Proč byste měli být tím, kdo miluje víc

Ve vztahu dvou lidí se toho vždycky hodně děje. Velmi často však velká část toho, co se ve vztahu nedaří, souvisí s tím, co se odehrává v naší vlastní mysli. Většině z nás v hlavě neustále běží dialog, který analyzuje náš vztah a informuje nás o tom, jak se máme chovat. Místo toho, abychom jednoduše jednali na základě toho, co cítíme, radí nám náš „kritický vnitřní hlas“: „Nebuď blázen“. „Nedávej jí najevo, jak moc ji máš rád“. „Neříkej mu, co si doopravdy myslíš“. Ačkoli se tyto myšlenky mohou zdát jako sebeochranné, ve skutečnosti jsou sebesabotující.

Ačkoli se nám někdy může zdát, že musíme přechytračit své city, abychom si neublížili, pokud jde o naše vztahy, je mnohem lepší být zranitelný a cvičit se v tom, že jsme ten, kdo miluje víc. V průběhu života můžeme plně změnit nebo rozvíjet pouze sami sebe. Můžeme se snažit být co nejlepší ve vyjadřování lásky. A když tak budeme činit, dáme si větší šanci získat to, co chceme.

Když se s někým sbližujeme, nesmíme naslouchat kritickému vnitřnímu hlasu, který nás varuje, abychom „nebyli cucáci“ nebo „nemilovali příliš“. To neznamená vybrat si někoho, kdo nás vůbec nemiluje, nebo zůstat s někým, kdo s námi špatně zachází. Cílem je spíše rozvinout se v dávajícího člověka, milujícího člověka. Je to důstojná snaha naučit se dělat věci navíc a udělat míli navíc, abychom projevili lásku. Zde je pět tipů, jak být ve vztahu láskyplnější:

1) Sdělte, co cítíte. Lidé často dělají velkou vědu z toho, kdo první řekne „miluji tě“. Mnoho lidí se stydí nebo se cítí hloupě, když se jako první přiznávají ke svým citům. Je děsivé se odhodlat a říct někomu, co cítíte, ale je to také jediný způsob, jak může váš vztah přežít. Když se řídíme radami svého „kritického vnitřního hlasu“, který nám říká, abychom nedůvěřovali a neotevírali se, upíráme svému partnerovi šanci, aby nás skutečně poznal. Upíráme také sami sobě mnoho příležitostí, jak se sblížit a získat to, co chceme. Ujistěte se, že říkáte, co cítíte, místo abyste se to snažili mírnit nebo skrývat. Vyvarujte se hraní her nebo přehnanému analyzování partnerovy komunikace. Místo toho se zamyslete nad tím, jak se cítíte, a dejte mu najevo, co k němu cítíte. Vždy existuje možnost, že budete zraněni nebo odmítnuti, když se projevíte, ale přesto stojí za to ve vlastním zájmu riskovat a dát lidem najevo, jací jste.

2) Vyhněte se mentalitě „tit for tat“. Páry se často dostávají do potíží, když začnou vyčíslovat, co pro toho druhého dělají. Pokud se přistihnete, že si myslíte nebo říkáte: „Tohle udělám, jen když ty uděláš tohle,“ možná si vytváříte nezdravý návyk. Brzy se vám může stát, že si budete říkat: „Proč bych měl uklízet ložnici? On nikdy nehne ani prstem!“ nebo „Proč bych to měl být já, kdo k ní půjde a bude se k ní chovat láskyplně? Stejně se vždycky chová tak, že je pro mě příliš zaneprázdněná“. Místo toho, abyste mysleli na to, co dostanete na oplátku, zkuste být ve svém dávání nezištní. Jinými slovy, věnujte se laskavým skutkům bez jakýchkoli závazků. Když to uděláte, nejenže se váš partner bude cítit milovaný, ale i vy se budete cítit dobře. Navíc to vede k cyklu otevřenosti a výměny mezi vámi a vaším partnerem, místo aby to podporovalo defenzivní postoj, v němž oba neustoupíte ze strachu, že je ten druhý zklame.
3) Nezapomeňte podporovat a účastnit se věcí, které vašeho partnera vzrušují a zajímají, které ho rozpalují. Pokud miluje turistiku, najděte si čas a prožívejte tuto vášeň po boku svého partnera. Povzbuzujte ho, aby se věnoval svým zájmům a věcem, které dávají jeho životu radost a smysl. Svůj vlastní svět můžete rozšířit tím, že budete otevřeni světu druhého člověka. To neznamená obětovat vlastní zájmy nebo se vzdát toho, co vás činí šťastnými. Znamená to jen zůstat otevřený zkoušení nových věcí, aby se váš svět stále rozšiřoval, místo aby se zmenšoval, což je v mnoha vztazích rizikem.

4) Podnikejte kroky, které by váš partner vnímal jako láskyplné. Poměrně často mají naše laskavé činy tendenci odehrávat se v našem vlastním čase nebo v rámci našich vlastních parametrů. Jinými slovy, můžeme pro svého partnera dělat věci, které nám vyhovují, a pak se cítit zraněni, když náš partner nereaguje tak, jak bychom chtěli. Možná, že vzít ho ven nebo mu koupit dárky je něco, co považujete za hodnotné, ale je to něco, čeho si váš partner cení? Možná by raději strávil večer doma, schoulený vedle vás a díval se na film? I prostý čin, jako je vyzvednutí něčeho, co potřebují, v drogerii nebo nabídka uvařit večeři, může být skutečným projevem lásky k našim blízkým. Když se zamyslíme nad tím, na čem jim záleží, a podle toho zareagujeme, projevujeme lásku a ohleduplnost, která přesahuje nás samotné.

5) Neuzavírejte se do sebe. Když se vztahy sbližují, máme často tendenci vytvářet si ochranný odstup tím, že se pomalu uzavíráme nebo se stále více uzavíráme před svým partnerem. Můžeme vůči němu začít být cyničtí a vybrousit si drobné rysy, které se nám nelíbí. Můžeme si začít budovat kauzu, hromadit každou chybu, kterou udělá, dokud mezi námi a jimi nevytvoříme zeď. Zatvrzení vůči partnerovi může být obranou proti tomu, abychom byli příliš zranitelní nebo milující. Když někoho milujeme, jsme náchylnější k obavám, že o něj nebo o život, na který jsme zvyklí, přijdeme. Je lepší těmto „obavám z intimity“ čelit, než se obrátit proti našemu vztahu. Měli bychom bojovat za udržení svých pocitů lásky, i když je to děsivé.

Nezáleží na tom, co se děje, můžeme cítit jen své vlastní pocity. Být milující je to nejlepší, co můžeme pro své blaho udělat, protože nám to umožňuje cítit se skutečně dobře. Je to dovednost, která nám prospívá ve všech našich vztazích, s přáteli a dětmi i s milostnými partnery. Navíc když rozšíříme svou vlastní schopnost být milující, vlastně tím zvýšíme svou schopnost být milován. Otevírá nám to nové možnosti a zároveň nám to umožňuje cítit v sobě důsledně upřímnost a integritu.

Štítky: strach z intimity, láska, vztahové rady, vztahové problémy, zranitelnost

Děkuji.