od Mareike Dottschadis, adidas Running Coach Berlín

Berlínský maraton 2017 vyhrála keňská hvězda dlouhých tratí Eliud Kipchoge s časem 2:03:32 hod. Za ním doběhlo přes 39 000 běžců, většina z nich s více než dvouhodinovým zpožděním. Je jasné, že tito běžci nepřišli na startovní čáru s myšlenkou, že nakonec překonají pásku… že?“

Takže proč to udělali?“

Pro mě je to píseň Eye in the Sky od Siriusu – píseň, kterou hrají během posledních vteřin před startem.

Tuto píseň mám v iPodu už tři roky. Připomíná mi, že jsem se v posledních čtyřech letech čtyřikrát postavila na startovní čáru poslední zářijový víkend.

Jmenuji se Mari. Jsem trenérka pro adidas Runners a pracuji v RUNBASE Berlin.

Uběhla jsem několik maratonů a Berlín má v mém srdci zvláštní místo: přivedl mě k běhání. Každá příprava na berlínský maraton ze mě udělala lepšího sportovce a lepšího běžce – vášnivějšího, trpělivějšího, hladovějšího. Tisíce kilometrů mě naučily věci o mém těle a mysli, které jsem předtím nevěděl. A hlavně o mém „proč“ – proč to dělám?

Tuto otázku jsem položil pěti běžcům. Jejich odpovědi jsou hluboce osobní, protože vystihují jedinečného ducha berlínského maratonu. Zde je jejich 5 důvodů, proč se postavily na start berlínského maratonu – a proč byste to měli udělat i vy.

„Abych si dokázala, že to opravdu zvládnu.“

Gabby se na loňský berlínský maraton připravovala s Who Said Girls Can’t Race – skupinou 35 žen z celého Německa. Tyto ženy absolvovaly šestiměsíční přípravu na svůj první maraton. „Tu zimu jsem procházela těžkým obdobím,“ popisuje Gabby svou motivaci přihlásit se do projektu, „měla jsem pocit, že jsem opustila věci, které by mě mohly někam posunout, a trochu jsem ztratila víru v sebe sama. Přihlásit se na maraton bylo něco, co jsem nikdy předtím neplánovala, ale uvědomila jsem si, že je to skvělá příležitost dokázat, že se dokážu něčemu věnovat a tvrdě pracovat, abych to dokázala.“

Žádná příprava na maraton není dokonalá – a ani ta Gabbyina nebyla. Bojovala s opakujícími se problémy s kolenem, které jí nedovolily dokončit většinu rozhodujících dlouhých běhů předcházejících maratonu. V samotný den však nejenže zaběhla druhý nejrychlejší čas v celé své skupině, ale také překonala hranici 4 hodin – „téměř s úsměvem“, jak říká. „Pořád je to jedna z nejúžasnějších věcí, které jsem kdy podstoupila, a rozhodně mi to změnilo život – a bez našich skvělých trenérů a ostatních holek bych to nezvládla.“

„Najít výzvu nad rámec každodenního života.“

Pouria radí běžcům během pondělních lékařských sezení v RUNBASE Berlin. Mnoho lidí neví, že Pouria už uběhl několik maratonů, „…což pro 193 cm vysokého a 96 kg vážícího bývalého basketbalového reprezentanta Íránu, který odpracuje více ordinačních hodin, než dokáže spočítat, a pro kterého běh nikdy nebyl víc než ochlazení po míčovém zápase, není zrovna nejjednodušší výkon,“ dodává žertem. „Maraton je monstrum. A výzva spočívá v tom, že toto monstrum zdoláte s určitou hrdostí. S pocitem, že si závod a jeho atmosféru skutečně užíváte.“

Jak monstrum pokořit? Pro Pouria je to víc než jen běh. Je to shon, aby se kilometry vešly do práce a rodiny, síla a kondice, změna stravování a láska a podpora jeho tréninkové skupiny, které mu poskytly nekonečné dobrodružství zážitků předcházejících samotnému závodu.

