V roce 1681 William Penn napsal, že se Pensylvánie – kolonie, kterou právě získal prostřednictvím královské listiny – jednoho dne stane „semenem národa“. Nemohl tušit, jak prorocký tento výrok byl. Penn je dodnes oblíbenou postavou ve státě Keystone i v celé zemi. Zde je několik věcí, které jste o něm možná nevěděli.

1. MĚL SLAVNÉHO OTCE.

William Penn byl synem anglického admirála sira Williama Penna (1621-1670). Námořník, národní hrdina, se ke slávě a rytířskému titulu dostal oklikou. Když byl král Karel I. v roce 1649 sťat za zradu, Penn starší zpočátku podporoval protimonarchistickou vládu Commonwealthu, která svrženého panovníka nahradila. Když však bylo jasné, že tento republikánský experiment selže, pomohl v roce 1660 obnovit na trůn vyhnaného syna mrtvého krále, Karla II. Admirál Penn si rychle získal úctu královské rodiny a stal se důvěrným poradcem Karlova bratra Jakuba, který zastával funkci vévody z Yorku a řídil anglické námořnictvo.

2. BYL VYHNÁN Z OXFORDu.

Jednoho dne kolem roku 1655 byl do Pennova sídla v Irsku pozván významný kvaker Thomas Loe. Ten kázal o své víře s neuvěřitelným zápalem a v jednu chvíli admirála dojal k slzám. Byl to zážitek, který měl změnit běh života mladšího Williama Penna. Ačkoli chlapec nepřijal kvakerství hned, okamžitě začal s tímto hnutím sympatizovat.

Toto smýšlení ho dostalo do problémů poté, co se v roce 1660 zapsal na oxfordskou Christ Church College. Tam se Penn setkal s Johnem Owenem, bývalým děkanem, kterého škola propustila kvůli jeho radikálním výzvám k náboženské toleranci. Owen nemohl vyučovat na univerzitě, a tak začal pořádat soukromé kurzy ve svém domě. Penn se brzy stal pravidelným návštěvníkem hodin bývalého děkana. Tyto lekce teenagera přesvědčily, že mnohé zásady Oxfordu jsou strašlivě nespravedlivé.

Osobitním jablkem sváru byl pro Penna požadavek školy, aby se všichni studenti – bez ohledu na jejich osobní přesvědčení – každou neděli povinně účastnili anglikánské bohoslužby. Penn se jí vzdorně účastnil. Porušil také oxfordský kodex oblékání, který vyžadoval, aby žáci nosili surpliky, což je druh náboženského oděvu. Místo toho nosil prosté oblečení, což vyvolalo hněv vedení školy. Oxford měl jeho vzpurného chování plné zuby a v roce 1662 ho vyloučil. Admirál Penn na tento vývoj nereagoval dobře; podle některých zdrojů potrestal teenagera bitím.

3. PENNOVY NÁBOŽENSKÉ NÁZORY ho několikrát přivedly do vězení.

Po propuštění z Oxfordu studoval Penn teologii na koleji v Saumuru ve Francii a poté navštěvoval Lincoln’s Inn, uznávanou londýnskou právnickou školu. V roce 1666 ho otec poslal dohlížet na rodinné statky, kde se znovu spojil s Loem. Kazatelova kázání se mladíkovi zalíbila a Penn začal navštěvovat kvakerská shromáždění. Dne 3. září 1667 se Penn zúčastnil shromáždění v irském Corku, které bylo rozehnáno policií. Kvakeři byli neprávem obviněni z podněcování náboženských nepokojů a uvězněni. Pouze Pennovi byla na základě jeho společenského postavení nabídnuta milost, kterou zásadně odmítl a místo toho požadoval, aby byl potrestán stejně jako jeho vrstevníci. Penn byl krátce nato propuštěn a ještě téhož roku formálně konvertoval ke kvakerství. Už se nikdy neohlédl zpět.

