Původní PlayStation – PS1 nebo PSX, jakkoli mu chcete říkat – znamenal přelom v herním průmyslu. Byla to jedna z prvních konzolí schopných 3D grafiky a zároveň představovala první úspěch nové společnosti na trhu konzolí od roku 1983, kdy Nintendo vydalo Famicom. Do té doby dominovaly na trhu Atari, poté Nintendo a Sega.

Je to příznačné i vzhledem k tomu, že PlayStation měl být původně CD přídavkem pro Super Nintendo, než Nintendo od smlouvy odstoupilo a místo toho podepsalo smlouvu se společností Phillips. Sony tak zůstalo vlastní herní zařízení, které se rozhodlo uvést na trh jako samostatnou konzoli spíše ze zlomyslnosti než z čehokoli jiného. Po letech je PlayStation považován za jednu z nejlepších konzolí všech dob, PlayStation 2 zůstává nejprodávanějším systémem v historii a PlayStation 4 je v současné době nejprodávanějším systémem na trhu.

To však neznamená, že by se na starém PlayStationu nenašlo několik špatností. Ve skutečnosti některé z nejhorších her všech dob našly svůj domov na původní šedé krabici od Sony. Všichni víme, co bude na prvním místě tohoto seznamu, ale zde je 20 nejhorších her na PlayStation 1.

20 Barbie: Explorer (Runecraft – 2001)

Jakou hru uděláte podle panenky? Společnost Runecraft zřejmě přišla s odpovědí, že jde o obludnost typu Human Centipede, která obsahuje Tomb Raidera, Crashe Bandicoota a všechny nefunkční herní mechanismy, které je napadly, nacpané do panenky Kena s uříznutou hlavou.

Pokud jde o tyto licencované hry, zdá se, že zejména hry s Barbie jsou vždy o třídu horší než ostatní. Barbie: Explorer obsahuje pouhé čtyři úrovně, přičemž každá z nich je naprosto generickým klišé „adventury“. Je tu pouštní úroveň v Egyptě, sněhová úroveň v Tibetu, úroveň v džungli v Africe (myslím, že Egypt v Barbie světě není v Africe), a pak Babylon na konci pro nadpřirozenou atmosféru.

Bylo to zvláštní rozhodnutí spojit Tomb Raider a Crash Bandicoot, vzhledem k tomu, že obě série byly v roce 2001 na prudkém ústupu a PlayStation 2 byla na trhu už rok. Tato podivnost však zapadá do celkového vyznění hry, plné příšerných plošinovek, kamery, která znemožňuje vidět, co je před vámi, a nudné hratelnosti.

19 Pátý element (Kalisto Entertainment – 1998)

Na videoherní adaptaci Pátého elementu od Kalista není nic zvlášť zajímavého. Je to příšerná hra, ale takových je spousta, zejména pokud jde o hry na motivy filmů. Ale to, co dělá hru hroznou, jsou standardní věci: špatný design úrovní, příšerné ovládání, hloupá umělá inteligence a nudná hratelnost.

Je tu však zajímavá historie o inspiraci hrou. Hra The Fifth Element, kterou vyvinula společnost Kalisto Entertainment, byla vytvořena na stejném enginu jako jejich předchozí hra Nightmare Creatures. Nightmare Creatures byl survival horor, který kritici většinou odsoudili, zejména kvůli i na tehdejší dobu příšerné grafice a nereagujícímu ovládání. The Fifth Element byl však v obou ohledech ještě horší.

Hollywood také krátce pracoval na filmové adaptaci Nightmare Creatures, než byla také zrušena. Je legrační, jak se karty obrátily a Kalisto natočil další filmovou videohru.

18 Largo Winch .//Commando Sar (Rebellion Games – 2001)

Deset bodů pro Nebelvír, nebo alespoň pro každého, kdo dokáže přesně vyslovit název této hry. Asi nikoho nepřekvapí, že i v tomto případě se jedná o adaptaci, tentokrát belgického komiksu, který je sám o sobě adaptací série knih ze sedmdesátých let. Od té doby vzniklo podle této série několik filmů, dokumentární film a televizní pořad. Je však těžké najít nějaké informace o hře .//Commando Sar, která vyšla na PS1 v roce 2001 v produkci Rebellion Games.

