Na rozdíl od všech ostatních živočichů mají lidé schopnost myslet na sebe daleko do budoucnosti. Zatímco ostatní živočichové reagují na život většinou okamžik po okamžiku, naše schopnost představit si budoucnost nám umožňuje chovat se dnes způsobem, který bude mít později žádoucí důsledky. Sebeuvědomění je nezbytné pro plánování budoucnosti, zlepšování sebe sama a vyhýbání se budoucím hrozbám.

Přestože je přemýšlení o budoucnosti pro náš blahobyt zásadní, většina z nás o budoucnosti přemýšlí mnohem více, než je pro efektivní řízení našeho života potřeba. Přílišné přemýšlení o budoucnosti nás odvádí od našeho života, který se odehrává v přítomném okamžiku, a co je horší, podněcuje velké obavy z toho, co se může stát zítra, za týden, za rok nebo za desítky let. Jiná zvířata zažívají strach, když čelí skutečným hrozbám, ale nezdá se, že by se obávala toho, co se může stát v budoucnosti.

Pokud bychom se obávali pouze věcí, které skutečně nastanou, a pokud by nám obavy vždy pomáhaly účinněji se vypořádat s budoucími problémy, byla by naše schopnost dívat se dopředu naprostým požehnáním. Většina starostí je však zbytečná. Většina věcí, kterých se obáváme, se ve skutečnosti nikdy nestane, a když už se stane, málokdy jsou události tak špatné, jak jsme si představovali. A i když se naše obavy naplní, obavy předem nám málokdy pomohou se s nimi vyrovnat.

Jestliže jsou však obavy často zbytečné, nebo ještě hůře, nepřizpůsobivé, proč si lidé dělají tolik starostí? Proč lidi trápí úzkost, když jim nepomáhá, nebo jim dokonce škodí?“

Zdroj: Zdroje: Zdroj:

Sociální psycholog Leonard Martin z University of Georgia navrhl na tuto otázku zajímavou odpověď. Martin spekuluje, že obavy o budoucnost, které si člověk vytváří sám, se staly problémem až v posledních zhruba 10 000 letech. Předtím byli naši pravěcí předkové schopni přemýšlet o tom, co by se mohlo v budoucnu stát, ale jejich lovecko-sběračský způsob života nevyvolával velké množství zbytečných úvah o budoucnosti. Po miliony let žili život převážně ze dne na den, bez dlouhodobých cílů hromadit majetek, uspět nebo zlepšit svůj životní úděl. Naši pravěcí předkové se soustředili především na to, co je třeba udělat dnes, a o zítřek se postarali sami. Kočovní lovci a sběrači bez domova, majetku a dlouhodobých cílů měli jen málo důvodů myslet na více než den či dva dopředu.

Když však zhruba před 10 000 lety začala zemědělská revoluce, lidé začali hodně přemýšlet o budoucnosti. Na rozdíl od lovců a sběračů musí lidé, kteří jsou závislí na zemědělství, o budoucnosti hodně přemýšlet. Zemědělci musí plánovat výsadbu i to, jak bude jejich úroda ošetřována, sklízena a skladována. Protože jejich úrodu může zničit mnoho věcí, dělají si zemědělci velké starosti s počasím, škůdci a s tím, zda jejich úroda vyroste, a pak také s ochranou všeho, co vypěstují, před zloději, hlodavci a hnilobou.

A aby toho nebylo málo, zpětná vazba, kterou zemědělci dostávají v souvislosti se svým cílem vyprodukovat dostatek potravin k přežití, je sporadická a nejistá. Bez ohledu na to, jak dobře se věci momentálně vyvíjejí, sucho, nákaza, dupot nebo loupeživá horda mohou v mžiku zmařit něčí těžkou práci a zanechat rodinu o hladu. Zemědělci se nikdy nemohou cítit v bezpečí ohledně své budoucnosti, i když se v danou chvíli zdá, že vše jde dobře.

Zemědělství navíc přineslo změnu životního stylu z kočovných klanů na usedlé komunity. Lidé poprvé vlastnili domy, dobytek a zásoby potravin, takže museli být ostražití při ochraně svého majetku. Zemědělství bylo navíc spojeno s dělbou práce a společenských rolí, takže se lidé začali starat nejen o svou osobní budoucnost, ale také o blahobyt ostatních lidí, na nichž byli závislí. Pokud mám v plánu vyměnit část své pšenice za část vašich kuřat, budu se bát nejen o svou úrodu, ale i o vaše kuřata a vaše zdraví.“

Zdroj: Deutschem: Maler der Grabkammer des Sennudem English: Malíř pohřební komory Sennedjem , via Wikimedia Commons

Pokud má Martin pravdu, zemědělství přineslo nový soubor psychických stresů, protože přesunulo lidi od lovecko-sběračského životního stylu, který se vyznačoval každodenním životem a průběžnou zpětnou vazbou o tom, zda lidé uspokojují své základní potřeby, k životnímu stylu, do kterého lidé každý den investovali své úsilí pro nejisté výsledky ve vzdálené budoucnosti. A protože se lidé vyvíjeli v prostředí, v němž dostávali průběžnou každodenní zpětnou vazbu o tom, jak se jim žije, nebyli připraveni vyrovnat se s nejistotou života pro budoucnost.

Probíhající změny ve společnosti způsobily, že naše posedlost budoucností je ještě horší než v době zemědělské revoluce. V moderní společnosti lidé tráví většinu svého času přemýšlením o budoucích cílech, plánováním, prací na nich a obavami o ně. Mnohé z našich cílů (např. výplata a dovolená) leží na několik dní nebo týdnů dopředu, zatímco jiné (např. tituly ve vzdělání, povýšení v zaměstnání, nový dům a odchod do důchodu) mohou být v budoucnosti i několik let. Na rozdíl od našich předků lovců a sběračů směřuje většina našich každodenních činností spíše k výsledkům, které chceme získat v budoucnu, než k tomu, co potřebujeme dnes.

A málokdy dostáváme průběžnou zpětnou vazbu o tom, jak se nám daří dosahovat našich důležitých cílů. Pravěcí lidé denně věděli, zda dosahují důležitých výsledků, které dominovaly jejich životu (zejména získávání potravy a vyhýbání se nebezpečí), zatímco většina našich životů, stejně jako život prvních zemědělců, se zaměřuje na vzdálené, nejisté výsledky a události. Bez ohledu na to, jak tvrdě dnes pracujete, nemáte vůbec žádnou jistotu, že dosáhnete svých dlouhodobých cílů. Martinova analýza naznačuje, že po zemědělské revoluci se úzkost stala mnohem rozšířenější, protože jsme začali trávit mnohem více času soustředěním se na budoucnost a obavami o ni.

Moderní život samozřejmě vyžaduje, abychom mysleli na budoucí cíle a pracovali na nich, takže bychom nechtěli přestat myslet na budoucnost, i kdybychom mohli. Můžeme se však mít na pozoru před okamžiky, kdy je naše přemítání o budoucnosti neužitečné a zbytečné, a můžeme hledat způsoby, jak vymanit své myšlenky z mozku, který tráví příliš mnoho času soustředěním se na budoucnost.