Penn se v roce 1668 znovu ocitl ve vězení. Krátce před svým druhým zatčením Penn napsal a šířil revoluční pamflet s názvem Písečná nadace otřesena. Popíral v něm rozšířenou víru, že Svatá Trojice se skládá ze „tří oddělených osob“. Protože to v té době bylo trestné, byl uvězněn uvnitř londýnského Toweru, kde buřič zůstal osm měsíců. Za mřížemi si Penn ujasnil své teologické názory sepsáním dvou nových traktátů: Nevinnost s otevřenou tváří a Žádný kříž, žádná koruna. Pennův otec údajně požádal vévodu z Yorku o ukončení tohoto věznění a William Penn mladší byl po několika měsících propuštěn na svobodu.

Jeho potíže se zákonem však teprve začínaly. Na počátku 60. let 16. století přijal anglický parlament nová opatření, která se měla stát zhoubou Pennovy existence. Nejprve přišel „kvakerský zákon z roku 1662“, který zakazoval kvakerům a dalším náboženským menšinám konat bohoslužby ve skupinách pěti a více osob. V roce 1664 pak zákon „Conventicle Act“ zašel ještě dál a postavil mimo zákon všechna neanglikánská náboženská shromáždění. O rok později byl přijat nechvalně proslulý zákon o pěti mílích – který zakazoval potulným „nekonformním“ kazatelům (například těm, kteří podporovali kvakerství) přicházet do vzdálenosti pěti mil od místa, kde sloužili jako duchovní.

V roce 1670 Penn vedl v Londýně nelegální kvakerské shromáždění a byl obviněn z porušení zákona Conventicle. On a jeden z jeho společníků byli dva týdny vězněni, než je porota osvobodila. Porota však byla přísně potrestána za to, že odmítla vynést rozsudek, jak požadoval soudce. Byli drženi bez jídla a vody, dostali pokutu a několik členů poroty bylo posláno do vězení Newgate. (Tento případ je připisován modernímu pojetí nezávislé poroty.)

Nic však nemohlo Penna odradit od účasti na těchto shromážděních nebo kázání kvakerského učení. V únoru 1671 byl znovu zatčen a bez soudu poslán do vězení Newgate. Pokračoval v tvorbě politických a teologických esejů až do svého srpnového propuštění.

4. PENN BYL DÁN NA VELENÍ KOLONIE NOVÉHO SVĚTA, PROTOŽE KRÁL KARLUS II. BYL DLOUHÝ SVÉMU OTCI.

Admirál Penn po celý svůj život půjčoval koruně velké sumy peněz. Jak roky plynuly, úroky z tohoto nevelkého jmění se hromadily. V roce 1680 – deset let po smrti admirála Penna – se král Karel II. ocitl u Pennovy rodiny v dluhu 16 000 liber. Tehdy mladší Penn vymyslel inspirativní řešení. V květnu 1680 požádal krále o přidělení půdy v Americe, konkrétně v divočině mezi Marylandem a dnešním západním New Yorkem. Výměnou za to by panovníkovi odpustil dluhy. Karel II. jeho nabídku přijal a 4. března 1681 Penn obdržel listinu pro území, které se později stalo známým jako Pensylvánie.

5. NESCHVÁLIL NÁZEV „PENNSYLVANIA“

Původně chtěl Penn území nazvat Nový Wales, a to kvůli kopcovitému terénu, který mu připomínal velšský venkov. S tím však nesouhlasil tajemník anglické Tajné rady narozený ve Walesu, což Penna přimělo k přehodnocení. Jeho další návrh zněl Sylvania, podle latinského výrazu pro les. Rada se pak rozhodla tento nový název trochu upravit přidáním předpony „Penn“ ve snaze uctít zesnulého admirála, otce Williama Penna. William Penn nejprve s přezdívkou nesouhlasil a dokonce se pokusil podplatit dva podsekretáře, aby ji změnili. Když se mu to nepodařilo, rezignovaně se boje vzdal, aby jeho protesty nebyly špatně pochopeny jako projev ješitnosti.

