O Winstonu S. Churchillovi

Když jsem nedávno shromáždil dědečkovy spisy o Americe do jednoho svazku s názvem Velká republika (recenze v tomto čísle. Pozn. red.), využil jsem toho jako příležitosti k dalšímu výzkumu amerických předků své rodiny.

Winston Churchill byl napůl rodilý Američan – na což byl velmi hrdý. Ve svém prvním projevu na společném zasedání Kongresu Spojených států 26. prosince 1941 poškádlil shromážděné senátory a zástupce zlomyslnou poznámkou: „Kdyby byl můj otec Američan a matka Britka, a ne naopak, mohl jsem se sem dostat sám!“ (pozn. překl.)

Jeho matka Jennie Jeromeová z Brooklynu v New Yorku, pozdější lady Randolph Churchillová, byla ve své době vyhlášenou krasavicí a Winston jako mladý důstojník kavalerie bezostyšně využíval veškerého vlivu, který dokázala uplatnit, aby se podíval na akce v různých částech světa od Kuby v roce 1895 a severozápadní hranice Indie v roce 1897 až po Súdán v roce 1898 a Jižní Afriku v roce 1899. Prostřednictvím svého dědečka z matčiny strany, Leonarda Jeroma, někdejšího majitele a redaktora deníku The New York Times, měl nejméně dva předky, kteří bojovali proti Britům v americké válce za nezávislost: jeden pradědeček, Samuel Jerome, sloužil v Berkshire County Militia, zatímco druhý, major Libbeus Ball, ze 4. massachusettského pluku, pochodoval a bojoval s armádou George Washingtona u Valley Forge. Dále dědeček Leonarda Jeroma z matčiny strany, Reuben Murray, sloužil jako poručík v plucích v Connecticutu a New Yorku, zatímco dědeček jeho manželky Clary, Ambrose Hall, byl kapitánem v milici hrabství Berkshire v Benningtonu. Ve skutečnosti jsem nenašel žádný důkaz o tom, že by jeho předek bojoval na straně Britů v tomto chybném konfliktu, kterému se Chatham a Burke tak rádi vyhnuli!“

V žilách Winstona Churchilla kolovala nejen revoluční krev, ale možná i krev rodilých Američanů. Podle rodinné tradice byla babička Jennie z matčiny strany, Clarissa Willcoxová, napůl Irokézka. Otec Clarissy, David Willcox, se podle záznamů v roce 1791 oženil s Annou Bakerovou a usadil se v Palmyře ve státě New York. Z toho vyplývá, že Clarissa mohla být poloviční Irokézkou přijatou do rodiny. Pravdu se asi nikdy nedozvíme. Není překvapivé, že takové záležitosti, zejména v tehdejší době, zůstaly nezaznamenány. Jisté je, že Winstonova matka Jennie a její sestra Leonie pevně věřily, že příběh je pravdivý, protože jim to řekla jejich matka Clara: „Moje drahé, měly byste něco vědět. Možná to není šik, ale je to docela zajímavé….“. Navíc rodinný portrét babičky z matčiny strany Clary, který jsem zdědil po svém dědečkovi, dává za pravdu domněnce, že mohla být se svým oválným obličejem a záhadně tmavými rysy čtvrtinová Irokézka.

V posledních letech se genealogičtí badatelé snažili zesměšnit domněnku, že Clařin původ je jiný než „americký koloniální anglického původu“ (viz „Městské mýty“, toto číslo -Ed.). To však nevysvětluje, proč by Clara před zhruba 130 lety vyprávěla svým dcerám tento příběh, a to v době, kdy by bylo hluboce nemoderní něco takového tvrdit. Nevysvětluje to ani důkazy o Klářiných rysech, které mají s anglosaskými jen málo společného. Navíc je nesporné, že hustě zalesněný kraj jižně od jezera Ontario v okolí Palmyry ve státě New York, kde se Clarissa Willcoxová narodila, byl srdcem irokézského národa.

Moje sestřenice Anita Leslieová v knize Báječný Leonard Jerome cituje svou babičku Leonie a poznamenává k její výjimečné energii: „To je moje indiánská krev, jen ať se maminka nedozví, že jsem ti to řekla!“ . I když je nepravděpodobné, že by se otázka rodinného indiánského původu dala pevně dokázat tak jako tak, nemám o pravdivosti této skutečnosti příliš pochyb. Pro mě fyzické rysy mluví hlasitěji než jakýkoli zápis v matrice narozených, ale nechávám na čtenáři, aby si o věci udělal vlastní úsudek.

