Chlad vody potlačuje chuť některých nežádoucích příměsí ve vodě, které se v teplé vodě zesilují. Také chuť je relativní pojem a liší se od člověka k člověku.

Po příchodu domů z dlouhé cesty nebo po skončení náročného každodenního tréninku většina lidí zatouží po sklenici chladné vody. Nic neuhasí naši žízeň tak jako tato zásadně důležitá tekutina. Pokud vám však někdo podá sklenici teplé vody, když máte žízeň, pravděpodobně vám nebude chutnat. Na druhou stranu, pokud někdo do této sklenice dá led, chuť se zřejmě zcela změní.

Co je příčinou této změny chuti doprovázející změnu teploty? Je to jen u vás, nebo se to stává všem? Pokud jste někdy přemýšleli o těchto otázkách a zoufale jste chtěli znát odpovědi, jste přesně na tom správném místě.

Něco málo o „chuti“

Všichni jsme se ve škole učili o pěti smyslech, které má naše tělo, a chuť je jedním z nich. Také jsme se učili o jazyku – smyslovém orgánu, který má tisíce chuťových pohárků, jež mu pomáhají rozpoznat různé chutě. Ale co je to vlastně chuť? Je to jen pocit, chemická reakce nebo nějaký trik mysli?“

Slovo „chuť“, oficiálněji známé jako „gustace“, označuje vjemy, které vyvolávají chuťové buňky na přední, zadní a boční straně jazyka, když se na ně navážou molekuly z konzumovaného jídla nebo nápoje a vyšlou signál do našeho mozku. Proto lze chuť považovat za směs různých chemických reakcí probíhajících na jazyku.

Mapa jazyka s vyznačením různých chuťových oblastí (Foto : Peter Hermes Furian/)

Jak jazyk rozpoznává různé chutě?

Různé chutě, například slanou, kyselou a sladkou, vnímáme různě. Například slanost je detekována chuťovými receptory, které reagují především na chlorid sodný nebo jiné podobné soli. Určité bílkoviny přítomné v buněčných membránách těchto buněk fungují jako kanály (např. epitelové sodíkové kanály) a umožňují vstup NaCl do buněk, kde se následně uvolňují neurotransmitery (chemické látky přenášející informace), které předávají vjem axonům (nervovým buňkám, které přenášejí chuťové informace do mozku).

Kyselost je také vnímána způsobem, který přímo ovlivňují iontové kanály. Bílkoviny některých kyselin (kyselina citronová nebo octová) vstupují přes sodíkové nebo draslíkové kanály a iniciují buněčnou reakci. Hořkost potravin je také vnímána blokováním draslíkových kanálů v membránách chuťových receptorů buněk.

Na druhé straně se chemické látky, které jsou vnímány jako „sladké“, vážou na určitá místa na membránových receptorech (bílkoviny přítomné v buněčné membráně) způsobem „zámek a klíč“ (což znamená, že pouze chemické látky určitého tvaru se mohou vejít do vazebného místa a iniciovat reakci). Po navázání těchto chemických látek vedou určité změny uvnitř buňky k uvolnění neurotransmiterů, které vyšlou signál do mozku. Čím lépe se látka vejde, tím vyšší je její „sladká síla“.

Iontové kanály a receptorové proteiny v membránách (Foto : Designua/)

Jak chutná voda?

V době dospívání jsme se všichni učili, že voda nemá žádnou chuť. Když však tuto bezbarvou životodárnou tekutinu pijeme, pociťujeme na jazyku jakýsi chuťový vjem. Dlouhé věky si lidé jednoduše mysleli, že to pochází z minerálů a solí rozpuštěných ve vodě, ale i čistá destilovaná voda má něco podobného chuti. Takže… co je zodpovědné za tuto pseudochuť?

Především, aby bylo jasno, destilovaná voda má být bez chuti. Jakmile ji však vyjmeme z lihovaru, rozpustí se v ní určité množství plynného oxidu uhličitého a kyslíku. Také pokud takovou čistou vodu nalijete do sklenice, nečistoty přítomné ve sklenici (byť v malém množství) se smísí s čistou vodou a mírně změní její chuť. Opět platí, že kdykoli jíme jídlo, určité drobné částečky jídla ulpívají v ústech a na jazyku; ve chvíli, kdy si dáme první doušek vody, smíchají se a dodají vodě specifickou chuť.

Proč má studená voda lepší chuť?“

Chlad vody ve skutečnosti potlačuje některé z těchto „špatných“ faktorů, které mění chuť čisté vody. Veškeré nečistoty, které způsobují, že voda chutná trochu jinak, lze mnohem snadněji odhalit, když je voda teplá.

Vyzkoušejte to sami; dejte do sklenice vody trochu cukru nebo soli a ochutnejte ji při různých teplotách. Rozdíl v citlivosti poznáte okamžitě.

Studená voda potlačuje „špatné“ faktory ve vodě. (Foto: Cosma/)

Když je tělo unavené po namáhavé práci nebo horku, zvyšuje se i jeho teplota. V takové situaci pomáhá studená voda rychle a účinně snížit tělesnou teplotu a poskytuje přitom osvěžující pocit.

Další možností je skutečnost, že voda je získaná chuť – preference, kterou si jedinec vytváří po mnoho let. Člověk žijící na pólech nebude mít rád vodu tak studenou, jakou může preferovat člověk žijící na poušti. Mnozí z nás si mohou teplou vodu spojovat se stojatou, nezakrytou vodou, protože cokoli studeného je ze své podstaty považováno za „čerstvé“; tomuto psychologickému faktoru se při popíjení sklenice teplé H2O můžeme jen těžko vyhnout.

Čistě psychologická?

Ačkoli chuť vody závisí na mnoha faktorech, jako je teplota a minerální složky, mnohé z toho může být také čistě psychologické. Podle studie provedené v roce 1997 na Lékařské fakultě Yaleovy univerzity „působení pití zahání žízeň více než rehydratace přes nazogastrickou sondu“. Zjednodušeně řečeno, stejné množství vody může být podáno dvěma různým lidem, ale ten, kdo ji vypije ze sklenice, se bude cítit více osvěžený a hydratovaný.

Pokud jsme toto vše probrali, je třeba zvážit větší problémy. Vodní krize je dnes celosvětovým fenoménem a všichni bychom se měli snažit vodou co nejvíce šetřit, protože jedno je celkem jasné, ať už je studená nebo teplá, voda hasí žízeň jako žádná jiná tekutina na Zemi!“

.