Articles

Recenze: Sunnyvale Players mají sami nočník v rozkošném ‚Urinetown‘: Urinetown“

D85_5621
Hope (Jessica Ellithorpe) a Bobby (Steve Roma) najdou lásku mezi stěnami potřísněnými močí ve hře „Urinetown“ v Sunnyvale Community Players. (Všechny fotografie Christopher Berger)

Močit, či nemočit, toť otázka.

No, když máš proud na proud, odpověď zní, že si ho můžeš pustit jako dobré víno, protože máš dolarové bankovky, jo. Čůrání je drahé, když jsou záchody nově soukromé, a ne veřejné, takže ti, kdo nemají moc peněz navíc, musí šetřit, trochu kontrolovat příjem tekutin, a když se drobné nashromáždí, tak se oklepat.

Na inscenaci Sunnyvale Community Players „Urinetown“, satirickém pohledu do nitra politiky a hudebního divadla, je strašně rozkošné to, jak se v ní snoubí nesmyslná politická politika s nesmyslnými konvencemi hudebního divadla. Hudební divadlo potřebuje dobrý titul, ale ne přílišnou expozici. Hrdina. Hrdinu. Padoucha. Ubožáky, kteří nám mohou dát trochu té „One Day More“ omáčky.

Stavba představení, které v roce 2002 získalo tři Tony, je rovným dílem brechtovská, dickensovská, Les Miserables, Fiddler a power ballad.

To je to, co dává představení šťavnatou formu. Je to vtip tvůrců představení, Marka Hollmanna a Grega Kotise, který ovlivňuje tento svět, kde chamtivost a špína ovládají dění a nevinný močový měchýř je vedlejší škodou.

V této inscenaci, kterou sebejistě režíroval Thomas Times, velmi dobře funguje to, že herci se bezuzdně baví tím, že se trefují do velmi svérázného stylu představení. Navzdory několika hlavním představitelům, kteří měli momenty, kdy se zpěv nesetkal s potřebnou ostrostí, tak mnoho jednotlivých výkonů bylo docela efektivních. A jeden z charakteristických rysů představení zde byl přibit – síla bohaté směsice harmonických hlasů v radostných ansámblových číslech.

Hra se odehrává v alternativním vesmíru v polovině 20. století. Chudé, zbídačené duše se ocitají uprostřed nedostatku vody. Tato situace vytváří příležitost pro společnost Urine Good Company, aby na zádech těch nejchudších z nich vydělala pořádné peníze. Společnost vedená Cladwellem B. Cladwellem (Ben Hatch) je klasický padouch – špatné vlasy, ošklivé sluneční brýle a příšerné oblečení.

Když se Bobby Strong (Steve Roma) rozhodne vzbouřit a pustit všechny na nejhorší záchod na svém pracovišti zdarma, pracující pro žoviální Penelope Pennywise (Angela Cesena), způsobí mini mezinárodní incident. Protože je to ctnostný, švihácký rebel, který chce rozdrtit zlého, lakomého padoucha Capraese, musí se do něj zamilovat půvabná neherečka Hope (Jessica Ellithorpe). A víte proč? Protože, hele, muzikál bruh.

D85_5398
Diváci jsou svěřeni do rukou věrného vypravěče důstojníka Lockstocka (Sam Nachison)

Jediným velkým problémem však je, že Hope je dcerou podlého Cladwella. Bude na nich obou, aby se přes všechno to rodinné zlo přenesli, i když je to její tatínek.

Roma si střihl skvělou roli Bobbyho, který má nejen srdce, ale je temný, zádumčivý, vždy připravený vpadnout do bitky ve West Side Story, ale ne do té, kdy si do přestřelky přinese nůž. Místo toho si přinese píst, ale zdánlivě velmi nebezpečný píst.

Ellithorpe je ostrá Hope, která je správnou mírou naivity s širokýma očima, s pěknou hlasovou strukturou k tomu. Cesena jako Penelope dělá vše pro to, aby prodala svou velkou drzou charakteristiku, zejména přibíjí své podání „It’s a Privilege to Pee“ s velkorysým beltingem.

Celý svět je viděn pozornýma očima důstojníka Lockstocka a Sam Nachison ho přibližuje publiku se zanícením. Nikdy nenastane okamžik, kdy by se člověk unavil z toho, že ho slyší říkat „Malá Sally“, protože to nikdy není vtipné. A jeho sytý témbr mu pomáhá vytvářet docela dobrou atmosféru, která uvádí představení do pohybu.

K lahodné struktuře představení přispívá i výkon Gwendolyne Wagnerové, která hraje Bobbyho vášnivou matku Josephine. Skvělý humor jí dodává způsob, jakým přijímá informace, čímž ji posílá do chvostu humorného mávání rukama.

Veteránskou kapelu vede dirigent Ande Jacobson, který má docela těžký úkol v podobě strašně náročné partitury, která je nabitá spoustou zvuků, jež se táhnou napříč kánonem hudebního divadla. Zpěv vede vokální režisérka Juanita Harris, přičemž hlasy skutečně vrcholí v oslnivé „Run Freedom Run“. Choreografie Derricka Contrerase odvádí skvělou práci při sladění veškeré rozmanité hudby s nadšeným pohybem a kostýmy Sylvie Chow jsou hvězdné.

„Urinetown“ vzbudil značný rozruch při své off-broadwayské premiéře v roce 2001 i v roce 2019 a stále si zachovává svěžest, vřelost a aktuálnost, která jej činí nadčasovým. Bohužel také působí mnohem mladší, než je jeho osmnáct let, což přináší štědrou hromadu aktuální aktuálnosti.

Tady jsem v pokušení provést srovnání mezi magickým pocitem močení a hudebním divadlem, ale neudělám to. Řeknu jen, že při sledování tak rozkošného a komického představení, jako je toto, si řeknete: „Ahhhhhh.“

CO VĚDĚT, KDYŽ PŮJDETE

Sunnyvale Players uvádí „Urinetown“
Hudba a texty Mark Hollmann
Kniha a texty Greg Kotis
Režie Thomas Times
Slovo:
Hvězdičky: 4 z 5
Doba představení:
Do 10. listopadu
Sunnyvale Community Center
550 East Remington Drive, Sunnyvale CA
Vstupenky v ceně od 32 do 38 dolarů
Vstupenky najdete na webu sunnyvaleplayers.org.

.