1. Osoby na invalidním vozíku mají často z tlačení vozíku nadměrně vyvinuté přední ramenní svaly (velký a malý prsní sval, přední deltový sval) (Lockette, 1995). Tomu se obvykle přizpůsobuje přetížené zádové svalstvo z chronického sezení. Fitness instruktor by měl rozvíjet sílu abduktorů, adduktorů, retraktorů, elevátorů a depresorů ramen, aby zajistil větší „rovnováhu“ mezi předním a zadním svalstvem. Vzhledem k tomu, že existuje větší pravděpodobnost, že přetížení předních svalových skupin z jízdy na vozíku může mít za následek zranění z přetížení, je důležité tyto svalové skupiny nepřetěžovat, pokud nemají nízkou sílu. Bolest nebo bolestivost 24 až 48 hodin po aktivitě je známkou toho, že kloub a svalová skupina mohly být nadměrně zatěžovány.

Přetěžování některých svalových skupin může také způsobit stresové zlomeniny nebo poruchy z kumulativního traumatu. Uživatelé manuálních vozíků jsou obzvláště náchylní k natržení rotátorové manžety, laterální epikondylitidě a syndromu karpálního tunelu, které jsou důsledkem opakovaných pohybů malých svalových skupin v důsledku pohonu vozíku (Cooper et al., 1999).

2. Přesuny a kliky vsedě (používané k prevenci proleženin) jsou základní pohyby, které by se měly provádět několikrát denně. Dvě důležité svalové skupiny, které jsou k provádění těchto úkonů potřebné, jsou triceps a biceps brachii. Kondiční trenér by z toho měl učinit hlavní cíl programu odporového tréninku. Zlepšení síly těchto svalových skupin je také velmi důležité pro vstávání z podlahy. Osoby s poruchami rovnováhy, jako je mozková obrna a roztroušená skleróza, mají vyšší výskyt pádů a občas se budou muset zvedat z podlahy.

3. Mnoho osob, které používají invalidní vozík, má slabé svalstvo trupu (Rimmer, 1994). To často vyžaduje, aby osoba nosila nějaký typ popruhu nebo postroje, který zabrání jejímu pádu z vozíku. Instruktor fitness by měl zhodnotit stabilitu horní části trupu tak, že nechá osobu při sezení na vozíku prohnout páteř a poté ji vrátí do vzpřímené polohy. Pokud má osoba s provedením tohoto úkolu potíže, může být nutné, aby klient nosil hrudní popruh, který se připevní k opěradlu vozíku, aby si udržel dobrou stabilitu trupu. Tyto popruhy nebo pásy lze zakoupit ve většině obchodů se zdravotnickými potřebami.

4. Osoby, které používají invalidní vozík, často vykazují špatné držení těla vsedě. Je důležité, aby instruktor fitness připomínal klientovi, aby se na vozíku nehrbil. Při provádění odporového tréninkového programu zdůrazňujte správné držení těla vsedě. Zrcadla často usnadní dobré uvědomění si těla a mohou klientovi pomoci lépe si uvědomit své držení těla vsedě. Pokud jedinec není schopen udržet správné držení těla, může být nutné spolupracovat s fyzioterapeutem nebo lékařem při vymýšlení způsobů, jak držení těla zlepšit. Někdy je nutné usnadnit zlepšení držení těla při sezení tím, že rehabilitační inženýr nebo specialista na pomocné technologie navrhne sedací polštář, který podepře slabou stranu těla.

5. Nejdůležitější je vytvoření a udržení optimálního rozsahu pohybu postižených končetin. Uživatelé invalidních vozíků mají často omezený rozsah pohybu z důvodu dlouhodobého sezení na vozíku, a proto budou potřebovat doplňkový program flexibility. Je důležité, aby instruktor fitness rozuměl omezením rozsahu pohybu v určitých kloubech, která vyplývají z používání vozíku (tj. spasticita). Svalové skupiny, které jsou silně zkrácené (kontraktury), může být nutné posilovat pomocí izometrických cvičení.

6. Někteří jedinci s těžkým tělesným postižením mohou mít potíže s prováděním správného dechového vzorce během odporového tréninkového programu (výdech při zvedání závaží a nádech při jeho spouštění). U některých progresivních onemocnění, jako je roztroušená skleróza a postpoliomyelitický syndrom, se může dýchání v různých fázích života dané osoby zhoršit. V počáteční fázi tréninku naučte klienta vhodnou techniku dýchání s malým nebo žádným odporem, dokud si osoba nezvykne na její správné provádění. Protože trénink s odporem vyžaduje výrazné zvýšení dechové frekvence a objemu, doporučuje se klientům, kteří mají během cvičení potíže s udržením normálního dechového vzorce, brániční dýchání a dýchání se sevřenými rty.

7. Aby bylo možné používat některá zařízení, může být instruktor fitness nucen přemístit osoby, které jsou na vozíku, na stroje nebo na podlahu. Přestože rehabilitační pracovníci běžně provádějí přesuny jedné osoby, jsou obtížně proveditelné a představují vysoké riziko zranění jak pro instruktora, tak pro klienta. Kdykoli je to možné, provádějte přesun dvou osob na invalidním vozíku. Pokyny pro přesun klientů naleznete v Baxter a Lockette (1995) nebo Rimmer (1994). Obecné informace o bezpečnosti vozíku jsou uvedeny v tabulce 3.

.