Žijeme v jednodušších časech, které směřují k období, kdy jsou wrestlingové chvaty zaměřené na hlavu a krk vesele zakázány v jedné show, krev se objevuje tolikrát jako Undertaker a kontroverzní, reakce vyvolávající vtipy si zaslouží odvolání z funkce.

Stále však máme mužské striptérské triky, takže doba není tak jednoduchá.

CM Punk při své nedávné krvavé exhibici nechal mnoho fanoušků diskutovat o autentičnosti zranění, což je v dnešní době něco zdaleka nepodstatného. (Ne, vážně, proč plýtvat tolik energie, když je Alberto Del Rio stále na svobodě?) Lepší otázkou, kterou bychom si měli položit a mít přitom na paměti neúprosný diktát a dogmata PG a senátní kampaň Lindy McMahonové, je, zda je už správné nechat naše wrestlery krvácet (bladingem či jinak).

To, co tito wrestleři dělají v ringu, a to, co skutečně vidíme, odděluje abstraktní bariéra mnohem sofistikovanější než prostá televizní obrazovka. Krev (na wrestlerovi) pomáhá rozbít toto pevné sklo fikce a reality tím, že dodává věrohodnost.

Vědět, že ty ocelové klece jsou skutečně smrtící a naše oblíbené superhvězdy jsou bohužel dost lidské na to, aby si krutými ranami a údery rozedřely kůži, je činí důvěryhodnými. Díky tomu je všechno relativnější, ergo vzbuzuje zájem fanoušků.

Pokud vím, že Dolph Ziggler je stále lidský a zranitelný, přestože je superhvězdou WWE, budu chtít, aby šel z cesty rozzuřenému Kurtu Angleovi, kterému bylo odepřeno mléko ještě víc.

Důsledně to pomáhá dodat zápasu další drama. Člověku, který hojně krvácí z hlavy, by i příchozí Five Knuckle Shuffle způsobil, že by se diváci zhrozili a smutně se smířili s nejhorším. Krev sadisticky zabarvuje a kalí náš pohled na wrestlingové chvaty, takže všechny vypadají mnohem legitimněji. To zase zkresluje naše vnímání kvality zápasu – krvavé, tvrdé Peklo v cele mezi Otungou a Brodusem Clayem (zůstaňte se mnou) může vypadat stejně fantasticky jako technický zápas Daniel Bryan vs. CM Punk. Snadno se necháme ovlivnit. Ano, WWE, jsme tak snadní.

Pokud vezmeme v úvahu morální aspekty této krvavé záležitosti, já například nevidím, že by to mělo na mladé diváky nějak výrazně negativní dopad. Většina z nás tady a těch, kteří se prolínají v rámci IWC po celé rozloze internetu, je dostatečně dospělá, dost na to, aby byli dětmi po celou éru před PG.

Vyrostli jsme s WWE obsahující krev, ostnaté dráty, palcáty, hořící stoly a pohřby v přímém přenosu a pokud mohu říct, všichni jsme dopadli dobře.

Pokud současná generace neprošla kolosálním myšlenkovým vzestupem, těžko uvěřit, že by hardcore wrestling a jeho výhody ovlivnily růst dítěte. Mě to neovlivnilo (doufám)*.

Navíc taková zranění a jizvy na našich hrdinech nás vlastně přesvědčily, že to, co vidíme, dělají trénovaní a nadaní sportovci a ne něco, co bychom měli zkoušet doma, i kdyby si to otravné sousedovic dítě zasloužilo Brogue Kick do zapomnění. Krev nám toto poselství zavrtala do mysli hlouběji než ony tušené záběry NEZKOUŠEJTE TO DOMA.

Samozřejmě žijeme v jiné době wrestlingu, kdy naše názory a způsoby vnímání tohoto byznysu mohly projít změnami. Dokážeme žít i bez toho, abychom viděli naše zápasníky krvácet, jak se to děje už několik let. Není to nutnost a ani by sportovci neměli být nuceni si pro naši zábavu neustále vrážet do kůže čepele. Je to jen vychytávka, ale dobrá k tomu, aby se používala při výjimečných příležitostech, nebo aby se nepoužívala vůbec?“

Díky za přečtení, všem.

*Není předmětem diskusí, děkuji.

Shalaj Lawania je teď na internetu prakticky dost starý na to, abyste ho poznali, ale pořád zázračně dost n00bylý na to, abyste na něj byli pořád zlí (aspoň nějaký pokrok, byť minimální). Je také přispěvatelem pro WrestleEnigma.com, takže se na něj podívejte, pokud máte rádi jeho a jeho díla a jste velmi milí. Pro více lásky ho můžete sledovat na Twitteru, pokud máte dobrý práh otravných tweetů. Pro ostatní použijte Wikipedii.

Sledujte @_Apex_Predator_

.