Prozradím vám malé tajemství o New Yorku. Možná to už víte, ale pokud jste se tu nenarodili, a i kdyby ano, musíte být tak trochu blázen, abyste tu mohli žít.

Život v New Yorku si vybírá daň na vaší peněžence, psychice, těle i duši, kterou těžko pochopí ten, kdo to nikdy nezažil. Tíží a drásá vás každý okamžik každého dne. A já bych nechtěl žít nikde jinde.

Moje nejstarší vzpomínka na Gotham je, že jsem sem přijel, když mi bylo asi devět let, což je teď věk mého syna, rodilého Newyorčana. Vyrostl jsem ve Filadelfii, úžasně krásném a velkém městě, takže mě stavební měřítko neohromilo. Ohromil mě počet lidí. Měli jsme ve Filadelfii velmi vysoké budovy, i když tehdy ještě nebyly žádné mrakodrapy vyšší než radnice, vlastně ze zákona. Ale byly to hemžící se davy, které jsem nikdy předtím neviděl. Byla to absolutní tlačenice lidstva.

O pár let později jsem jako teenager putoval do New Yorku, tehdy úplně jiného místa, a na místech jako Café Reggio nebo The Blue Note ve Village jsem se cítil jako doma. Byl jsem čtenář a věděl jsem, že se pohybuju na stejné půdě jako spisovatelé, které jsem zbožňoval – tedy ti američtí. Věděla jsem, že to je jediné místo, kde chci opravdu být. A nic jiného by mě neuspokojilo.

Takže jsem tam šel na vysokou a vyloženě mě to praštilo do obličeje. Nemohl jsem si to dovolit ani to zvládnout. Měl jsem dva spolubydlící z Nové Anglie, které jsem nesnášel. Jeden z nich četl holkám v posteli pohádky na dobrou noc a přitom měl na hlavě noční čepici. Řekla jsem své RA, že musím odejít. Řekl, že je volný jen jeden pokoj a nikdo ho nechce. Řekl jsem mu, že ho vezmu.

Ten podzim se na Newyorské univerzitě objevila vlna sebevražd, děti skákaly z kolejí, z toho dvě na dvoře mé koleje. Newyorská univerzita není Kolumbijská: není tam žádné nádvoří a jste prostě tam, ve městě. Mým novým spolubydlícím byl Toheed, gay z blízkovýchodního klubu, se kterým jsem si z nějakého důvodu rozuměl. Bral mě do Tunelu, Twila a Jackie 60, kde všichni celou noc fetovali, a pak vyšli ven do záře báječného Manhattanu, světelné show zjevně vytvořené pro naše potřeby. Bylo to panoptikum hluboké a špinavé krásy. Třpytilo se to.

Ale to odbočuji. To byl New York mého mládí a každý si myslí, že New York jeho mládí je ten pravý New York, a taky že je. New York patří mladým; patří těm, kteří horlivě věří, že ho mohou zformovat podle svých představ, a pro většinu lidí, kteří v něm setrvají dostatečně dlouho, je to pravda. New York se stane tím, čím chcete, aby byl, pokud jste ochotni se namáhat, být vyčerpaní, uskromnit se a chtít jen o málo víc než tu prostě být. Ale proč?“

V obrovské temnotě jasného Manhattanu a Brooklynu je rytmus. Zachycuje tlukot tvého srdce, zachycuje kakofonii vlaků metra; spojuje všechny ty nesčetné jevy do stálého hukotu, který se stává tebou. Je to jakési odmítnutí svobody. Nemůžeš být zcela svobodný, když v okruhu 20 čtverečních mil od tebe žije 8 milionů lidí.

Je však svoboda bez hranic svobodou? Spočívá svoboda v tom, že nemáte žádný vliv na své okolí? Nebo v tom, že děláš rozhodnutí s vědomím, že nejsi jediný, koho se týkají?

To není klepání na dveře. V poslední době hodně cestuji po velké Americe, do zemí, kde vládne klid a lidé mají prostor. Mám ta místa rád, mám rád tamní lidi. Vím, že se rozhodují úplně jinak než já, a ty respektuji a snažím se od nich učit.“

Myslím na to, že můj syn se narodil a vyrostl v New Yorku, že jím nikdy nebude zahlcený jako já. Ve skutečnosti ho žádné město na světě nemůže ohromit. Ale také vím, že by se mohl rozhodnout odejít do Iowy nebo na pensylvánský venkov a tomu všemu se vyhnout. To by mě nezklamalo, protože jak jsem řekl, žít tady je v podstatě šílené. Kdo by přál svému dítěti šílenství?“

Ale mně to šílenství, neustálá frustrace, starosti a temné chvíle za to stojí. Čas od času vyjdeš z metra za nějaké dokonalé noci a ty budovy, světla, hezké, stylové holky a kluci ovlivňující postoj dost tvrdý na to, aby si to město a holky zasloužili, tě zasáhnou. Kouzlo, které existuje teď, existovalo v roce 1993; pravděpodobně existovalo i v roce 1893.

Je to New York. A není na světě místo, které by se mu vyrovnalo.