Stálost barev lze definovat dvěma způsoby. Jednak je to schopnost zachovat původní barvu barviva pod vlivem různých vnějších faktorů při běžném používání barvených textilií. Jiný způsob vyjádření by zněl – je to odolnost barvy barveného nebo potištěného textilu proti vyblednutí nebo vyblednutí při různých typech vlivů, jako je voda, světlo, tření, praní, pocení atd.

Je to důležitý ukazatel pro měření kvality barvicích výrobků.

Průzkum trhu vždy ukazoval, že většina zákazníků nakupuje textilie na základě barvy. Pryč jsou doby, kdy hlavním kritériem pro nákup textilií byla pouze ornamentální hlediska a pohodlnost tkanin, ostatní hlediska jako barva, cena, materiál tkaniny přicházejí až na druhém místě a nákupy se nejvíce opírají o první z nich. Dnes, kdy se stejná důležitost přikládá také trvanlivosti a bezpečnosti textilií, získala na váze přidaná vlastnost stálobarevnosti. Schopnost tkaniny udržet si základní barvu je jednou z nejdůležitějších vlastností textilií.

Jaké vnější vlivy ohrožují stálobarevnost barevných tkanin?

Stálobarevnost se posuzuje především podle odolnosti barvy tkaniny vůči slunci, povětrnostním vlivům, praní v mýdle, potu, oděru, žehlení, bělení chlorem a kouřem a těmto vnějším vlivům a podle toho, do jaké míry se blednutí nebo změna barvy stává nápadnou nebo je jen málo ovlivnitelná.

Barvitelnost se vztahuje k používaným barveným výrobkům nebo k procesu barvení, barvivům a pigmentům při působení různých vnějších faktorů, zda původní barva nemůže vyblednout, nemění svou schopnost. Je jedním z důležitých ukazatelů pro měření kvality výrobku.

Očekává se, že barvy vydrží déle než několik prvních vyprání. Pokud se však při prvním praní voda zabarví, je to jistá známka vyblednutí barvy. Může to být způsobeno nízkou stálostí barvy, selháním stálosti barvy nebo nekvalifikovanou kvalitou výrobku (použité barvy). O to více je tedy pro značku nutné, aby byla zachována stálobarevnost.

Některé z jistých ukazatelů stálobarevnosti přicházejí prostřednictvím určitých základních testů.

Některé barvené tkaniny po několika vypráních nebo dlouhodobém vystavení teplu či slunci vykazují značné množství vyblednutí. To svědčí o nízké kvalitě stálobarevnosti. Naopak pokud je blednutí sotva patrné nebo nepatrné, svědčí to o vysoké kvalitě stálobarevnosti.

Podívejme se na stálobarevnost podrobněji.

Různá barviva mají na tkanině různou stálobarevnost. Ta je dána především chemickou strukturou barviva, kromě stavu barviva na vlákně, jako je stupeň disperze barviva a kombinace barviva a vlákna. Stejné barvivo na různých vláknech bude mít velmi rozdílnou stálobarevnost.

Např. indigo v bavlně by mělo odolnost vůči světlu asi 3 a barvivo ve vlněné tkanině za podobných podmínek by mohlo mít svou odolnost vůči světlu, až na 7 až 8 úrovni.

Jaké by tedy byly obecné požadavky na stálobarevnost tkaniny?

• Odolnost vůči světlu

Barvení tkaniny odolné vůči světlu, se týká tkaniny po barvení v dlouhodobém slunečním světle, za vyblednutí, stupně odbarvení.

Vyblednutí na slunci nebo proces odbarvení je složitý jev. Laicky řečeno, barvivo tkaniny absorbuje sluneční energii a různě se rozkládá nebo bledne , podle toho, z jakého vlákna je vyrobeno.

• Výsledky blednutí jsou u stejných barviv na různých vláknech různé. Např. blednutí azobarviv na celulózových vláknech je oxidace a blednutí na bílkovinných vláknech je redukční účinek.
• Odolnost barviva vůči světlu souvisí také s jeho molekulární strukturou. Např. některá barviva s komplexem kovů jsou odolná vůči vysoké světlostálosti, zatímco nerozpustná azobarviva jsou odolná vůči světlostálosti.
• Odolnost vůči světlostálosti souvisí také s koncentrací barviva v době barvení. Hodnocení odolnosti vůči světlostálosti je založeno na „modrém standardu“ jako základu. Takzvaný „modrý standard“ se vztahuje na použití specifikovaného barviva v určité koncentraci modré vlněné tkaniny. Obecná koncentrace je vysoká odolnost proti světlu, při nízké koncentraci je odolnost proti slunečnímu záření relativně dobrá. Doba působení potřebná k vyblednutí na slunci je za předepsaných podmínek zhruba dvojnásobná.