Largo Winch .//Commando Sar má být stealth hra. Říkám „měla být“, protože stealth je téměř nemožný. Nepřátelé na druhé straně úrovní si vás velmi rychle všimnou a kamera je tak blízko postavy hráče, že je stejně špatně vidět. Naštěstí to není jedna z těch starých stealth her, kde je okamžitě Game Over, protože jste byli spatřeni, i když to tak klidně může být. Místo toho se pouštíte do pěstních soubojů, v nichž o vítězi rozhoduje náhoda.

Pokud se vám poštěstí spatřit nepřítele dříve, než on spatří vás, můžete zkusit štěstí a hodit po něm nůž, abyste ho insta zabili, což v nejlepším případě působí jako laciná pouťová hra. Tedy za předpokladu, že se vám vůbec podaří dojít tak daleko, protože prostá chůze opravdu vypadá a působí spíš jako jízda na jednokolce.

17 Chaos Break (Eon Digital Entertainment – 2000)

Vývojářská společnost Eon Digital Entertainment udělala vše pro to, aby Chaos Breakem v podstatě předělala Resident Evil. Je to v podstatě Resident Evil, pokud jde o zápletku a herní prvky.

Přestaňte číst, pokud jste to už někdy slyšeli: ovládáte jednu ze dvou postav, která je součástí vládní organizace vyslané vyšetřit a vyčistit záhadný incident, který se stal v údajně opuštěné biochemické laboratoři uprostřed ničeho. Ukáže se, že jsou tam zombie a monstra, a pomocí mechaniky střelby z pohledu třetí osoby musíte postupovat temným, děsivým prostředím, abyste přežili příšerný hlasový projev, který se nikdy neshoduje s titulky.

Eon Digital sice převzal všechny povrchní prvky z Resident Evilu, ale zapomněl na jednu věc: dobrou hratelnost. Chaos Break je prostě nuda. Bloumáte po většinou prázdných, nevýrazných koridorech a hledáte věci k zastřelení, z nichž většina nepředstavuje žádnou výzvu, a přesunete se k další příšerně napsané a zahrané cutscéně. A o zvucích kroků raději ani nezačínejte. Možná to zní malicherně, ale zkuste ten zvuk klapání koní poslouchat hodiny bez přestávky a uvidíte, kolik toho vydržíte.

16 Ski Air Mix (KID – 1998)

Původní PlayStation (a v menší míře i PS2) je nabitý budgetovými hrami vyrobenými za levno a sportovními hrami. Některé z nich jsou docela dobré, ale mnohé z nich jsou sračky. Když se tyto dvě věci spojí, je pravděpodobné, že výsledek nebude pěkný.

Tak je tomu i v případě Ski Air Mix, lyžařské hry určené výhradně pro Japonsko a kontinentální Evropu. Vývojáři KID a jejich evropský vydavatel Midas Interactive se specializují na levné hry a po léta vypouštěli do světa zuřivost právě takovýchto levných her.

To, že jde o levný titul, z něj nedělá špatnou hru. V této éře existuje spousta skvělých budgetových her, zejména ze série Simple na PS1 a PS2. Ale lacinost Ski Air Mixu je podtržena jeho jednoduchostí. V této hře toho moc není, závodíte s několika soupeři s umělou inteligencí na zasněženém kopci a občas můžete udělat nějaký ten kousek ve vzduchu. To je asi tak všechno. Ale i to málo, co hra dělá, je provedeno velmi špatně. Fyzika je hodně špatná, připadáte si spíš jako bowlingová koule shazovaná z letadla než jako lyžař a kousky ve vzduchu se díky těžkému pocitu a špatnému ovládání nedají dělat.

15 Armorines: (Acclaim Studios London – 2000)

Oh boy, yet another adaptation. Skoro to vypadá, jako by tyhle věci většinou dělali levně špatní nebo jinak nezkušení vývojáři nebo tak něco, a tohle je ještě ke všemu port. Projekt S.W.A.R.M. vychází z komiksu Armorines z 90. let, o kterém nikdo nikdy neslyšel, a je to sci-fi střílečka z pohledu první osoby… a to je vlastně všechno, co se dá o tomto generickém produktu bez života říct.