Při sestavování Velké republiky jsem se dočetl, že Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, známější jako mormoni, zpřístupnila třicet let svých výzkumů na obou stranách Atlantiku (www.familysearch.org) a vyvěsila na internet záznamy asi 300 milionů osob, které se narodily, uzavřely manželství nebo zemřely na obou stranách Atlantiku. Systém je poněkud podivný v tom, že odmítl rozpoznat jméno mého dědečka, ale když jsem zadal jméno Jennie Jeromeové a jejích rodičů, najednou mi vyrostl úžasný rodokmen, v němž bylo podrobně popsáno asi 255 předků z americké strany mé rodiny, o jejichž existenci jsem předtím nevěděl. Mnohé větve sahaly až do doby před Kolumbem, jedna dokonce přes dvacet osm generací až do západní země k jistému Gervaise Giffordovi narozenému v roce 1122 ve Whitchurchi v Dorsetu. Tato větev rodiny se během patnácti generací posunula sotva o patnáct mil, než William Gifford, narozený roku 1614 v Milton Damerel v Devonu, který se 4. března 1683 oženil v St. Martins v Londýně, odplul do Ameriky a brzy nato zemřel v Sandwichi v Massachusetts roku 1687.

Z těchto 255 předků jsem objevil ne méně než 26, kteří se narodili v Anglii, ale zemřeli v Americe. Pro mě jsou to skuteční hrdinové – vždyť to byli muži a ženy, kteří založili dnešní Ameriku. Při svém pátrání jsem náhle narazil na skutečnost, že jeden z mých předků, John Cooke, který zemřel v Plymouthu ve státě Massachusetts v roce 1694, se narodil v holandském Leydenu v roce 1607. Věděl jsem, že téměř polovina poutníků na lodi Mayflower byla známá jako „leydenská komunita“ – valonští protestanti, kteří utíkali před náboženským pronásledováním – a napadlo mě, jestli se někdo z mých předků vydal na onu významnou cestu.

Během několika vteřin jsem pomocí obdivuhodného internetového vyhledávače přímo od P. G. Wodehouse s příhodným názvem www.askjeeves.com, se mi podařilo prostřednictvím webových stránek Mayflower vyvolat úplný seznam všech 102 cestujících a fascinovaně jsem zjistil (za předpokladu, že mormanská databáze je správná), že Winston Churchill, vzdálený deset generací, měl ne jednoho, ale tři předky, kteří se plavili na lodi Mayflower, a co je důležitější, byli mezi pouhými padesáti, kteří přežili útrapy první kruté zimy na březích Massachusetts.

John Cooke, teprve třináctiletý chlapec, byl jedním z těchto cestujících, stejně jako jeho otec Francis a jeho budoucí tchán Richard Warren. Dále mě zaujalo, že jejich prostřednictvím můžeme být spojeni s ne méně než třemi prezidenty Spojených států – Ulyssesem S. Grantem, Franklinem D. Rooseveltem a Georgem Bushem’a s Alanem Shephardem, prvním Američanem ve vesmíru a pátým, který se prošel po Měsíci.

Jediným otazníkem ohledně této linie je, zda dcera Johna Cooka a jeho manželky Sarah Warrenové Elizabeth byla skutečně matkou Churchillova předka Daniela Willcoxe mladšího, narozeného asi 1656/57 v Dartmouthu ve státě Massachusetts. Zatímco mormanská databáze je v tomto bodě jasná, objevila se domněnka, že Elizabeth mohla být druhou manželkou Daniela Willcoxe – tedy pouze nevlastní matkou Daniela juniora – a v tom případě by přímá vazba na Mayflower neplatila. V tomto případě se jedná o dosud nevyřešený důkazní rozpor.

Je nesporné, že tato injekce americké krve prostřednictvím mé prababičky Jennie Jeromeové nastartovala k novým triumfům dynastii Marlboroughů, která dřímala po sedm generací od doby, kdy John Churchill, první vévoda z Marlboroughů, získal sérii oslnivých vítězství, která na přelomu 18. a 19. století pokořila francouzského „krále Slunce“ Ludvíka XIV. ,

=======
Pan Churchill, vnuk sira Winstona, byl správcem a dlouholetým členem The Churchill Center.

.