6. JEHO SLAVNÁ MÍRNÍ SMLOUVA JE ZAHALENA TAJEMSTVÍM.

Kvaker poprvé vyplul do kolonie, která nesla jeho rodinné jméno, 30. srpna 1682. Samozřejmě dávno předtím, než to pro něj něco znamenalo, byla tato oblast domovem nesčetných generací původních obyvatel Ameriky Leni Lenape. Proto Pennovi před odjezdem poradil londýnský biskup, aby tyto domorodce kontaktoval a začal vyjednávat o nějaké půdě, na které by mohl založit město. V roce 1681 proto vyslal olivovou ratolest v podobě dopisu, který vůdcům Lenapů přečetl překladatel. „Chci se těšit z vaší lásky a souhlasu, abychom vždy žili společně jako sousedé a přátelé,“ stálo v něm. Později v tomto dokumentu odsuzuje „nevlídnost a nespravedlnost, které se vůči vám lidé v těchto částech světa příliš dopouštějí“.

Po příjezdu do Pennsylvánie Penn zřejmě zapůsobil na místní obyvatele tím, že si osvojil některé znalosti jazyka Lenapů, aby podle svých slov „nemusel při žádné příležitosti potřebovat tlumočníka“. Někdy v roce 1682 nebo 1683 Penn navštívil Shackamaxon, lenapskou vesnici na řece Delaware. Tam zakoupil velkou část pozemků, na nichž se nyní rozkládá Filadelfie. Tato výměna vešla do historie jako „Velká smlouva“. Tato událost, zvěčněná na olejomalbě Benjamina Westa „Smlouva Williama Penna s indiány“ z roku 1772, je pro město bratrské lásky dodnes chloubou. V roce 1764 vzdal této dohodě hold francouzský filozof Voltaire, když napsal: „Je to jediná smlouva mezi a křesťany, která nebyla uzavřena přísahou a která nebyla porušena.“

Přeháněl Voltaire? Pokud ano, do jaké míry přikrášloval nebo zjednodušoval skutečnost? To se bohužel nikdy s jistotou nedozvíme. Žádná svědectví z první ruky o tomto setkání nebyla zapsána a všechny obecně uznávané podrobnosti o tom, co se skutečně stalo, pocházejí z ústního podání předávaného z generace na generaci. Podle mnoha z nich označoval původní místo setkání obrovský jilm, který kdysi stával ve filadelfské čtvrti Kensington. Jilm, kterému se říkalo Jilm smlouvy, byl v březnu 1810 vyvrácen prudkým větrem. Podrobné zkoumání letokruhů naznačovalo, že rostlina mohla být v době, kdy se pod ní Penn údajně setkal s Lenape, stará už hodně přes sto let. Okolní pozemky byly v roce 1894 přeměněny na historický Penn Treaty Park.

7. VYTVOŘIL PENNSYLVÁNII JAKO „SVATÝ EXPERIMENT“.

Penn se ve své kolonii rozhodl vytvořit bezpečné útočiště pro kvakery a další náboženské menšiny, kterým by všem – v ideálním případě – poskytl svobodu vyznání. Svůj hlavní plán často označoval jako „svatý experiment“. Aby nalákal své evropské spoluobčany ke koupi pennsylvánských nemovitostí, šířil Penn letáky propagující přednosti tohoto místa v angličtině, francouzštině, holandštině a němčině. Soukromě doufal, že příjmy získané od osadníků mu pomohou vymanit se z finančních dluhů. „Ačkoli si přeji rozšířit náboženskou svobodu,“ napsal Penn, „… chci za svou námahu nějakou odměnu“. Jeho úsilí se vyplatilo: Do roku 1685 prodal 600 pozemků, které dohromady představovaly 700 000 akrů.

