Moje nejstarší dítě si strčí mobil do kabelky a vyrazí na diskotéku. Před čtrnácti lety byla ještě hrbolkem pod mým svetrem, připoutaná pupeční šňůrou a placentou. Boule, placenta a já jsme byli objednaní na domácí porod, ale udělali jsme si prohlídku londýnské nemocnice (mám ráda záložní plány). Potkali jsme další pár, který byl odhodlán rodit se zpěvem na všech čtyřech a s jógovým dýcháním (neporodili, podstoupili císařský řez) a rituálně pohřbít placentu pod stromek ve Viktoriině parku ve východním Londýně (porodili).

Placenta (z latinského „koláč“ a řeckého „plaokenta“, což znamená plochá) je efemérní orgán velikosti jídelního talíře, o kterém se na Západě málokdy mluví ve slušné společnosti, nebo dokonce v jakékoli společnosti. Většina matek vám ani nedokáže říct, jak jejich placenta vypadá; po porodu se odnáší do společného koše a spaluje. Maorové však placentu pohřbívají, aby zdůraznili spojení mezi dítětem a zemí. Nepálci považují placentu za přítele dítěte, malajští Orang Asliové ji považují za staršího sourozence dítěte. V Nigérii provádějí Ibo pohřební obřady za to, co považují za dvojče dítěte. Domorodí Havajci tradičně zasazují placentu do stromu, který pak může růst spolu s dítětem.

Placentofagie má dlouhou historii. Odborníci na tradiční čínskou medicínu mají tuto praxi zdokumentovanou již více než 2500 let. Poněkud zvláštní západní variantou je seznam receptů na placentu ze zářijového vydání časopisu Mothering Magazine z roku 1983, který koluje po internetu. Placenta lasagne, anyone?

Některé nemocnice stále prodávají placenty ve velkém pro vědecký výzkum nebo kosmetickým firmám, kde se zpracovávají a později se jimi natírají obličeje bohatých žen. Ve Velké Británii se miminka jemně otírají do sucha, přičemž na kůži ulpívá ochranný vermix. Naproti tomu ve východní Evropě se vermix z pokožky novorozenců drhne mýdlem, vodou a tuhými kartáči. Děti jsou pak vhozeny do společných jeslí – otřesené, zavinuté a bolestivě růžové. Tato krutá praxe a může vést k podchlazení.

A co ta další placenta ve východním Londýně? Pohřeb ve Victoria Parku jsem prošvihla, ale druhý den jsem se tam vypravila, abych ten okamžik prožila znovu s našimi přáteli. Stáli jsme s našimi malými dětmi v tichém půlkruhu kolem velké prázdné díry v záhonu. „Možná jste se měli nejdřív zeptat správce parku?“ řekla jedna mladá maminka vstřícně. V hloubi duše jsme všichni znali pravděpodobnější vysvětlení. Už je vidím, bandu rozjívených místních psů, jak se prohánějí kolem důchodců na lavičkách v parku a vysoko vyhazují svou neuvěřitelnou odměnu.

Některé placenty se rodí, aby běhaly.