• Odolná prací stálost

Odolnou prací stálostí se rozumí stupeň, do kterého se barvená tkanina odbarví po namydlení v mýdlovém roztoku za předepsaných podmínek. Zahrnuje jak vybledlé, tak bílé skvrny na látce. Vyblednutí je vyblednutí tkaniny před a po namydlení.

Čistota odolnosti proti mýdlu souvisí s chemickou strukturou barviva.

Barviva rozpustná ve vodě, která obsahují hydrofilní ( mají silnou afinitu k vodě; mají tendenci rozpouštět se ve vodě, mísit se s ní nebo být vodou smáčeny) skupiny, mají vyšší odolnost proti praní než barviva bez hydrofilních skupin. Jako jsou kyselá barviva přímá barviva, která jsou vázána na obsah více hydrofilních skupin, jsou odolná vůči mýdlu a odolná vůči praní, zatímco redukční barviva, sirná barviva, nerozpustná azobarviva neobsahují hydrofilní skupiny a mají mnohem nižší odolnost vůči praní ve srovnatelném poměru.

Schopnost praní souvisí také s kombinací barviva a vlákna. Například barviva s kyselým mořidlem a přímá barviva s měďnatými solemi, jejichž molekuly barviva se zvětšily, snížila se rozpustnost ve vodě, a tím se zvýšila mýdlová prací schopnost.

Stejné barvivo v různých vláknech se na mýdlovou prací schopnost liší, například disperzní barviva v polyesteru mají vyšší mýdlovou prací schopnost než v nylonu.

Mýdlová prací schopnost a proces barvení spolu souvisejí. Pokud je barvivo špatné, plovoucí barva není čistá, a to by vedlo ke snížení odolnosti proti mydlení.

Dalšími faktory, které ovlivňují odolnost proti mydlení, jsou teplota, pH a míchání mýdlového roztoku a také hustota barvení. Např. světle zbarvené tkaniny mají obvykle vyšší odolnost proti mytí než tmavě zbarvené.

Odolnost proti mytí se dělí do pěti stupňů, přičemž stupeň 1 je nejhorší a stupeň 5 nejlepší. Podobně je i stálobarevnost rozdělena do pěti úrovní.

• Stálobarevnost při tření

Stálobarevnost při tření je schopnost odolávat změně barvy v důsledku tření mezi vlákny téže tkaniny.

Stálost tření barvené tkaniny se dělí na stálost suchého tření a stálost mokrého tření.

Stálost suchého tření se projeví u suché tkaniny po obarvení bílé tkaniny, stálost mokrého tření se projeví při obsahu vody 95 % až 100 % bílé tkaniny po obarvení situace. Obecně je odolnost proti tření za mokra nižší než odolnost proti tření za sucha. Stálost tření tkaniny závisí na faktorech, jako je množství plavu a kombinace barviva a vlákna, propustnost barviva atd. U reaktivních barviv a vláken, která jsou kovalentně vázána, je odolnost proti suchému tření velmi dobrá.

Čím vyšší je koncentrace barviva, tím nižší je odolnost proti tření. Zkouška odolnosti proti tření provedená na zkoušečce odolnosti proti tření ukázala „odolnost proti tření úrovně 1 jako nejhorší, tj. vážné zabarvení, úrovně 5 jako nejlepší, nejméně ovlivněné.

• Odolnost proti pocení

Odolnost proti pocení se týká simulace lidského potu v podmínkách barvené tkaniny, přičemž ukazatelem výkonnosti je odolnost barvy. Zkušební roztok je alkalický a kyselý dva. Stálost se dělí do pěti úrovní. Úroveň 1 je nejhorší, vážné zabarvení, úroveň 5 je nejlepší.

Kromě výše uvedených čtyř hlavních ukazatelů odolnosti jsou to odolnost proti chlorovému bělení, sublimační odolnost atd. které mají vysoké standardy a obecně 5 stupňů třídění.

Kritéria pro stálobarevnost, se také liší na základě použití textilie.

Požadavek na stálobarevnost je odlišný pro záclonu, která je méně praná, která vyžaduje nízkou stálobarevnost. Ale kvůli dlouhodobému vystavení slunci potřebuje vysokou světlostálost.

Letní oděvní textilie by měly mít vyšší světlostálost, prací odolnost a odolnost proti pocení z toho důvodu, že jsou stále vystaveny slunci a lidské tělo se stále potí.

Různé země stanovily různé normy pro různé požadavky na stálobarevnost různých textilií.