Jak napsal GameSpot, na Armorines není technicky nic špatného, jen je to tak neinspirativní, že to působí jako horší hra, než ve skutečnosti je. Zbraně, prostředí a příběh jsou natolik šablonovité, že nemají čím zaujmout. Mise jsou jen o běhání po velkých, prázdných úrovních a zabíjení věcí, přičemž někdy musíte po těchto úrovních běhat celé hodiny a hledat jediného nepřítele, kterého jste minuli.

Vyrobilo ji stejné studio, které vydalo Turok 2, takže to prostě působí jako jeho laciný reskin, přičemž Turok 2 byl sám o sobě přinejlepším průměrný.

14 South Park: (Acclaim Studios Austin – 1999)

Chef’s Luv Shack je pokus o spojení náhodných otázek s minihrami Mario Party. Ano, jedná se o párty hru pouze pro více hráčů s postavičkami ze South Parku, co by se mohlo pokazit? Zřejmě úplně všechno.

Na začátek otázky nedávají žádný smysl. Máte tu typickou úroveň humoru South Parku, ale místo toho, aby otázky a odpovědi byly napsány vtipně, jsou v podstatě vtipem, takže nedávají žádný smysl. Například jedna kategorie se jmenuje „Sucks or Canadian“, ve které máte uhodnout, jestli je něco z Kanady, nebo jestli je to na nic. To je ještě umocněno tím, že někdy to může být obojí a že se otázky opakují ad nauseam.

Jestli South Park: Správná odpověď by byla „stojí za prd“. Všechny hry jsou tak základní, jak jen to jde, většinou jde o vykrádačky starých arkádových her jako Space Invaders nebo Asteroids, případně o maratony mačkání tlačítek. Se South Parkem to kromě postaviček a trapných pokusů o humor nemá téměř nic společného, takže to opravdu působí jako tahání peněz v době, kdy byly hry ze South Parku nechvalně známé, ale k tomu se vrátíme později.

13 Rascal Racers (Miracle Designs – 2004)

Zkuste si Rascal Racers vyhledat na internetu a téměř jediné, co najdete, je recenze YouTubera Caddicaruse. Rascal Racers, vyvinutý společností Miracle Designs a vydaný společností Telegames v roce 2004, je motokárová hra pro PS1. Miracle Designs také vytvořili Atari Karts pro Atari Jaguar, což byla v podstatě jen reskinovaná Super Mario Kart. Je to příhodné, protože Rascal Racers je jen o málo víc než reskinovaný Mario Kart 64.

Co dělá Rascal Racers tak špatným, je ovládání a tratě. Tratě jsou asi tak rozmanité jako ty v NASCAR, s jednoduchými zatáčkami vlevo a vpravo a ničím jiným. Všechny jsou také esteticky základní. Je vidět, že vývojáři během hraní procházejí kontrolním seznamem: ledová dráha, město, džungle a tak dále. Všichni se pohybují tak pomalu, že není cítit rychlost, a když se snažíte zatočit, kymácíte se sem a tam, musíte začít zatáčet s dostatečným předstihem před každou zatáčkou. Nevýrazné tratě by se daly odpustit, kdyby alespoň závodní část byla k něčemu dobrá, ale bohužel je to asi taková zábava jako sledovat melasu, jak pomalu vylézá ze sklenice.

12 Hooters Road Trip (Hoplite Research – 2002)

Předtím, než The Guy Game trapně nacpala polonahé ženy do své mizerné kvízové hry (nebo možná naopak), tu byl Hooter’s Road Trip. Pro ty, kteří nemají to štěstí a nemají ve své zemi dobrou restauraci Hooters, je to v podstatě sportovní bar, kde obsluhují ženy s velkým poprsím ve skrovných oblečcích. To také popisuje Hooters Road Trip, softcore hru pro dospělé bez části „hra“, nebo dokonce bez prvků pro dospělé.

