Mezinárodní soutěže pro vozíčkáře jsou dnes významnou součástí sportovního světa. Pomáhají zlepšit stav nálady i fyziologické funkce a zároveň zlepšují dlouhodobou prognózu. Bezprostřední zdravotní problémy jsou do značné míry stejné jako u jiných typů soutěží, ale vyskytují se i specifické problémy (infekce močového měchýře, proleženiny, nesnášenlivost extrémů prostředí a zranění související s používáním vozíku). Klasifikace postižení, založená na anatomické nebo funkční úrovni poškození, poskytuje poměrně spravedlivý základ pro soutěž. Většina dosavadních funkčních údajů se týká síly (izometrické a izokinetické) a aerobního výkonu (měřeného na vozíku nebo na pažním ergometru). Zatímco neaktivní pacient je často silně omezen, sportovci na vozíku mohou mít větší funkční kapacitu než normální sedaví pacienti. Zásady tréninku pro vozíčkáře jsou podobné jako u zdravých osob, i když vzhledem k tomu, že svaly paží jsou malé, může být velká část tréninkové odezvy spíše periferní než centrální. Rozpětí mezi účinným podnětem a přetrénováním je také menší. Zapojení do tréninkového programu nejen zvyšuje fyziologické funkce, ale také působí proti depresi a zvyšuje pocit vlastní účinnosti. Biomechanici nyní stále více přispívají ke sportu vozíčkářů, zlepšují konstrukci soutěžních vozíků, zlepšují mechanickou účinnost účastníků a pomáhají snižovat rizika zranění. Přínos sportu na vozíku je nyní jasně prokázán a rodinní lékaři by měli více podporovat zapojení vozíčkářů.