která se dostávala do zpráv a shazovala v okolí golfové míčky, aby pomohla propagovat golfové hřiště.
Law získala pilotní průkaz jen několik let předtím a byla posedlá létáním. V roce 1912 si od Orvilla Wrighta koupila letadlo a stala se první ženou, která s ním úspěšně provedla loop-the-loop.
Koncept tohoto kousku nebyl nutně jedinečný. V roce 1908 chytil chytač týmu Washington Senators Gabby Street míč (Na třináctý pokus), který mu byl shozen z vrcholu Washingtonova památníku ze vzdálenosti asi 550 stop.
Dnem Robinsonovy velké akce byl určen 13. březen 1915. Law, který si vybudoval pověst díky svým odvážným a zábavným ukázkám leteckých dovedností, kroužil nad hřištěm s pasažérem z týmu Dodgers, který kouli shodil z výšky asi 525 stop.
Robinson byl připraven dole a měl na sobě chytačskou rukavici. Na podporu svého chvástání uzavřel řadu sázek, takže se z toho stala osobní záležitost. První překážku překonal tím, že zvedl řítící se předmět a umístil se přímo pod něj. Jako zázrakem narazil do jeho rukavice, ale vzápětí explodoval. Kapitán ucítil bodavou bolest v očích a po tváři mu stékala vlhkost. Zpočátku se domníval, že míč špatně odhadl a přišel o oko. „Pomoc, já, umírám,“ vykřikl. Krvácím!“ Najednou si uvědomil, že se všichni kolem něj bouřlivě smějí.
Ukázalo se, že o žádný baseballový míček nešlo. To, co ve skutečnosti upustil, byl grapefruit. Do očí mu vnikla kyselina citronová a špinavá dužina na obličeji vedla k jeho původnímu mylnému přesvědčení o zničení očí. Robinson stále nemohl uvěřit, že to nechytil. Tvrdil: „Byl bych ten míček chytil, kdyby se zrovna ve chvíli, kdy jsem ho dostal do rukou, neudělala průtrž mračen.“
Oficiální verze zněla, že Lawová při nástupu do letadla zapomněla baseballový míček a místo něj si vzala ovoce. Zdálo se, že nikdo nepochybuje o tom, jak mohla zapomenout míček na akci, která se týkala právě baseballu, ale nějak si s sebou v malém letadle vzala grapefruit.
Časem se začalo věřit, že druhou osobou v letadle byl brooklynský outfielder Casey Stengel, známý vtipálek, který žertík zorganizoval. Občas si připisoval zásluhy a později také tvrdil, že to byl ve skutečnosti týmový trenér Fred Smith, kdo byl ve vzduchu a provedl čin. Aby to Lawová zkomplikovala, poskytla v padesátých letech rozhovor, v němž uvedla, že byla v letadle sama, a potvrdila, že grapefruit upustila, protože omylem nechala míček za sebou. Bez ohledu na to se mnozí stále domnívají, že šlo o úmyslný žert, do něhož byl nějakým způsobem zapojen Stengel.
Naštěstí Robinson nakonec nebyl mimo svou pýchu o nic horší. K jeho smůle mu tento kousek vynesl přezdívku Grapefruit, která ho provázela po zbytek života. Nebyla mu však přidělena zákeřně, protože byl svými hráči obecně zbožňován.
Robinson řídil svou poslední sezónu v roce 1931 za Brooklyn, do důchodu odešel ve věku 67 let. Jen o tři roky později, v roce 1934, uklouzl ve vaně a zlomil si farmu. Nehoda bohužel způsobila i krvácení do mozku, které krátce nato přispělo k jeho smrti. V roce 1945 byl zvolen do Baseballové síně slávy. Přes všechny jeho baseballové úspěchy během dlouhé kariéry na hřišti i z lavičky je možná nejslavnější právě jeho potyčka s grapefruitem.