Jak název tak trochu napovídá, jedná se o další závodní hru. Závody se odehrávají po celých USA a vyznačují se jednou z nejošklivějších grafik, jaká kdy zdobila herní konzole. Stejně odporné je i ovládání. Zatímco v Rascal Racers jste museli zatáčet jako Titanic, v Hooters Road Trip se auta otáčejí jako drobeček sušenky, což znamená, že pokud se na D-pad podíváte příliš silně, roztočíte se. Naštěstí to nevadí, protože ve skutečnosti stačí jen držet plyn a jet dopředu a na cestě za vítězstvím se pokaždé probouráte přes ostatní závodníky a překážky.

Road Trip je považován za jednu z nejhorších her všech dob a na Metacritic má mizivých 30 %. Kolega ze softwaru Maxim jí udělil 4/10, zatímco GamSspot a PSX Magazine jsou na tom ještě hůře s 2,5, respektive 1 z 10 bodů.

11 Mortal Kombat: Special Forces (Midway Games – 2000)

V roce 2000 nebyly sérii Mortal Kombat cizí ani akční spin-off hry. Mortal Kombat Mythologies: Sub-Zero vyšla v roce 1997 a dočkala se většinou negativních recenzí, ale server GameSpot ji překvapivě ohodnotil 7,5 body z 10 a označil ji za „docela úžasné spojení bojovky a plošinového skákání“. Další pokus společnosti Midway o konverzi Mortal Kombatu na akční hru už tak vlídně přijat nebyl ani jimi, ani nikým jiným.

Mortal Kombat: Special Forces je od základu rozbitý na všech úrovních. Má ošklivou grafiku, jeho příběh je nesmysl, hudba (to málo, co tam je) je neinspirativní a hratelnost. Ach, ta hratelnost. Pokud vás už unavují hororové hry na Steamu, které vás nutí hledat hromadu stránek nebo klíčů k postupu, Mortal Kombat: Special Forces budete nenávidět. Většina hratelnosti se soustředí na to, že musíte sbírat klíče, bezpečnostní průkazy nebo dokumenty, abyste mohli postupovat, což znamená podobně jako Armorines:

Dnes již neexistující Daily Radar dokonce zašel tak daleko, že hře udělil plných 0/10. Au.

10 The Simpsons Wrestling (Big Ape Productions – 2001)

Bojová hra s partou postaviček ze Simpsonových by měla být docela zábavná, zvlášť když se jedná o zápas na dvorku, kde neplatí žádná pravidla. Bohužel nám The Simpsons Wrestling nadělilo studio Big Ape Productions, které nám přineslo i The Phantom Menace, jež jen těsně minula náš článek o 15 nejhorších hrách ze světa Star Wars, a MTV Celebrity Deathmatch, na který se v tomto seznamu podíváme později.

The Simpsons Wrestling je prostě špatná wrestlingová hra. Stejně jako v mnoha jiných špatných bojových hrách si vystačíte s náhodným mačkáním tlačítek a pokaždé snadno vyhrajete. Byla také kritizována za špatnou grafiku. Mnoho kritiků poukazovalo na to, že postavy často prořezávají předměty, jiné postavy, nebo dokonce občas samy sebe. Představte si, že by někdo animoval celou videohru pomocí programu MS Paint, a budete mít dobrou představu. Nemá dokonce ani žádný humor, který byste od hry se Simpsonovými očekávali.

Andrew Reiner z časopisu Game Informer ji označil za „jednu z nejhorších her pro PS“ a my s ním musíme souhlasit.

9 Street Racquetball (Highwaystar – 2002)

Pamatujete si na tu jednoduchou sérii, kterou jsem zmiňoval dříve, když jsem mluvil o kvalitních budgetových hrách? No, to neznamenalo, že to byly VŠECHNY dobré hry. Příkladem budiž Street Racquetball, skutečná hra, která nejenže existuje, ale byla skutečně přenesena na PSN jako součást řady PS1 Classics.

Jednoduše řečeno, Street Racquetball vypadá a hraje se, jako by někdo použil engine z původního Star Foxe na Super Nintendo, aby vytvořil „moderní“ raketbalovou hru na PS1. Postavy vypadají jako Rayman, kdyby Rayman sice měl ruce a nohy, ale ty by mu z nějakého důvodu pořád plavaly od těla. Prostředí jsou doslova jen velké dřevěné krabice s náznakem generické tapety z Windows ’95 na pozadí.