Hlavní normy pro stálobarevnost kromě některých dalších jsou následující:

1. Technická příručka AATCC (Americké asociace textilních chemiků a koloristů)

   2. SDC (Society of Dyers and Colorists):

   3. ISO (Mezinárodní organizace pro normalizaci):
   ISO také klasifikuje stálost:
   Pro světlostálost: 1~8
   Pro ostatní stálost: 1~5

Faktory, které mají tendenci ovlivňovat vlastnosti stálobarevnosti

• Chemická povaha vlákna

Celulózová vlákna barvená reaktivními nebo kádovými barvivy budou vykazovat dobré vlastnosti stálobarevnosti. Bílkovinná vlákna barvená kyselými mořidly a reaktivními barvivy budou dosahovat dobrých vlastností stálosti atd.

tj. velmi důležitá je kompatibilita barviva s vláknem.

2) Molekulární struktura (např.) molekuly barviva

– Pokud je molekula barviva větší, bude pevně zachycena uvnitř prostoru mezi polymerními řetězci vlákna. Stálost tak bude lepší. Kromě toho bude mít různou míru vlivu na stálobarevnost textilií také aktuální situace během používání apod.

– Výzkum vedl k tomu, že se ukázalo, jak různé typy barviv, s nimiž se při procesu barvení zachází mírně, mají tendenci zlepšovat stálobarevnost barviva.

Např. po barvení tkanin vzniká reakcí přímého barviva s kovovou solí nebo kationtovým fixačním činidlem nerozpustná sloučenina, která zlepšuje stálost přímého barviva za mokra.

– Po barvení disperzním barvivem lze u polyesterových tkanin dosáhnout odstranění povrchově plovoucí barvy a zlepšení stálosti barvy redukčním čištěním reduktoru nebo redukčního činidla a alkalického činidla.

– Po barvení reaktivním barvivem mohou textilie do určité míry zlepšit stálobarevnost mýdlovým praním.

Různá použití a podmínky prostředí textilií navíc určují hlavní bod a požadavek zkoušky stálobarevnosti.

To nás přivádí k zajímavému tématu – Jak zkoušet stálobarevnost?

Stálobarevnost je termín používaný při barvení textilních materiálů – charakterizuje odolnost barvy materiálu proti vyblednutí nebo stékání. Tento termín se obvykle používá v souvislosti s oděvy. Obecně platí, že před použitím bělidel nebo jiných čisticích prostředků by se měla testovat stálobarevnost oděvů.

Stálobarevnost na světle, stálobarevnost při praní a stálobarevnost při tření jsou hlavní formy stálobarevnosti, které jsou standardizovány. Stálost světla textilních barviv je kategorizována od jedné do osmi a stálost praní od jedné do pěti, přičemž vyšší být číslo znamená lepší stálost.

Všeobecně se každá organizace, která je odpovědná za normy, tradičně zabývá univerzálními zkouškami odolnosti proti praní, odolnosti proti světlu, odolnosti proti tření, odolnosti proti potu, odolnosti proti žehlení, odolnosti proti povětrnostním vlivům atd. Mezinárodní normalizační organizace (ISO), Americká asociace barvířů a chemiků (AATCC), Japonsko (JIS), Velká Británie (BS) a mnoho dalších takových mezinárodních norem vypracovaly směrnice pro výše uvedené.

Protože podmínky a požadavky na zpracování a použití tkanin jsou velmi odlišné, většina současných zkušebních metod je simulována podle pracovního prostředí a podmínek, takže zkušební metody stálobarevnosti jsou velmi rozsáhlé.

Ve skutečnosti jsou zkušební předměty určeny hlavně podle konečného použití výrobku a normy výrobku.

Např. norma pro vlněné textilní výrobky stanoví, že se musí zkoušet odolnost proti světlu, a u pleteného prádla se samozřejmě musí zkoušet odolnost proti pocení.

Venkovní textilie (např. deštníky, látky na lampy, materiály na baldachýny) se samozřejmě zkouší na odolnost proti povětrnostním vlivům.

Definice a měření odolnosti barev při praní – laboratoř. Způsob

Pro poznání výsledků vzorků textilií při blednutí a změně barvy barvicích textilií při mydlení mají ve zkušebních laboratořích testery stálosti barev při praní.

Stálost barev při praní

Tím se rozumí blednutí nebo změna barvy barvicích textilií při mydlení. Zkoušečky stálosti barev při praní, stroje používané pro zkoušení stálosti barev při praní, mají dva indikátory – jeden, který ukazuje stupeň vyblednutí původního vzorku, druhý, který ukazuje stupeň zabarvení bílé tkaniny.

