O „slabosti žen“

Redaktorovi časopisu Bee:-

Všiml jsem si, že mezi redaktory je běžnou praxí plnit své noviny radami ženám a nezřídka i špatně skrývanými posměšky o ženské slabosti. Je škoda, že tak zanedbávají své vlastní pohlaví, aby se tak výlučně starali o ty, kteří při vší své slabosti mají někdy dost důvtipu, aby se o sebe postarali sami. Ale neposmívejte se jim; zatímco chlapcům je ponecháno, aby získali, co mohou, nebo si alespoň udrželi to, co jim příroda dala, dělá se téměř vše, co je možné, aby se dívky duševně i tělesně vyčerpaly a oslabily, a vskutku silná je ta, která vyjde z „ohnivé zkoušky“ bez úhony. Pokud byla snaha o oslabení až příliš úspěšná, nechť vina spočívá tam, kde si ji zaslouží. Společnost za to musí zaplatit velký dluh, ne, platí ho už teď. Ženská slabost a plachost jsou sice hezké věci, nad nimiž se dá sentimentálně přemýšlet, ale často se ukazují jako velmi nepohodlná, velmi nepříjemná skutečnost, a to i pro ty, kteří je mají rádi, nebo to teoreticky předstírají.

Sňatek je téměř jediná záležitost, v níž je nějaká šance na úspěch, kterou svět (k jeho hanbě budiž řečeno) ochotně přenechává ženám, a která rozhodně nevyžaduje velkou míru síly nebo důvtipu, pokud jsou ženy slabé a hloupé; neboť síla bez pole pro její uplatnění by byla nesnesitelným utrpením. Když si uvědomíme, že motivy, které jsou ženám předkládány k činům, jsou chabé a ubohé, že většina knih určených výhradně jim je „jedna slabá, mycí, věčná záplava“, sotva mléko pro nemluvňata, že jsou učeny věřit, že dvě z největších neštěstí (duševní a tělesná slabost) jsou ctnosti, kdo, kdo není rozhodně zelený, by se ženské slabosti smál nebo se jí divil. Stejně tak bych očekával, že rostlina svázaná pevnými pásy a zbavená vzduchu a vody vyroste silná a zdravá, jako že ženy, které zaujímají postavení, jaké zaujímají, a jsou obklopeny takovými vlivy, by měly vynikat něčím jiným než slabostí.- Jediný způsob, jak vysvětlit skutečnost, že mezi nimi dosud nezůstala žádná značná míra síly, je věřit, že příroda je příliš silná na to, aby ji bylo možné zkrotit i mizerným vzděláním.

Možná je to tak, že většina žen je tak zakrnělá a oslabená, že věří, že oblékání, vaření a milování (k nimž by se daly přidat různé úspěchy tohoto pohlaví a lichotky, které se přidávají jako jakási omáčka k chutnému pokrmu) tvoří celý život; ale příroda si stále hájí svá práva a vždycky se najdou lidé, kteří budou příliš silní na to, aby se spokojili s šaty, pudinkem nebo krasavcem, i když mohou brát každé z nich jako součást života. Nemluvím teď o význačných příslušnících obou pohlaví; ti tvoří jasný reliéf v jinak temném obraze. Ani se nedomnívám, ţe neexistují výjimky, moţná mnohé, z obecného pravidla. Obecné části mužů však položme otázku: „Co jste udělali na oplátku za velké výhody, které máte díky svému postavení ve společnosti?“ Pouze nic. Nejste snad, tisíce z vás, stejně zženštilí jako ta nejskromnější žena ze všech? Mluvíte o své mužnosti; kde je? „Bohužel, ozvěna odpovídá kde.“ Chlubíte se ochranou, kterou poskytujete ženám. Před čím? Před hrubými a neřádnými příslušníky vlastního pohlaví – napravte je, a ženy už nebudou potřebovat ochranu, kterou jim tak okázale poskytujete. Dovolte mi, abych vás upozornil na tisíce žen, které jsou odsouzeny k životu v bídné dřině a dostávají „odměnu, kterou by muž-dělník, kdyby ji zčtyřnásobil, s opovržením odmítl“; jsou snad méně hodny ochrany, protože se snaží pomoci si samy? protože mají málo chuti a méně času šišlat měkké nesmysly? a vy si myslíte, že když jste pěli chválu na „krásnou ženu“ a mluvili o „dámách“ se vší myslitelnou galantností, že jste udělali vše, co je třeba. Chceš-li mít mužnost, o níž mluvíš, snaž se pozvednout ty ubohé ženy z jejich utlačovaného a příliš často ponižovaného stavu; nechceš-li to udělat, pokračuj ve svém starém kurzu, ale o své mužnosti už nemluv; proč se ti smějí sami chlapci, kteří si hrají na ulici; oni, ubožáci, ve své prostotě sní o tom, že mužnost zahrnuje každý ušlechtilý a velkorysý cit. Snad jim bude dlouho trvat, než se z tohoto příjemného snu probudí a zjistí, že mužnost je často synonymem krajní zženštilosti.

Jakkoli špatný je stav mnoha žen, byl by ještě mnohem horší, kdyby se nemohly spolehnout na nic jiného než na tvou vychloubačnou ochranu; konečně však dostaly lekci, kterou jim dává trpká zkušenost, že potřebnou pomoc nemají hledat u těch, kteří se sami označují za jejich „přirozené ochránce“, ale u silných a rozhodných příslušníků vlastního pohlaví. Kéž by tyto rozhodné lidi a ušlechtilou věc, v níž se angažují, provázelo štěstí. „Ďáblice“, jak některé z nich elegantně nazvali někteří lidé, kteří si říkají muži; ať se takových přívlastků nebojí a necouvnou z cesty, kterou si zvolily. Je to sice cesta teoretická, ale oni si ji razí; usnadní ji těm, kdo přijdou po nich, a ještě nenarozené generace budou žít, aby jim žehnaly za jejich odvahu a vytrvalost. Pokud se rozhodneme sedět ve své indolenci a přesvědčovat sami sebe, že nic nezmůžeme, neodsuzujme ty, kteří jsou moudřejší a silnější než my. Říká se, že muži a ženy jsou „přirození nepřátelé“, čemuž nevěřím, ale pokud se mezi nimi musí udržovat běžící boj, nechme ženám polovinu bitevního pole a fair play. Možná přijde čas, kdy se obě strany naučí, že mohou být mnohem lepšími přáteli, když budou mít rovnější práva.- Pokud někdy nastane tento světlý den, pak bude starý boj mezi chytrostí a hrubou silou ukončen. Vidím, že píšu víc, než jsem měl v úmyslu, ale zjišťuji, že v tématu, s nímž se tak často zachází s posměchem, je mnoho místa k přemýšlení. Mým záměrem nebylo ani tak obhajovat „ženská práva“, jako spíše připomenout těm, kdo tak rádi mluví o „ženské slabosti“, že „zdvořilou repliku“ lze provést stejně snadno, jako si ji bohatě zaslouží; chudáci! ani ve snu je nenapadne, že jsou obdivuhodnou ilustrací toho, jak „Satan kárá hřích“, Vím, že při psaní redakci je žádoucí stručnost, a skutečně bych očekával, že na délce tohoto dopisu najdete nějakou chybu, kdybyste mě svým článkem nepřesvědčil, že máte onu žádoucí vlastnost, dobrou povahu. V naději, že je dostatečně silná, aby omluvila délku i všechny ostatní nedostatky, uzavírám, Ellen Munroeová

Boston Bee, přetištěno v Hlasu průmyslu, 13. března 1945

.