„Být společně NEZÁVISLÝ.“

Jill na běhání nevyrostla, začala s ním, až když se přidala k adidas Runners. S komunitou si stanovila většinu svých milníků: první desítku, první půlmaraton a nakonec i první maraton. „Důvodů, proč jsem se loni vydala na tuto cestu, je spousta. To, jak se díky běhání změnilo mé tělo a mysl, mi dodalo sílu opravdu uvažovat o tom, že uběhnu svůj první maraton.“ Jill se ale chtěla o svou cestu podělit, a tak v roce 2017 založila běžeckou skupinu pro dívky s názvem Butterfly Effect. „Chtěly jsme ukázat zbytku světa, že je více než rozumné klást si vysoké cíle. Byly jsme zatraceně připravené posunout se až k hranicím, o kterých se nám předtím ani nesnilo.“ Na své cestě k berlínskému maratonu se skupina dívek stále více sbližovala. Nakonec zde Jill našla jedny z nejbližších přátel, kteří ji naučili „soustředit se na JEDNU VĚC, kterou jsem chtěla nejvíc; bojovat ze všech sil a být hrdá na sebe a svůj růst.“

„Zjistit, jak dobří můžete být mezi nejlepšími.“

adidas Runners Trenér Tobi má PB od 800 m (1 m 54 s 32 ms) na dráze až po 42,195 km (26,2 míle) (2 h 29 m 48 s) na silnici. Když se ho zeptáte: Proč běháte? „Protože je to úžasné.“ A pak to vysvětlí: „Je to o překonávání vlastních limitů. Chci být co nejlepší v jednom závodě s nejlepšími běžci na světě.“

Tobi uběhl více než 15 maratonů. Jeho rada? Zaměřte se na hlavní tréninky a ne jen na kilometráž: „Klíčové jsou dva dny v týdnu: tempový trénink a dlouhý běh. A užívejte si cestu. Všimnout si během těch 12 týdnů, jak se den ode dne zlepšujete, může být nesmírně obohacující a úžasný zážitek.“ Tobi už v ulicích Berlína dotáhl několik elitních běžců a mnoho běžců adidas Runners k novým osobním rekordům. Pro ty, kteří si 16. září 2018 vystřelí na osobní rekord, má jednu mantru: „Každého něco bolí. Všechny kolem vás to bolí stejně jako vás. Prostě zůstaňte pozitivní. Zůstaňte trpěliví. A až přijde váš čas, abyste to šli vysát – udělejte to.“

„Pro město Berlín“

Lisa se na loňský berlínský maraton připravovala také v rámci projektu Who Said Girls Can’t Race. Stejně jako Gabby se i Lisa během přípravy potýkala s několika komplikacemi způsobenými nemocí. Pokračovala však dál, protože maraton vždycky chtěla běžet, a také kvůli městu, ve kterém měla běžet: „Pro někoho, jako jsem já, kdo v Berlíně našel svůj domov, je to velmi emotivní zážitek. Neběžíte jen po několika ulicích – běžíte srdcem města, které jste si zamilovali. Některé z těch ulic znáte jako své boty, některé jste viděli jen v noci a některé jsou pro vás zcela neznámé. S každým uběhnutým kilometrem zažíváte jiné emoce.“ Berlínský maraton pro ni vystihuje ducha města, ve kterém se nenarodila, ale ke kterému cítí hluboký vztah. „Během berlínského maratonu jsou silnice lemovány lidmi. Máte pocit, jako by do ulic vyšlo celé město, přátelé, rodina, aby vám fandili, křičeli vaše jméno a plácali si s vámi. To vás opravdu povzbuzuje, abyste běželi dál.“ S úsměvem shrnuje: „Berlínský maraton je jako Berlín: tvrdý, ale s velkým srdcem.“

Říká se, že maraton je jen závěrečných 42,195 km (26,2 míle) dlouhé cesty.

Když se postavíte na startovní čáru, vzpomenete si na všechny ty kilometry, které jste běželi za úsvitu, dlouho po západu slunce, během náročných pracovních týdnů a v neděli opravdu brzy ráno. Tyto míle vám ukáží, na čem vám skutečně záleží. Co potřebujete k tomu, abyste se cítili hluboce naživu.

Pro každého běžce, který se každý rok objeví na startovní čáře, existuje pravděpodobně jiný důvod.

Můj je Eye in the Sky od Siriusu – píseň, kterou hrají během těch posledních sekund, než zazní výstřel. Když se všechno zdá možné.

***