Flickr/iamagenious

Pro mnoho profesionálů se práce o víkendech stala normou – způsobem, jak dohnat ztrátu z předchozího týdne nebo získat náskok na další.

Jak píše výkonný redaktor Business Insider Joe Weisenthal: „Zdá se, že naprosté odpojení na dva dny je pro mnoho lidí příliš mučivé, takže v neděli ráno už se nemohou dočkat, až se opět dostanou do pracovního kolotoče.“ Podle něj jsou dva dny víkendu pro mnoho lidí příliš.

Desetiletí výzkumů však podporují 40hodinový pracovní týden a ukazují, že delší pracovní doba může vést k vážným negativním dopadům na zdraví, rodinný život a produktivitu.

Studie ukazují, že v průběhu času může dlouhá pracovní doba zvýšit riziko deprese, infarktu a srdečních onemocnění.

Zdá se, že dlouhá pracovní doba má mnoho zákeřných účinků na zdraví a pohodu. Při nedostatku volného času se pracovníci mohou vzdát dobrých návyků, které působí proti negativním účinkům vysoce stresového životního stylu, a rozhodnout se vynechat cvičení, dát přednost jídlu s sebou před jídlem připraveným doma nebo šetřit spánkem. A přepracovanost jistě zkracuje soustředěný čas s rodinou a přáteli.
Ale kromě zjevných dopadů na zdraví může příliš mnoho práce skutečně zhoršit kognitivní funkce. V jedné pětileté studii publikované v časopise American Journal of Epidemiology účastníci vyplňovali různé testy k hodnocení inteligence, verbální paměti a slovní zásoby. Ve srovnání s těmi, kteří pracovali 40 hodin týdně, vykazovali ti, kteří pracovali 55 hodin týdně, horší slovní zásobu a uvažování.

„Ve skutečnosti jsme hloupější, když pracujeme příliš mnoho,“ říká koučka manažerů Tasha Eurichová, PhD, autorka nové knihy „Bankovní leadership“. Eurichová říká, že méně hodin práce a více přestávek a občasných dovolených nám může pomoci stát se mnohem produktivnějšími.

Ve skutečnosti však více práce nemá na produktivitu takový pozitivní vliv, jak by se dalo očekávat. Přesčasy fungují pouze v krátkých intervalech, a pokud trvají, produktivitu nezvyšují a mohou ji ve skutečnosti brzdit.

Podle jedné studie, kterou na serveru AlterNet nastínila sociální futuristka Sara Robinsonová, je po osmi týdnech práce 60 hodin týdně „pokles produktivity tak výrazný, že průměrný tým by toho udělal stejně a byl by na tom lépe, kdyby po celou dobu zůstal u 40hodinového pracovního týdne“. A při sedmdesáti- nebo osmdesátihodinovém týdnu je pokles ještě rychlejší: Při 80hodinové pracovní době je hranice rentability dosaženo za pouhé tři týdny.“ A co víc, když se týmy, které dlouhodobě pracovaly přesčas, vrátí ke 40hodinovému pracovnímu týdnu, trvá jim nějakou dobu, než se vzpamatují z vyhoření a dosáhnou stejné úrovně produktivity, na jaké začínaly.

Předtím, než Henry Ford ve 20. letech 20. století zpopularizoval pětidenní 40hodinový pracovní týden, pracovalo mnoho Američanů šest dní v týdnu. Novou pracovní dobu zavedl pro své zaměstnance ve Ford Motor Company zčásti proto, aby měli více času na rodinu, ale také proto, aby zvýšil jejich produktivitu.

Weisenthal ovšem tvrdí, že někteří lidé jsou do své práce tak zapálení, že by ji stejně vykonávali ve svém volném čase. Určitě jsem mluvil s několika generálními řediteli startupů v technologickém sektoru, kteří říkají, že odpojení je může ve skutečnosti více znepokojovat, protože chtějí vědět, co se děje.

Ale i ti šťastlivci, kteří svou práci milují, by měli zvážit, zda se nestáhnout. Ekonomka Sylvia Ann Hewlettová ve studii, která byla provedena ještě předtím, než ekonomika superzvýšila pracovní nasazení, zjistila, že 45 % manažerů ve velkých společnostech pracuje v „extrémních zaměstnáních“, která se vyznačují více než 70hodinovým pracovním týdnem, vyčerpávajícím cestovním rozvrhem a omezeným časem na dovolenou (téměř 60 % z nich přidělenou dovolenou nevyužívá).

Mnozí z těchto pracovníků svou práci milovali a označovali ji za „vzrušující“, „adrenalinovou“ a „návykovou“. Vybíraly si však vážnou daň na jejich intimních vztazích a zdraví. „Téměř 50 % extrémních pracovníků je po večerním návratu domů tak vyčerpaných a vyčerpaných, že nemají slov – nejsou schopni konverzace,“ píše Hewlett v článku pro Harvard Business Review. „To může být drsné pro partnery a manžele.“ Její výzkum také zjistil souvislost mezi dlouhou pracovní dobou a chronickou nespavostí, přibýváním na váze, neplodností a srdečními problémy.

Nezáleží tedy na tom, jak moc milujete to, co děláte, občasný odchod může být pro vás a váš dlouhodobý úspěch to nejlepší.