Jak se Jane Goodallová stala jednou z nejvýznamnějších amerických vědkyň – bez vysokoškolského vzdělání
Když Jane Goodallová v roce 1960 poprvé přijela do rezervace Gombe Stream v dnešní Tanzanii, vědělo se o světě šimpanzů jen málo. Šestadvacetiletá sekretářka však díky svému poutavému a neortodoxnímu pozorování učinila převratné objevy, i když se jejím zjištěním vědci zpočátku vysmívali.
Ve skutečnosti byl Goodallové přístup – a nedostatek formálního akademického vzdělání – klíčem k její metodě zaznamenávání osobnostních rysů a pojmenovávání svých subjektů, nikoliv jejich číslování, jak to tehdy nařizovala tradice.
Goodallová si nemohla dovolit vysokou školu, a tak navštěvovala školení sekretářek
Narozená v Londýně byla Goodallová dlouho fascinována Afrikou i zvířaty, říká Anita Silveyová, autorka knihy Untamed: The Wild Life of Jane Goodall (Divoký život Jane Goodallové). Oblíbené byly knihy o Tarzanovi, v nichž samozřejmě. vystupovala postava jménem Jane, a knihy o doktoru Dolittleovi.
„Když mi bylo deset, snila jsem o tom, že pojedu do Afriky, budu žít se zvířaty a psát o nich knihy,“ řekla Goodallová v roce 2017 televizi CNN. „Všichni se mi smáli, protože jsem byla ještě holka, neměli jsme žádné peníze, zuřila druhá světová válka.“
Nemohla si dovolit vysokou školu a matka ji povzbuzovala, aby se naučila psát na stroji a vést účetnictví, a tak Goodallová hledala stálé zaměstnání tím, že navštěvovala školu pro sekretářky.
„Potřebovala se uživit a ona i její rodina měli pocit, že se sekretářským vzděláním bude moci vždy získat práci,“ říká Silvey.
Leakyho zaujaly Goodallové pozorovací schopnosti
Pro Goodallovou však byla kancelářská práce nudná, a když ji kamarádka pozvala na delší výlet na rodinnou farmu poblíž Nairobi v Keni, trávila čas jako servírka, aby si vydělala na cestu. Ve 23 letech dorazila na místo a brzy poté dostala nabídku pracovat se slavným paleoantropologem Louisem Leakeyem v přírodovědném muzeu. Leakey podle National Geographic věřil, že Goodallové chybějící formální vědecké vzdělání spolu s její vášní pro zvířata budou tou správnou volbou pro studium sociálního života šimpanzů v Gombe a Jane byla touto myšlenkou nadšena.
„Chtěl někoho pozorného a ne zaslepeného vědeckou teorií,“ říká Shivey. „Když Jane vozil džípem po okolí, zjistil, že dokáže vidět a pojmenovat všechna zvířata v okolí.“
Další test: Leakey dal Goodallové balíček karet a ptal se jí, které jsou černé a které červené, když se dívala pouze na zadní stranu karet. „Nedokázala mu to říct, ale ukázala mu všechny ohnuté rohy,“ říká Shivey. „Tento test prováděl mnohokrát, často s muži, kteří ohnuté rohy neviděli. Obecně si Leakey myslel, že ženy jsou všímavější než muži, a pro výzkum šimpanzů, orangutanů a goril si vybral tři ženy (Goodallovou, Birutku Galdikasovou a Dian Fosseyovou).“
Jane Goodallová se šimpanzem
Foto: Nakonec však získal šestiměsíční grant od Leightona Wilkieho, podnikatele z Des Plaines ve státě Illinois, který se zajímal o evoluci člověka,“ píše. „Britské úřady odmítly pustit mladou dívku samotnou do lesa – a tak se moje matka Vanne nabídla, že mě bude doprovázet.“
V roce 1960 začala Goodallová se svými pozorováními a dávala šimpanzům jména, například Goblin, Freud a Frodo.
„Zvolila neortodoxní přístup, ponořila se do jejich prostředí, prožívala jejich složitou společnost spíše jako soused než jako vzdálený pozorovatel a vzpírala se vědeckým konvencím tím, že jim dávala jména místo čísel,“ uvádí Institut Jane Goodallové. „Začala je chápat nejen jako druh, ale i jako jedince s osobností, složitou myslí, emocemi a dlouhodobými vazbami. Její poznatky o způsobech výroby nástrojů u šimpanzů zůstávají jedním z nejdůležitějších objevů ve světové primatologii.“
Přestože Goodallová neměla vysokoškolské vzdělání, nakonec získala doktorát
Podle Shiveyho vlivem Leakeyové nastoupila Goodallová v roce 1962 do doktorského programu na Cambridgeské univerzitě bez vysokoškolského vzdělání – jako jedna z mála, i když z toho nebyla právě nadšená.
„Dělala jsem tu práci jen kvůli Leakeymu,“ řekla Goodallová BBC. „Nikdy jsem neměla ambice stát se vědkyní a být součástí akademické obce.“
Podle BBC byla svými většinou mužskými spolužáky protežována za to, že šimpanzům dávala jména a osobnosti. „Nedala jsem jim osobnosti, pouze jsem popsala jejich osobnosti,“ řekla zpravodajskému zdroji. „Někteří vědci skutečně říkali, že jsem je musela naučit (používat nástroje). To by bylo báječné, kdybych to dokázala.“
A jak řekla během londýnského summitu One Young World 2019, její výzkumné metody byly v Cambridge často odmítány.
„Nemůžete smysluplně sdílet svůj život se psem, kočkou, králíkem a tak dále a nevědět, že se profesoři mýlili,“ řekla podle CNBC. „A zejména inteligence zvířat je nyní něco, co lidi opravdu zajímá.“
Goodallová získala v roce 1966 doktorát z etologie, vědy o chování zvířat, a ve výzkumu v Gombe pokračovala dalších 20 let.
„V té době byla nejvýznamnější výzkumnicí šimpanzů na světě,“ říká Shivey. „Když byla její doktorská práce předložena komisi (bez udání jména), jeden z členů řekl, že musí být poslána Jane Goodallové, protože ví o šimpanzích víc než kdokoli jiný.“