Koule nemá žádnou skutečnou fyziku a náhodně lítá po celé úrovni. Váš soupeř naštěstí není tak nepředvídatelný a po hřišti se potuluje jako dítě, které tam očividně nechce být, ale rodiče ho nutí do nějaké mimoškolní aktivity. Kdyby to nebyla hra o raketbalu a místo toho řekněme tenis, mohla se zapsat jako jedna z nejhorších her, které kdy vznikly.

8 Batman Beyond: (Kemco – 2000)

Ujasněme si jednu věc: Batman Beyond: Jokerův návrat je nejlepší film o Batmanovi, jaký byl kdy natočen, včetně hraných filmů. Trefuje se do dokonalého tónu mezi humorem a empatií současných marvelovských filmů a temnotou, kterou byste od Batmana očekávali, ale tato temnota nepůsobí vykonstruovaně nebo nuceně, jak se často stává.

Videoherní adaptace od Kemca tohle všechno postrádá. Není v ní nic ze srdce, humoru ani temnoty z filmu nebo původního seriálu. Místo toho společnost Kemco (která je nyní výhradně mobilním vývojářem) proměnila film v generický beat ‚em up. Poutavý příběh je vyměněn za plovoucí ovládání, postavy, do kterých jste investovali v průběhu let seriálu a moderního komiksu, jsou nahrazeny kamerou, která nespolupracuje, a stylový vzhled seriálu je pryč ve prospěch 3D renderovaného obrazu Jacksona Pollocka pomocí CG z počátku 90. let.

Videoherní adaptace filmů jsou vždycky hrozné, ale na téhle je opravdu znát, jak lacině Warner Bros. a Ubisoft postupovali. Nebyla zde žádná úcta k původnímu materiálu a negativní recenze (další 0/10 od Daily Radar) a slabé prodeje tohoto hnoje v době, kdy vyšel, jsou za to trestem.

7 The Crow: (Gray Matter – 1997)

Jestli něco svět nepotřeboval, tak to bylo pokračování Vrány od Brandona Lee. Přesto vzniklo a v současné době má na Rotten Tomatoes hodnocení 12 %.

Jestliže existuje další věc, kterou svět nepotřeboval, byla by to videoherní adaptace tohoto pokračování. Vstupte do hry Vrána: Vrána: Město andělů na PlayStation 1 a Sega Saturn. Vyvinula ji sice společnost Gray Matter Studios, ale vydala ji společnost Acclaim, jejíž třetí hra je na tomto seznamu. Tato hra má alespoň slušnou grafiku.

Co nemá, je slušné ovládací schéma nebo přesvědčivou hratelnost. Většinu času v této hře strávíte buď tím, že se budete dívat špatným směrem, nebo tím, že budete mlátit pěstí do vzduchu, protože budete trávit stejně času bojem s ovládáním jako s nezáživnými nepřáteli. K dispozici máte celou řadu zbraní, ale na ničem z toho nezáleží, protože je to opět boj jen o to, aby se vaše postava pohnula správným směrem, natož abyste tyto zbraně sebrali a použili. Je pravděpodobné, že tyto zbraně stejně nepřátele rozfázují.

6 Kiss Pinball (Wildfire Studios – 2001)

Nikdy si nenechal ujít marketingovou příležitost, Gene Simmons se chopil možnosti vytvořit videoherní adaptaci své pinballové hry s tématikou Kiss. Port hry pro PS1, vyvinutý společností Wildfire Studios původně pro PC, neobsahoval příliš mnoho prvků Kiss ani pinballu.

Zda je hra pinball dobrá, závisí výhradně na jedné věci: na fyzice. Pokud není dobrá, hra není dobrá. Soudě podle umístění hry Kiss Pinball na tomto seznamu můžete pravděpodobně říct, kde se na tomto spektru nachází. Na obou jediných dvou stolech, které jsou k dispozici, se kulička často zasekne na několika místech, takže vám nezbývá nic jiného než hru restartovat. A u každé nízkorozpočtové pinballové videohry se míček stejně nikdy nedostane tam, kam by měl, a pluje po hrací ploše zdánlivě náhodně.

