Francouzský pedagog a filozof Victor Cousin (1792-1867) se podílel na reorganizaci francouzského základního školství. Zavedl také studium filozofie jako hlavní intelektuální obor francouzských středních a vysokých škol.

Victor Cousin se narodil v Paříži uprostřed revoluce 28. listopadu 1792 jako syn chudého hodináře. Jako většina chlapců skromného původu té doby živořil Cousin na ulici a čekal na vhodný věk k nástupu do učení. Když mu bylo 11 let, osudová událost změnila běh jeho života: při pouliční rvačce mezi školáky Cousin přišel na pomoc tomu, kdo byl slabší a jehož matka tomu přihlížela. Ta byla zámožnou ženou a vděčně zaplatila Cousinovi studium na Lycée Charlemagne, kde se stal jedním z nejlepších studentů v historii školy. Ve své úspěšné vědecké kariéře pokračoval nejprve jako student prestižní École Normale, kde se rozhodl pro dráhu filozofa, poté jako učitel filozofie a na několika školách a nakonec jako profesor na Sorbonně.

Rozvoj eklekticismu

V roce 1817 a znovu v roce 1818 odcestoval Cousin do Německa, kde se setkal s předními osobnostmi německého písemnictví, J. W. von Goethem, Friedrichem Schleiermacherem, Friedrichem von Schellingem a především s G. W. F. Hegelem. Podle Cousinova „eklekticismu“, jak svůj přístup nazýval, může lidská mysl přijmout všechny pečlivě promyšlené a umírněné výklady světa. Žádný myšlenkový systém není považován za falešný, pouze za neúplný. Studiem dějin filozofie a Cousin vedl své studenty k tomu, aby si z každého systému vybrali to, co je v něm pravdivé, a tím dospěli k úplné filozofii. Zavedení dějin filozofie a jako hlavní disciplíny na vysokých školách ve Francii je trvalým Cousinovým úspěchem. Dějiny filozofie uspořádal do dvou hlavních děl: Cours de l’histoire de la philosophie (Kurz dějin filosofie), napsaný a revidovaný v letech 1815-1841, jehož části byly přeloženy do češtiny, a široce čtené dílo Du vrai, du beau, et du bien (1836), které bylo do češtiny přeloženo pod názvem Přednášky o pravdě, kráse a dobru a které vyšlo v 31 vydáních během 90 let.

Politické tlaky

V represivních letech bourbonské restaurace (1820-1830) byl Cousin, považovaný za příliš liberálního, ze Sorbonny propuštěn. Při cestě po Německu v té době byl na šest měsíců uvězněn za liberální agitaci, což bylo zcela neopodstatněné obvinění.

Ve vládě červencové monarchie (1830-1848) se Cousin vyšvihl na vrchol moci a úspěchu jako pedagog a státník. Jako člen Státní rady a později jako peer vykonával hlavní vliv na francouzské školy a univerzity. Vzhledem ke svým znalostem Německa byl Cousin vyslán studovat úspěšné systémy základního školství několika německých států, zejména Pruska. Jeho kniha Report of the State of Public Instruction in Prussia (1833), doporučující Francouzům reformy, byla čtena v zahraničí a podnítila mnoho Američanů, mimo jiné Horace Manna a Calvina Stowea, k návštěvě Pruska, aby se dozvěděli, jak nejlépe řídit rozvoj začínající americké obecné školy. Guizotův zákon z roku 1833, který byl ústavou pro francouzský systém základního školství, napsal Cousin na základě své Zprávy.

Revoluce v roce 1848 připravila Cousina o práci. Jeho vliv však přetrval i v dalších dvou generacích, neboť vůdci francouzského národa byli absolventi škol, které po 18 let pociťovaly otisk Cousinova dynamického stylu, myšlení a osobnosti. Cousin se nikdy neoženil. Jeho rozsáhlá korespondence, která soustavně pokračovala až do jeho smrti, svědčí o blízkých přátelských vztazích s mnoha vůdčími osobnostmi v Evropě i Severní Americe.

Další četba

Nejlepší knihou v angličtině o Cousinovi, láskyplným a barvitým životopisem, je Jules Simon, Victor Cousin (2. vyd. 1882; přel. 1888). Viz též George Boas, French Philosophies of the Romantic Period (1925). □