Poslední aktualizace : 01. prosince 2013

Co je ADI?

Přijatelný denní příjem (ADI) je definován jako odhad množství potravinářské přídatné látky vyjádřené na základě tělesné hmotnosti, které lze denně přijmout během celého života bez znatelného zdravotního rizika. „Bez znatelného rizika“ znamená na základě současných znalostí jistotu, že nedojde k poškození zdraví ani po celoživotní expozici dané přídatné látce. ADI se obvykle udává v rozmezí 0-x miligramů na kilogram tělesné hmotnosti za den.

Co je účelem ADI?

ADI slouží k ochraně zdraví spotřebitelů a k usnadnění mezinárodního obchodu s potravinami. ADI představuje praktický přístup ke stanovení bezpečnosti potravinářských přídatných látek a je prostředkem k dosažení určité harmonizace regulační kontroly. Výhodou regulačních a poradních orgánů stanovujících ADI pro potravinářské přídatné látky je, že jsou univerzálně použitelné v různých zemích a pro všechny skupiny obyvatelstva.

Kdo určuje ADI?

Základem jsou odborné vědecké výbory, které radí národním a mezinárodním regulačním orgánům. Posuzování bezpečnosti potravinářských přídatných látek se v jednotlivých členských státech Evropské unie i v širším mezinárodním společenství vyvíjelo podobně. Hlavním mezinárodním orgánem, který se zabývá bezpečností potravinářských přídatných látek, je Společný výbor odborníků pro potravinářské přídatné látky (JECFA) Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) a Světové zdravotnické organizace (WHO). Stanovení mezinárodních norem nabývá v posledních letech na významu, neboť ujednání Světové obchodní organizace stanoví, že se na bezpečnost a složení potravin celosvětově vztahují normy Společné komise FAO/WHO a Codex Alimentarius (Kodex). „Všeobecná norma Kodexu pro potravinářské přídatné látky“ (GSFA, Codex STAN 192-1995), která byla původně přijata v roce 1995, se v současné době vyvíjí a je pravidelně aktualizována tak, aby zahrnovala další ustanovení o potravinářských přídatných látkách přijatá Komisí Codex Alimentarius. Stanovuje podmínky, za kterých lze povolené potravinářské přídatné látky používat ve všech potravinách. Na úrovni EU jsou přídatné látky schválené k použití specifikovány v evropských právních předpisech a je jim přiděleno číslo E. Tyto přídatné látky hodnotil bývalý Vědecký výbor pro potraviny (SCF) a od vzniku Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) jeho panel pro potravinářské přídatné látky a zdroje živin přidávané do potravin (ANS). V rámci hodnocení bezpečnosti EFSA stanovuje, pokud je to možné (tj. pokud je k dispozici dostatek informací), pro každou přídatnou látku ADI.

Jak se ADI určuje?

Všeobecná kritéria pro používání potravinářských přídatných látek stanovená ve směrnicích EU stanoví, že přídatné látky mohou být schváleny pouze tehdy, pokud na základě dostupných vědeckých důkazů nepředstavují žádné nebezpečí pro lidské zdraví při navrhované úrovni použití. Hodnocení bezpečnosti je založeno na vědeckém přezkumu všech relevantních toxikologických údajů o konkrétní přídatné látce – jak pozorování u lidí, tak povinných testů na zvířatech. V EU všechny důkazy přezkoumává Evropský úřad pro bezpečnost potravin. Toxikologické testy vyžadované regulačními orgány zahrnují studie celoživotního krmení a vícegenerační studie, které zjišťují, jak je přídatná látka zpracovávána organismem, aby bylo možné posoudit případné škodlivé účinky přídatné látky nebo jejích derivátů. Výchozím bodem pro stanovení ADI je stanovení „úrovně, při níž není pozorován nepříznivý účinek“ (NOAEL) pro nejcitlivější nepříznivý účinek relevantní pro lidské zdraví u nejcitlivějšího druhu pokusného zvířete. NOAEL je tedy nejvyšší hladina doplňkové látky v potravě, při níž nebyly ve studiích pozorovány žádné nepříznivé účinky, a vyjadřuje se v miligramech doplňkové látky na kilogram tělesné hmotnosti za den (mg/kg tělesné hmotnosti/den). NOAEL se pak dělí bezpečnostním faktorem, obvykle 100, což vede k velkému bezpečnostnímu rozpětí.

Proč je bezpečnostní rozpětí nutné?

V první řadě se NOAEL stanovuje u zvířat, nikoli u lidí. Je proto rozumné upravit možné rozdíly předpokladem, že člověk je citlivější než nejcitlivější pokusné zvíře. Za druhé, spolehlivost testů toxicity je omezena počtem testovaných zvířat. Tyto testy nemohou reprezentovat rozmanitost lidské populace, jejíž podskupiny mohou vykazovat různou citlivost (např. děti, staří a nemocní lidé). I v tomto případě je rozumné tyto rozdíly zohlednit.

Jaké bezpečnostní rozpětí se obvykle používá při určování množství potravinářských přídatných látek?

Světová zdravotnická organizace tradičně používá bezpečnostní faktor nebo faktor nejistoty 100, který vychází z desetinásobku, který zohledňuje rozdíly mezi zvířaty a průměrným člověkem, a desetinásobku, který zohledňuje rozdíly mezi průměrným člověkem a citlivými podskupinami (těhotné ženy, starší lidé). Tento koeficient se však může lišit v závislosti na vlastnostech přídatné látky, rozsahu toxikologických údajů a podmínkách použití.

Je přijatelné, aby jednotlivec v daný den překročil ADI?

Spotřeba přídatné látky nad její ADI v daný den není důvodem k obavám, protože ADI má velký zabudovaný bezpečnostní faktor a v praxi je spotřeba nad ADI v jeden den více než zohledněna spotřebou pod ADI ve většině ostatních dnů. Jak již bylo uvedeno, ADI se vztahuje k celoživotní expozici a není referenční hodnotou pro jednu příležitost. Pokud však údaj o příjmu naznačuje, že ADI může být určitými skupinami obyvatelstva pravidelně překračována, může být nezbytné, aby Evropský úřad pro bezpečnost potravin doporučil snížení množství v potravinách v souladu s množstvím potřebným k dosažení jeho funkce nebo aby snížil rozsah potravin, v nichž je přídatná látka povolena k použití. Vzhledem k velkému bezpečnostnímu rozpětí, které se používá při stanovení ADI, je pravděpodobné, že ADI pro danou přídatnou látku by musel být překročen o určité značné množství, aby existovalo riziko poškození lidského zdraví.

Jak se monitoruje příjem potravinářských přídatných látek?

Monitorování potravinářských přídatných látek provádějí jednotlivé členské státy na základě doporučení Evropského úřadu pro bezpečnost potravin. ADI se porovnává s „průměrnými“ a „extrémními“ odhady spotřeby v populaci jako celku nebo v určitých podskupinách populace. Za předpokladu, že příjem u průměrných a extrémních spotřebitelů je v rámci ADI, je nepravděpodobné, že by došlo k poškození, protože ADI je založen na úrovni nepozorovaného nepříznivého účinku, na kterou bylo aplikováno velké bezpečnostní rozpětí. Aby se zajistilo, že spotřebitelé nepřekračují ADI tím, že konzumují příliš mnoho nebo příliš mnoho výrobků obsahujících určitou přídatnou látku, vyžadují právní předpisy EU, aby byly provedeny studie příjmu, které posoudí případné změny ve vzorcích příjmu.

.