To však neznamená, že by zde nebyly jiné nenapravitelné vlastnosti. Člověk by čekal, že se bude houpat na Rock and Roll All Nite nebo Shout it Out Loud, ale to se nestane. V této videohře Kiss vlastně není vůbec žádná hudba Kiss. Místo toho jsou veškerým zvukem této hry zvuky od stolu, kytarové riffy a „ostrý“ hlas z počátku roku 2000, který říká „oh crap“, kdykoli vám spadne míč. Vývojáři to museli při tvorbě této hry slyšet ve smyčce.

5 Star Wars: Masters of Teräs Käsi (LucasArts – 1997)

Masters of Teräs Käsi se objevila v našem seznamu 15 nejhorších her všech dob ze světa Star Wars a zaslouží si místo i zde. Zůstává jedinou bojovou hrou od LucasArtu a jedinou hrou využívající postavy z Hvězdných válek. Člověk by si myslel, že je to důsledek mánie podivných mash-up bojovek Super Smash Bros, ale tahle hra vznikla o dva roky dříve než Mario brawler. Co tedy vedlo LucasArts k vytvoření bojové hry Star Wars? To se asi nikdy nedozvíme.

Souboje v této „bojovce“ jsou k smíchu. Je to další bojovka, ve které můžete náhodně ťukat do tlačítek a očekávat, že poměrně často vyhrajete, nebo pokud hrajete s kamarádem, je to na pováženou. Její největší chybou je však to, jak je pomalá. Při chůzi nebo skákání si připadáte jako na povrchu Měsíce. Dva bojovníci se sunou hlemýždím tempem a ve vzduchu skáčou asi deset metrů.

LucasArts dokonce dali této hře příběh. Děj se odehrává mezi Novou nadějí a Impérium vrací úder a Darth Vader si najme nějakou náhodnou postavu vytvořenou jen pro tuto hru, Arden Lyn, aby zabila Luka Skywalkera pomocí svých znalostí teras kasi, starobylé formy bojového umění. Přesně tak, Darth Vader má v plánu poslat jedinou ženu, aby Alianci povstalců umlátila k smrti. Lepší zápletku by nevymyslel ani sám George Lucas.

4 MTV Celebrity Deathmatch (Big Ape Productions – 2003)

V dobách, kdy MTV byla velkým pojmem, patřil jejich pořad Celebrity Deathmatch k největším televizním show na světě. Byl to v podstatě Robot Chicken před Robot Chicken. Byl to komediální pořad, ve kterém se v kleci utkávaly na smrt vykreslené celebrity. Jak si asi dokážete představit, premisa byla stejně dobrá i pro videohru. Bohužel videoherní verze tohoto pořadu nebyla tak hvězdná.

Celebrity Deathmatch je budgetová hra a jako mnoho budgetových her neměla moc co nabídnout. Vybrali jste si z hrstky „celebrit“, nastoupili do ringu a mačkali tlačítka, dokud někdo nevyhrál. To samé se dá říct o každé bojové hře na tomto seznamu. Tyto „celebrity“ nebyly velké ani v době, kdy tato hra vyšla. Soupiska je dotována ikonami hororových filmů, jako je Frankensteinovo monstrum, Mumie, Vlkodlak, a dokonce i mimozemšťan pro dobrou věc. Kromě nich tu máte také Rona Jeremyho a Jerryho Springera, jejichž jména a vystupování představují většinu katalogu vtipů této hry.

Původně byla tato hra vyvinuta pro PS2 a Xbox, ale z nějakého důvodu se dočkala portu na PS1. Hra neměla ani charakteristický claymation vzhled seriálu, místo toho se rozhodla pro genericky vypadající grafiku s nadměrně velkými hlavami.

3 Mary-Kate & Ashley: Magical Mystery Mall (Acclaim – 1999)

Možná je lepší nepovažovat Mary-Kate & Ashley: Magical Mystery Mall za videohru, ale za jeden z těch mizerných interaktivních programů pro PC. Koneckonců byl původně vytvořen pro PC, než byl portován na PS1. Ne, to ji neomlouvá. Stejně tak to neomlouvá společnost Acclaim, že se opět dostala na tento seznam.