Blednutí původního vzorku je změna barvy barvených textilií před a po mydlení. Zabarvení bílé tkaniny je situace zabarvení bílé tkaniny, která se mydlí společně s barvenými tkaninami. při zkoušce se barvený vzorek sešije společně s jednou nebo dvěma určenými tkaninami, vloží se do mýdlového roztoku, mechanicky se míchá při stanovené době a teplotě, poté se opláchne a vysuší. V tomto okamžiku barvený vzorek vybledne a znečistí bílou sousední tkaninu.

Zbarvení barveného vzorku a zabarvení sousední tkaniny se měří pomocí šedých karet. Stálobarevnost vody se dělí na 5 stupňů a 9 souborů, mezi nimiž je nejlepší stupeň 5, zatímco nejhorší je stupeň 1.

Jak ale vnímá a reaguje na stálobarevnost oděvů zákazník?

Na to, zda si tkaniny zachovají barvivo, nebo zda budou krvácet, má vliv mnoho prvků, mj:

• Typ barviva – přírodní nebo syntetické
• Typ vlákna, na které je barvivo naneseno
• Kdy a jakým způsobem bylo barvivo na tkaninu naneseno
• Různé pH látek, kterým je tkanina vystavena (např, potu)
• Chemikáliím pro suché čištění
• Teplotě a slunečnímu záření, které mohou způsobit vyblednutí některých barviv

Jak lze testovat stálobarevnost

Tkaniny jsou stálobarevné, pokud si při praní zachovávají barvu. Například když vyperete červenou košili a voda ji zbarví do růžova, barva vybledla a není stálobarevná. Všechny přírodní tkaniny, jako je 100% bavlna, len, ramie, hedvábí a vlna, nejsou stálobarevné.

Jedná se o bezpečnou metodu testování stálobarevnosti na skrytém švu nebo místě oděvu. Nejlépe na něčem, co se zastrčí, jako je spodní skrytý šev nebo vnitřní švy, protože pokud by se nějaká barva odstranila, nebude to patrné. Na vybrané skryté místo naneste prací prostředek nebo odstraňovač skvrn. Poté toto místo potřete čistým bílým hadříkem, aby byl případný přenos barvy na něj snadno patrný. Pokud skutečně dojde k přenosu barvy na bílý hadřík, pak by se čisticí prostředek neměl použít, protože vzorek oděvu ukazuje, že není stálobarevný.

Pokud by však vzorek ukazoval, že je stálobarevný, pak lze skutečný oděv bezpečně smíchat s ostatními. Ale pro jistotu by se nové zboží mělo vždy nejprve vyzkoušet na skrytém švu, pro jistotu.

Oblečení, u kterého je vidět, že není stálobarevné, se musí prát zvlášť. Nastavení na studenou vodu zabrání vyblednutí takového oblečení.

Mimochodem, máme také několik tipů nebo návrhů, jak zabránit vyblednutí látky, a to přirozenou cestou.

Při praní oblečení používejte následující běžné domácí látky.

1. Sůl

Přidejte do praní lžíci soli. Po vytažení ze sušičky by vás mohla živost barev příjemně šokovat Chlorid obsažený v soli působí jako tmel pro barvy a zabraňuje jejich stékání.

Ale co když jsou látky již vybledlé? Jak se říká, když ne moc, tak alespoň trochu jasu by se díky vlastnostem soli mohlo opět obnovit.

2. Studená voda

Praní tkanin ve studené vodě by vám pomohlo nejen snížit účty, ale také by pomohlo zabránit vyblednutí barev tkanin. Pokud by se praní ve studené vodě spojilo s pracím prostředkem pro rozjasnění barev, pomohlo by to do jisté míry posílit barvy.

3. Ocet

Bílý ocet pomáhá udržet barvy látek před vyblednutím. Přidáním ½ šálku bílého octa do cyklu máchání by se barvy zpravidla rozjasnily a prádlo by vypadalo svěže. Ve skutečnosti lze dosáhnout toho, aby se barvy ustálily , pokud se před prvním praním tmavé tkaniny namočí do směsi ½ šálku octa a 2 lžiček soli.

4. Jedlá soda

V jednom z mnoha použití jedlé sody by se do praní mohlo přidat ½ šálku jedlé sody, jen aby se zjistilo. Výsledek by jistě nebyl zklamáním.

5. V případě, že by se prací prášek použil v pračce, bylo by možné jej použít i v pračce. Sušení na vzduchu

Pokud chcete, aby si tkaniny po vyprání zachovaly svou barvu, můžete je nechat viset na vzduchu. Pro dosažení nejlepších výsledků je však nezapomeňte chránit před sluncem, protože působení slunce může látky vyblednout ještě rychleji než odstřeďovací cyklus.

.