Všechno, co Dan Nolan chtěl, bylo poslouchat soundtrack k filmu Tron: Legacy z roku 2010.

Spoluzakladatel softwarové společnosti se pokusil vyhledat na své vybrané online platformě pro streamování hudby středně dobře hodnocené album, k němuž složilo hudbu francouzské elektro duo Daft Punk.

Ale album bylo zašedlé a v Austrálii nebylo k přehrání. Byla to jedna z těch mírně nepříjemných věcí, které vás donutí zamyslet se nad tím, jak věci fungují.

Počet Australanů využívajících k poslechu hudby streamovací služby roste, přičemž více než 80 procent příjmů australských hudebníků z nahrávek nyní pochází ze streamování.

Používáním některé z placených služeb v Austrálii – Spotify, Apple Music, Amazon Music Unlimited, YouTube Music, Tidal, abychom jmenovali alespoň některé – získáte přístup k obrovské knihovně hudby všech žánrů, míst a epoch.

Občas se však stane, že vaše hledání staré oblíbené nebo populární skladby vyjde naprázdno. Někdy skladby ze služby náhle zmizí. Jindy bude skladba k dispozici pouze v konkurenční službě.

Co tedy rozhoduje o tom, které skladby se v Austrálii dostanou do streamovacích služeb?

Jak se hudba dostává na internet

Záleží na rozhodnutích umělců, když chtějí svou hudbu dostat do světa.

Streamingové služby nemají tendenci jednat přímo s umělci. Existují tedy dva hlavní způsoby, jak dostat svou hudbu na streamovací platformu: dohodnout se na distribuci své hudby buď s nahrávacími společnostmi, nebo s digitálními agregátory.

Nahrávací společnosti (nebo nahrávací labely) byly dlouho dominantní formou distribuce hudby hlavního proudu. Model obecně spočívá v tom, že umělci podepíší smlouvu s nahrávací společností, která jim pomáhá s produkcí, propagací a distribucí hudby.

Od vzniku streamování hudby se distribuce rozšířila o poskytování hudby digitálně prostřednictvím streamovacích platforem.

Někteří významní umělci s nahrávacími společnostmi však ne vždy dali souhlas k tomu, aby jejich hudba byla streamována. Taylor Swift zejména v roce 2014 stáhla svou hudbu ze streamovacích služeb kvůli tomu, kolik umělci dostávají zaplaceno, a připojila se tak k dalším zdržovačům, jako jsou Beatles, Prince a Tool. Swift, stejně jako ostatní, nakonec ustoupila a v roce 2017 svou hudbu do streamovacích služeb uvolnila.

Další populární umělci jako Aaliyah nebo De La Soul stále neposkytli streamovacím službám licence na své zpětné katalogy.

Je tu ještě hudba, která byla vydána před vynálezem streamování. Většina nahrávacích společností zpřístupnila zpětné katalogy svých umělců pro streamování – i když existují výjimky jako australská pubrocková klasika You Shit Me To Tears od The Tenant – ale nezávislí umělci by museli jít přes digitální agregátory, aby je zpřístupnili.

Going independent

Nové děti v bloku jsou digitální agregátory. Tyto společnosti nabízejí řadu služeb, ale jejich hlavním úkolem je dostat hudbu na streamovací služby poté, co ji umělec vytvoří.

Andy Irvine je generálním ředitelem australského digitálního agregátora GYROstream. Řekl, že ačkoli platformy, jako je Spotify, zkoušely umožnit umělcům nahrávat svou hudbu přímo, streamovací služby dávají přednost jednoduchosti jednání s distributory.

„Streamovací společnosti nechtějí jednat s více než milionem umělců, raději jednají s několika společnostmi. Velká vydavatelství mají se streamovacími službami vlastní dohody. My pak máme vlastní dohody s mnoha službami po celém světě,“ řekl.“

Pan Irvine uvedl, že díky zdokonalení technologií je produkce a distribuce hudby levnější a jednodušší, umělci se vyhýbají tradičním smlouvám s vydavatelstvími a zůstávají nezávislí. To znamená, že existuje poptávka po digitálních agregátorech.

Chris Endrey je nezávislý australský umělec, který využil digitální agregátory, aby dostal svou hudbu na hudební streamovací služby.

Přestože jsou příjmy ze streamingu notoricky nízké, pan Endrey si myslí, že má smysl hudbu snadno zpřístupnit.

„Obsah už nikdo nekupuje,“ řekl pan Endrey.

Pan Endrey řekl, že vstupní bariéra pro získání hudby ve streamovací službě je překvapivě nízká. Stačí podle něj splnit určité minimální požadavky na hudbu a umělecké dílo skladby, krátce počkat a zaplatit malou částku peněz.

„Od toho, abyste dostali svou skladbu z GarageBandu na Spotify, vás dělí sedm dní a padesát dolarů,“ řekl.

Licencování hudby může být komplikované

Tak může fungovat online distribuce hudby. Dohody mezi držiteli práv a streamovacími službami jsou však často mnohem komplikovanější, což může vést k tomu, že hudba zůstane mimo streamovací platformy.

Zatímco někteří hudebníci se rozhodnou udělit globální licenci distributorovi, jiní se místo toho rozhodnou poskytnout licenci na svou hudbu více distributorům – obvykle rozděleným podle zemí nebo regionů – v rámci něčeho, čemu se říká „carve out“.

Každý distributor musí s danou společností uzavřít individuální dohodu, aby hudbu dostal na streamovací platformu. Pokud tak neučiní, lidé nebudou moci tuto hudbu poslouchat, přestože je dostupná lidem v jiných zemích.

Sarah Hamilton je regionální ředitelkou společnosti Ditto Music, mezinárodního digitálního agregátora. Řekla, že většina začínajících umělců podepíše globální smlouvy, ale jiní zavedení umělci mohou chtít spolupracovat s určitými domácími distributory, kteří dobře znají své trhy.

Někdy budou mít na udělování licencí vliv i rozdíly v autorských zákonech jednotlivých zemí.

Na rozdíl od Austrálie musí umělci v USA předem zakoupit licenci, aby mohli nahrát coververzi písně jiného umělce, uvedla paní Hamiltonová. Případně se umělec může rozhodnout, že svou verzi písně na amerických streamovacích službách prostě nezpřístupní.

Streaming je relevantní

Doktor Charles Fairchild, docent populární hudby na univerzitě v Sydney, uvedl, že dostupnost, kterou přináší streamování, není pro umělce jen důležitým zdrojem příjmů – je to také velký faktor jejich kulturní relevance.

„Dříve se hudební průmysl docela bránil poskytování licencí na svou hudbu, ale nyní je odpověď vždy kladná,“ řekl. „Pokud jde o streamování – což je něco jako všudypřítomnost na čtverec nebo na kostku -, jde o to, abych měl k tomuto hudebnímu dílu přístup, kdykoli budu chtít.“

Přinejmenším pro pana Nolana to bylo důležité. Poté, co narazil na album Tron: Legacy, se rozhodl pro něco, co může streamovat: hudbu skotské elektronické dvojice Boards Of Canada.