Hrajete za jedno z dvojčat Olsenových a procházíte se po nákupním centru. Každý obchod je z nějakého důvodu „kouzelný“ a zavede vás na různé akce. Například když vejdeš do obchodu se snowboardy, budeš teleportován na snowboardové závody. Vejdete-li do obchodu s oblečením, pošle vás to na módní molo nebo v obchodě s fotoaparáty se stanete fotografem. Není zde žádná skutečná hratelnost, jen chodíte, věci se dějí a vy se na ně díváte. Nikdo by se u toho nepobavil, protože to nemá co dělat.“

Zapřením jakékoliv zábavy, kterou by z toho někdo mohl mít, jsou mnohé technické problémy. Jeho snímková frekvence je na úrovni statické fotografie, což činí jednoduchý úkol projít chodbou téměř nemožným. Grafika vyvolává noční můry, realisticky vypadající obličeje jsou transponovány na modely postav z PS1. Tato hra nemá vůbec žádné pozitivní vlastnosti.

2 South Park (Appaloosa Interactive – 1999)

South Park na PS1 je nedoceněný titul, a to do té míry, že by měl být považován za jednu z nejhorších her všech dob. Co je na ní špatně? Je to hra na motivy televizního seriálu portovaná na PS1 průměrnými vývojáři a vydaná společností Acclaim. To je opravdu vše, co potřebuješ vědět.“

South Park je z nějakého důvodu střílečka z pohledu první osoby. Jak znám seriál, na kterém je tahle hra založená, tak to dost možná bude ten vtip. Nicméně vzhledem k nedostatku humoru v celé hře to vlastně působí jen jako lenost. Ve skutečnosti se South Park nechvalně proslavil svou první úrovní, ve které musíte zlikvidovat stovky krocanů. V druhé úrovni pak stovky klonů. Na rozdíl od mnoha her na tomto seznamu je South Park ve skutečnosti šíleně obtížný na to, kolik nepřátel na vás vrhá najednou, a to v arénách, které jinak postrádají jakékoli známky života.

Jeff Gertsmann, jehož recenze na GameSpotu byly velkou pomocí při psaní tohoto článku, dal hře slabou jedničku.4 z 10, když řekl: „Mezi otřesnou grafikou, špatným zvukem a příšernou hratelností je South Park rozhodně jednou z těch her, které se vám určitě vybaví, když začnete přemýšlet o nejhorší hře, jakou jste kdy hráli.“[1 Dokonce zašel tak daleko, že ji označil za „bezcennou.“

1 Bubsy 3D (Eidetic – 1996)

Toto by opravdu nemělo nikoho překvapit. Bubsy 3D si právem našly své místo na mnoha seznamech „nejhorších her všech dob“, a to z dobrého důvodu. Jednalo se o první pokus společnosti Sony o vytvoření 3D plošinovky, která by mohla konkurovat hře Super Mario 64, a je to na ní vidět. Celá grafika byla tvořena plochými geometrickými tvary, kamera se náhodně otáčela, skákali jste příliš vysoko, humor byl k pláči, samotný Bubsy zůstává jednou z nejotravnějších videoherních postav vůbec a ovládání nefungovalo.

Na této hře není jediný aspekt, který by nebyl totálně rozbitý. Je to jako první dětský pokus o vytvoření 3D hry v 90. letech, kdy měli s 3D hrami problémy i uznávaní herní vývojáři. Čím méně se o tomto odpadu mluví, tím lépe.

Toto byla první hra vývojářského studia Eidetic a možná si myslíte, že i jejich poslední. Ale toto mladé studio vás možná překvapí, protože dále vytvořilo sérii Syphon Filter a také Uncharted: Golden Abyss pro PS Vita. Dnes je možná znáte spíše jako Sony Bend Studio a v současné době pracují na Days Gone. Mluvíme o příběhu z hadru na hadr (všimněte si, že na svých stránkách nikde neuvádějí Bubsy 3D).

O autorovi