Vědci analyzovali účinky silového tréninku na jaterní tkáň a zjistili, že cvičení snížilo množství jaterního tuku o 25-30 % a snížilo počet bílkovin způsobujících zánět. Přestože byl přínos významný, myši ve skupině cvičenců měly stále asi o 150 % více jaterního tuku než myši, které dodržovaly vyváženou stravu.

„Každý ví, že fyzické cvičení pomáhá kontrolovat onemocnění. Náš výzkum se zaměřuje na to, jak a proč tomu tak je, na příslušné mechanismy. Pokud se nám podaří objevit klíčový protein, jehož hladina s tréninkem stoupá nebo klesá, uděláme krok k vývoji léků, které napodobují některé výhody fyzického cvičení,“ říká profesor Moura.

Pro vyhodnocení těchto mechanismů vědci analyzovali přínos cvičení na kontrolu produkce glukózy v játrech, nazývané také jaterní glukoneogeneze. Podávali myším pyruvát – hlavní substrát, který játra používají k produkci glukózy -, aby vyhodnotili jejich toleranci.

Výsledky ukázaly, že myši, které cvičily, produkovaly méně glukózy než sedavá obézní skupina, přestože dostávaly stejné množství pyruvátu. Tato zjištění naznačují, že silový trénink způsobil metabolické změny, díky nimž se játra stala citlivějšími na inzulin.

Tým také zkoumal, jak cvičení snižuje množství tuku v játrech, a to analýzou „tkáňové exprese genů spojených s lipogenezí (syntéza mastných kyselin a triglyceridů, která přispívá k hromadění tuku) a lipolýzou (odbourávání lipidů pro využití jako zdroje energie v organismu)“. Výsledky ukázaly tendenci k větší akumulaci tuku v játrech u sedavých myší.

Tato studie prokázala, že silový trénink vedl k přínosům v jaterní tkáni, které nesouvisely s kosterně-svalovými kontrakcemi. Vědci předpokládali, že v komunikaci mezi svaly a játry může hrát roli protein zvaný clusterin. Pokud další výzkum tuto hypotézu potvrdí, může tým testovat léčbu syntetickými alternativami.