Pod Pennovým vedením se budoucí stát Keystone stal jedinou anglickou kolonií, která nezaložila oficiální církev. To bylo v souladu s jeho osobním přesvědčením, že „náboženství a politika … jsou dvě odlišné věci, mají dva různé cíle a mohou být plně stíhány, aniž by jeden respektoval druhý“. Pennsylváncům tak bylo poskytnuto právo svobodně praktikovat jakoukoli víru – alespoň zdánlivě. Stojí však za zmínku, že původní ústava kolonie neumožňovala nekřesťanům (ani katolíkům) volit ani zastávat veřejné funkce.

8. HRÁL HLAVNÍ ROLI V PRVNÍM PENNSYLVÁNSKÉM VYŠETŘOVÁNÍ ČARODĚJNIC.

V roce 1684 byli dva osadníci švédského původu žijící v dnešním okrese Delaware postaveni před filadelfský vrchní soud za údajné očarování sousedovy krávy, která prý v důsledku toho dávala velmi málo mléka. Penn chtěl pravděpodobně zabránit masové hysterii, jaká se brzy strhla v Salemu ve státě Massachusetts, a také zachovat vztahy se švédskou komunitou, a proto převzal plnou kontrolu nad řízením. Protože ani jedna z žen neuměla anglicky, postaral se Penn o překladatele. Ve snaze zajistit co nejspravedlivější rozsudek také zajistil, aby každý člen poroty pocházel z jejich okolí. Nakonec přeměnil proces na vyšetřování, zakázal účast jakýchkoli právníků a sám sebe jmenoval jediným soudcem.

Oficiální záznamy naznačují, že když soudní řízení začalo, dostavila se pouze jedna z takzvaných čarodějnic. Jmenovala se Margaret Mattsonová a prohlásila, že je nevinná. Vypovídala proti ní řada žalobců, ale jejich tvrzení se víceméně skládala z doslechu. Poté začal Penn Mattsonovou vyslýchat. Ačkoli záznamy mohly být v následujících staletích přikrášleny, při jednom z nich se Penn údajně zeptal: „Jsi čarodějnice?“, na což Mattsonová odpověděla záporně. „Jezdil jsi někdy vzduchem na koštěti?“ pokračoval. Zdálo se, že Mattson tomuto dotazu nerozumí. „No,“ řekl Penn údajně, „nevím o žádném zákonu, který by to zakazoval.“ „To je pravda,“ odpověděl Penn. Následovalo skutečně bizarní rozhodnutí. Porota v podstatě shledala obě ženy vinnými z toho, že je jejich sousedé považovali za čarodějnice, ale ne z toho, že by čarodějnictví skutečně praktikovaly. Historik George Smith to v roce 1862 označil za „velmi spravedlivý, ale poněkud směšný rozsudek“.

9. DOSTAL SE DO POHRANIČNÍHO SPORU S MARYLANDEM.

Později v roce 1684 byl Penn nucen vrátit se jménem své kolonie do Anglie. O více než půl století dříve získal George Calvert, první lord Baltimore, kontrolu nad obrovským územím, které se rozkládalo od 40. rovnoběžky k řece Potomac a od západního pramene řeky až k Atlantickému oceánu. Po Calvertově smrti v roce 1632 zorganizovali jeho potomci novou kolonii, kterou nazvali Maryland. Pak přišel Penn, který založením Filadelfie nechtěně vyvolal spor o hranice. Když položil základy budoucího města bratrské lásky, neuvědomil si, že jeho velká část se ve skutečnosti nachází pod 40. rovnoběžkou. To přirozeně podráždilo rodinu, která na Maryland dohlížela. V roce 1682 je Penn ještě více rozčílil, když získal grant v dnešním Delaware. Charles Calvert – třetí lord Baltimore – zpochybnil právo svého severního souseda na tuto oblast, stejně jako na vše, co leželo severně od 40. rovnoběžky. Při hledání kompromisu se oba muži v roce 1683 sešli, ale jednání nepřineslo žádné ovoce, což obě strany přimělo odplout do Anglie, kde se snažili získat audienci u Komise pro obchod a plantáže.

