Robinson uspěl z velké části díky své Rachel.

Tři týdny poté, co se Jackie a Rachel Robinsonovi 10. února 1946 vzali, opustili pohodlí svého domova v Los Angeles a vydali se na jarní trénink na střední Floridu, kde se Jackie měl pokusit prosadit do týmu Montreal Royals, nejlepšího druholigového týmu v organizaci Brooklyn Dodgers. Pokud by se do montrealského týmu dostal, stal by se prvním černošským hráčem v tzv. organizovaném profesionálním baseballu 20. století.
Aby se mu to podařilo, musel by Jackie čelit jak baseballové barevné linii, tak segregačním zákonům na hlubokém Jihu. Každý černoch, který se postavil segregaci, riskoval vězení, zranění nebo smrt.
To nebyly líbánky, o jakých Rachel snila.
Ale nebyla naivní, pokud jde o nebezpečí. „Měla jsem obavy, protože jsem slyšela tolik příběhů o zacházení s černochy na hlubokém Jihu,“ řekla později. „Věděla jsem, jak rychle může Jackova povaha vzplanout tváří v tvář rasové urážce.“ Kdyby k tomu došlo, nevěděla prý, zda jim „neublíží, nezabije je, nebo přinejlepším neohrozíme příležitost vymýtit segregaci v baseballu“.
Příběh Jackieho Robinsona a integrace baseballu je možná nejpoutavějším a nejdůležitějším sportovním příběhem Ameriky. Film „42: Pravdivý příběh americké legendy“ zachycuje, čím si Robinson musel projít. Tím, že změnil baseball, změnil i společnost. Jak film ukazuje, tento příběh oběti, odvahy, atletiky a utrpení je také příběhem lásky.
Robinson uspěl z velké části díky své Rachel. Právě na začátku jejich manželství, během jarního tréninku v Daytona Beach, byl jejich svazek podroben zkoušce, jakou si málokdo z nás dokáže představit. Neutuchající tlak mohl jejich manželství rozvrátit. Místo toho je to sblížilo.
Montreal zahájil jarní trénink v Sanfordu, kde Robinson nesměl zůstat se svými spoluhráči kvůli segregačním zákonům. S Rachel se ubytovali u černošské rodiny v černošské části města. Po druhém dni se Jackie dozvěděl, že výbor bílých měšťanů dal najevo, že pokud okamžitě neopustí Sanford, bude v ohrožení života.
Tým se přesunul do Daytona Beach, kde se Robinsonovi ubytovali v jednom pokoji v domě Joea a Duff Harrisových. Jackie se během prvních několika týdnů na zkoušku trápil. Nemohl házet poté, co si poranil házecí ruku. Trápil se i na pálce. Byl si vědom kritiky. „Vezměte si toho Robinsona,“ řekl jeden bílý sportovní novinář. „Kdyby byl běloch, už dávno by ho z tohohle tábora vykopli.“
Robinsonovi trávili většinu nocí ve svém malém pokoji. Do restaurací a divadel v centru města nesměli. Jackie zuřil nad svými frustracemi – na hřišti i mimo něj.
„Každý večer jsme se scházeli v našem pokoji, abychom se zotavili z denního tlaku,“ řekla jednou Rachel.
Rachel Jackieho uklidňovala, masírovala mu bolavou ruku i jeho rozhořčení.
Snažila se, aby manžel neviděl její slzy. Když byli v Daytona Beach, dozvěděla se, že je těhotná, ale protože věděla, pod jakým tlakem je, neřekla mu to.
Jak jaro postupovalo, Jackieho ruka se zlepšovala a s ní i jeho pálka a sebevědomí.
V určitém okamžiku, řekla Rachel, začal Jackie o sobě mluvit ne jako o „já“, ale jako o „my“. Jak Rachel dodala, „začali jsme se vnímat jako společenský a historický problém“.
Robinsonovi se zapsali do historie, nejprve v Daytona Beach v roce 1946 a poté v Brooklynu, když Jackie 15. dubna 1947 prolomil barevnou bariéru v baseballové první lize. Zůstali šťastně svoji až do Jackieho smrti v roce 1972.

Lamb, bývalý zaměstnanec News-Journal, je profesorem žurnalistiky na Indiana University-Indianapolis a autorem knihy „Blackout: Příběh prvního jarního tréninku Jackieho Robinsona“. Vystoupí 10. května v Halifax River Yacht Clubu na akci sponzorované organizací Friends of the Library.

.