Užívání antidepresiv na depresi, posttraumatická stresová porucha nebo úzkost diagnostikovaná lékařem jsou podle studie zveřejněné 26. prosince 2018 v online vydání Neurology, lékařského časopisu Americké neurologické akademie, rizikovými faktory pro rušivou a někdy násilnou poruchu spánku zvanou porucha chování při rychlých očních pohybech (REM). Studie také zjistila, že muži mají větší pravděpodobnost výskytu této poruchy.

REM spánek je snový stav spánku. Během normálního REM spánku mozek vysílá signály, které brání svalům v pohybu. U lidí s poruchou chování ve spánku REM jsou však tyto signály narušeny. Člověk může ve snech plných násilí nebo akce křičet, mávat rukama, mlátit pěstmi nebo kopat, a to až do té míry, že ublíží sobě nebo partnerovi ve spánku.

„O poruše chování ve spánku REM toho sice ještě mnoho nevíme, ale může být způsobena léky nebo může být časným příznakem jiného neurologického onemocnění, jako je Parkinsonova choroba, demence s Lewyho tělísky nebo atrofie více systémů,“ uvedl autor studie doktor Ronald Postuma z McGillovy univerzity v kanadském Montrealu a člen Americké neurologické akademie. „Identifikace životního stylu a osobních rizikových faktorů spojených s touto poruchou spánku může vést k nalezení způsobů, jak snížit pravděpodobnost jejího vzniku.“

Studie zkoumala 30 097 osob v průměrném věku 63 let. Výzkumníci účastníky vyšetřili na různé zdravotní potíže a ptali se jich na životní styl, chování, sociální, ekonomické a psychologické faktory.

Kromě toho byl každý účastník dotázán: „Bylo vám někdy řečeno, nebo jste měl/a sám/a podezření, že během spánku zřejmě předvádíte své sny?“

Výzkumníci pak identifikovali 958 osob, tj. 3 osoby.2 % s možnou poruchou chování ve spánku REM, a to po vyloučení účastníků s Parkinsonovou chorobou, demencí, Alzheimerovou chorobou nebo spánkovou apnoe.

Výzkumníci zjistili, že osoby s touto poruchou více než dvaapůlkrát častěji uváděly, že užívají antidepresiva k léčbě deprese, přičemž 13 % osob s touto poruchou je užívalo ve srovnání s 6 % osob bez této poruchy. Lidé s touto poruchou také dvaapůlkrát častěji trpěli posttraumatickou stresovou poruchou. Dvakrát častěji trpěli duševní poruchou a více než jedenapůlkrát častěji měli psychické potíže.

Další zjištění byla, že muži měli dvakrát vyšší pravděpodobnost než ženy, že budou trpět možnou poruchou chování ve spánku REM; 59 procent osob s touto poruchou byli muži ve srovnání se 42 procenty osob bez poruchy. U osob s možnou poruchou chování ve spánku REM byla o 25 procent vyšší pravděpodobnost, že budou mírně až silně pít, u 19 procent osob s touto poruchou se jednalo o mírné až silné pijáky ve srovnání se 14 procenty osob bez této poruchy. Měli o něco nižší vzdělání, v průměru 13,2 roku vzdělání ve srovnání s průměrem 13,6 roku u osob bez poruchy. Měli také nižší příjem a častěji kouřili.

„Náš výzkum neprokazuje, že tyto rizikové faktory způsobují poruchu chování ve spánku REM, pouze ukazuje, že spolu souvisejí,“ řekl Postuma. „Doufáme, že naše zjištění pomohou nasměrovat budoucí výzkum, zejména proto, že porucha chování ve spánku REM je tak silným příznakem budoucího neurodegenerativního onemocnění. Čím více budeme poruše spánkového chování REM rozumět, tím lépe budeme moci případně předcházet neurologickým onemocněním, jako je Parkinsonova choroba.“

Omezením studie bylo, že 96 % účastníků tvořili běloši, což znamená, že výsledky se nemusí vztahovat na lidi jiných etnik.