Komise se po vyslechnutí obou mužů rozhodla rozdělit si poloostrov Delaware. Vše jižně od mysu Henlopen připadlo Marylandu. Mezitím vše, co leželo nad mysem, bylo rozděleno vertikálně, přičemž východní polovina připadla Williamu Pennovi a západní část byla předána Marylandu. (Pokud by vás to zajímalo, dnešní Delaware si 15. června 1776 odhlasoval odtržení od Pensylvánie. Tato událost dala vzniknout každoročnímu svátku zvanému Den oddělení, který připadá na druhou červnovou sobotu.) Otázka, kde by měla ležet hranice mezi Pensylvánií a Marylandem, však zůstala nevyřešena. Tato záležitost měla být vyřešena až v 60. letech 17. století, kdy geodeti Charles Mason a Jeremiah Dixon vytyčili nejznámější dělící čáru v Americe.

10. PENN PODPOROVAL ZŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU.

Celkově strávil William Penn v Pensylvánii necelé čtyři roky svého života. Po návratu do Londýna v roce 1684 do Nového světa znovu vkročil až v roce 1699. Během tohoto mezidobí měl kvaker stále co dělat. V roce 1693 přidal do své bibliografie nové publikované dílo. Pod názvem Essay Towards the Present and Future of Europe by the Establishment of a European Parliament (Esej k současnosti a budoucnosti Evropy prostřednictvím zřízení Evropského parlamentu) reagoval na pokračující a zdánlivě nekonečné války na kontinentu. Přibližně 300 let před založením Evropské unie Penn vyzval k vytvoření mezinárodního řídícího orgánu, který by se skládal z 90 členů s hlasovacím právem a zastupoval všechny hlavní (i menší) evropské země. K jeho zděšení však tento spis neměl na evropské záležitosti žádný znatelný vliv.

11. Na sklonku života byl obviněn ze zrady.

V politice mohou být navázaná přátelství v jednu chvíli požehnáním a vzápětí prokletím. Penna pojilo blízké pouto s králem Jakubem II. a tato skutečnost mu pravděpodobně pomohla zajistit příznivý výsledek sporu o hranice mezi Pensylvánií a Marylandem. Brzy však zjistil, že spojení s Jakubem II. má i své stinné stránky. Na rozdíl od svého předchůdce a většiny obyvatel Anglie byl panovník katolík. Ačkoli to po celou dobu jeho vlády vyvolávalo mnoho nepokojů, Jakub II. dokázal udržet mír díky své protestantské dceři Marii. Protože se předpokládalo, že po jeho smrti nastoupí na trůn, královi odpůrci ho neochotně tolerovali.

Všechno změnilo předčasné narození. V roce 1688 byl Jakub II. obdařen synem. Za předpokladu, že tento mužský dědic bude vychován jako katolík, oslovila skupina parlamentních disidentů prince Viléma Oranžského, Mariina manžela. V listopadu toho roku Vilémova vojska nechtěně svrhla Jakuba II., který při pohledu na ně zpanikařil a uprchl s malým synem do Francie. Následujícího roku byli Vilém a Marie korunováni králem a královnou. Penn byl v následujících letech několikrát zatčen, včetně jednoho případu, kdy mu Jakub II. poslal dopis, ale s pomocí svých přátel se mu podařilo dostat se z potíží.

12. JEHO DRUHÁ ŽENA VEDLA PENNSYLVÁNII VÍCE NEŽ DESET LET.

Penn se v roce 1672 oženil se svou první ženou, kvakerkou Gulielmou Springettovou. Po 32 letech manželství – během nichž porodila osm dětí, z nichž tři dosáhly dospělosti – zemřela v roce 1694. O dva roky později se Penn znovu oženil, tentokrát s Hannah Callowhillovou, nevěstou, která byla ve svých 26 letech o polovinu mladší než on. Zatímco čekala první dítě, Hannah se v roce 1699 připojila ke svému manželovi na transatlantické plavbě zpět do Pensylvánie. Jejich pobyt v Novém světě neměl dlouhého trvání; finanční potíže stáhly Williama v roce 1701 zpět do Anglie. Přestože jí navrhoval, aby zůstala, Hannah trvala na tom, že se k němu na zpáteční cestě připojí.

Pennova schopnost řídit svou kolonii ze zahraničí byla ohrožena třemi ochrnutími, která utrpěl v roce 1712. Když se zdravotní stav jejího manžela zhoršil, Hannah se ho ujala. Během následujících šesti let dohlížela na záležitosti Pensylvánie ze vzdálenosti oceánu, posílala instrukce guvernérovi Charlesi Gookinovi a hojně spolupracovala s Jamesem Loganem, Pennovým koloniálním poradcem. Penn zemřel 30. července 1718, ale Hannah vedla Pensylvánii ještě osm let po jeho smrti.

13. WILLIAM A HANNAH PENNOVI SE V ROCE 1984 STALI ČESTNÝMI OBČANY USA.

Penn strávil většinu svých dnů v Anglii a zemřel více než 50 let před vyhlášením nezávislosti kolonií. Přesto bývá někdy řazen mezi otce zakladatele Ameriky. Dostalo se mu také vysokého uznání od legendárních státníků; například Thomas Jefferson ho jednou označil za „největšího zákonodárce, jakého kdy svět zplodil“. Také Hannah má zástupy obdivovatelů (a to zaslouženě). Dne 28. listopadu 1984 byli oba posmrtně jmenováni čestnými občany Spojených států. Této pocty se dosud dostalo pouze šesti dalším lidem.

14. JE SPOJEN S FILLYSKÝM SPORTOVNÍM KURZEM.

Philadelphia je světoznámá svými zběsilými sportovními fanoušky, kterým bylo po čtvrt století odpíráno jakékoliv mistrovství. Mezi vítězstvím 76ers ve finále NBA v roce 1983 a vítězstvím Phillies ve Světové sérii v roce 2008 se žádnému velkému profesionálnímu týmu z města bratrské lásky nepodařilo získat titul. Co bylo příčinou tohoto sucha? Standardní odpovědí je William Penn – nebo spíše jeho socha.

Na vrcholu filadelfské radnice stojí 37 stop vysoká, 27 tun vážící bronzová podobizna kvakerského vizionáře. Socha byla na své místo vztyčena v roce 1894 a více než 90 let představovala nejvyšší bod ve Filadelfii. Podle legendy bylo gentlemanskou dohodou stanoveno, že žádná budova ve městě nebude nikdy vyšší než čepice na Pennově hlavě.

Architektům, kteří stojí za projektem One Liberty Place, to zřejmě nikdo neřekl. Mrakodrap vysoký 945 metrů, postavený v roce 1987, se nad sochou absolutně tyčil. To prý rozzuřilo Pennova ducha a/nebo bohy profesionálního sportu. V každém případě se všechny čtyři hlavní filadelfské kluby okamžitě ocitly na desetiletém suchu. V červnu 2007 pak byla dokončena ještě vyšší budova: Comcast Center vysoká 975 stop. Jako symbol dobré vůle byla na samotný vrchol připevněna malá, 5,2palcová figurka Penna. O rok později se tým Philadelphia Phillies stal mistrem MLB. Náhoda? Společnost Comcast si to nemyslí. V současné době staví ještě vyšší mrakodrap a slíbila, že sošku přemístí.

15. NE, ten chlapík z QUAKER OATS NEBYL VYTVOŘEN PODLE NĚJ.

Spekulujte, jak chcete, ale oficiální webové stránky společnosti přísahají, že její logo – které se vyvíjí od 70. let 19. století – není založeno na Williamu Pennovi. „Quaker Man“ není skutečná osoba,“ píše se na stránce s nejčastějšími dotazy. „Jeho obraz je obrazem muže oblečeného v kvakerském oděvu, který byl vybrán proto, že kvakerská víra promítá hodnoty čestnosti, poctivosti, čistoty a síly.“

Všechny obrázky pocházejí s laskavým svolením Getty Images, pokud není uvedeno jinak

.