Ve skutečnosti však většina mladých lidí není ani apatická, ani ideologicky neangažovaná. K volbám nechodí proto, že jejich život k tomu není nastaven.

Mladí lidé navštěvují vysokou školu, často na jiném místě, než kde vyrůstali. Při studiu pracují na plný nebo částečný úvazek, často na málo placených místech, která mohou mít nestabilní pracovní rozvrh. Nemají přístup k dopravním prostředkům. Často se stěhují, mění školy nebo studují v zahraničí. Nevědí, kde budou žít za tři měsíce v budoucnosti.

„Zamyslíte se nad tím, že většina čtyřicátníků … má stabilní pracovní týden, kdy tak nějak víte, kdy se vejdete k volbám v to první listopadové úterý,“ řekla v podcastu EdSurge Sunshine Hillygusová, profesorka politologie na Duke University, která je spoluautorkou knihy o mladých voličích. „Zatímco mladí lidé mají mnohem proměnlivější a nestabilnější rozvrh a životní styl.“

Registrace k volbám – a zjišťování, kde a jak volit – může na papíře vypadat snadno. Ale pro mnoho mladých dospělých je získání jasných instrukcí spolu se všemi proměnnými, které se mohou na poslední chvíli změnit, náročnější, než by se mohlo zdát. Hillygus navrhuje reformy, které by volební proces usnadnily, například předběžnou registraci mladých lidí k volbám na střední škole nebo při získání řidičského průkazu v 16 letech, a také celkově lepší občanskou výchovu ve školách, která by propojila vládu a politiku s každodenním životem dospívajících.

Vox hovořil se třemi mladými lidmi, kteří se setkali s logistickými obtížemi, které jim zabránily nebo téměř zabránily volit. Všichni chtěli dát jasně najevo, že oni i jejich mladí vrstevníci chtějí volit, ale že překážky, které jim v tom brání, se mohou zdát skličující.

„Zajímalo mě, kam půjde můj hlasovací lístek, jestli mi ho pošlou zpátky na adresu v Atlantě nebo v Šanghaji. A moje vysoká škola byla v Tennessee, takže jsem se musela starat o tři místa.“

Angelina Tran, 26 let, právě dokončila magisterské studium vzdělávací politiky, Georgia

Při posledních prezidentských volbách, které by byly mým prvním hlasováním o prezidentovi, jsem byla v Šanghaji v Číně na zahraničním vysokoškolském semestru.

Přihlásila jsem se k absenčnímu hlasování, když jsem byla doma v Atlantě ve státě Georgia. Ale nevěděl jsem, jakou adresu mám uvést, a myslím, že jsem to nakonec poslal na obecnou zahraniční studijní kancelář v Šanghaji. Bylo to opravdu matoucí. Nebylo tam mnoho informací o tom, jak je to s hlasováním, když žijete v zahraničí, zejména v zemi, která může mít více překážek, pokud jde o přijímání pošty z vaší domovské země.

Zajímalo mě, kam můj hlasovací lístek půjde, zda bude zaslán zpět na mou adresu v Atlantě nebo v Šanghaji. A moje vysoká škola byla v Tennessee, takže jsem se musel starat o tři místa – typický mileniál, který se pohybuje všude možně. Vzpomínám si, jak jsem volala a ptala se doma mámy, jestli dostala volební lístek, ale máma neumí anglicky, takže řekla, že ne; nebyla jsem si jistá, jestli to tak skutečně bylo. Doslova jsem si říkala: „Můžu prostě hlasovat online?“

Byla nás skupina z celých Spojených států, všichni jsme studovali v zahraničí. Byli jsme opravdu smutní, když jsme se dozvěděli výsledky voleb. Z mé koleje nás bylo asi 15 – myslím, že nikdo v zahraničí nevolil prostřednictvím absenčních volebních lístků. Čína byla prostě matoucí, prostě přijímání jakékoli pošty obecně bylo matoucí. Studijní zahraniční program, který nám přiděluje ubytování, to všechno se dořešilo až pozdě.“

Jenom mě štve, že jsem nemohla volit. Určitě je to pocit hrdosti a úspěchu, když člověk volí, zvlášť když to byly tak historické volby – i když Gruzie je dost konzervativní, takže jsem věděl, jak to dopadne. Ale myslím, že myšlenka volit, jen jako jeden člověk, který něco změní, pro mě byla důležitá. Jakmile jsem se vrátil do Států, hlasoval jsem v místních volbách, protože to bylo mnohem jednodušší na orientaci. Ale zklamalo mě, že absenční hlasování v zahraničí bylo opravdu nepřehledné. Přál bych si, aby pro lidi v zahraničí existovaly jednodušší způsoby, jak volit.

„O absenční volby jsem požádal několik měsíců předem. Nikdy mi nepřišel. „

Lucas Carroll, 20 let, student vysoké školy, Massachusetts

Jsem registrován k volbám v jihozápadním Michiganu, ale chodím na vysokou školu v Massachusetts, a v letošních primárkách jsem požádal o svůj absenční hlasovací lístek měsíce předem. Nikdy mi nepřišel. Bydlela jsem se čtyřmi sourozenci spolu s mámou, tetou a malou sestřenicí, takže je to trochu bláznivý dům a nebyla jsem si jistá, jestli je to moje chyba, že jsem hlasovací lístek nedostala, nebo jestli ho vyhodili. Tenhle problém se v listopadu jen umocní na milion.

Volala jsem úřednici a ta mi slíbila, že je v pořádku, že můžu jít volit osobně. Nejsem imunosuprimovaný a žiji s lidmi, kteří jsou obecně mladí a zdraví, takže jsem se příliš nebál, i když jsem si vzal rukavice a roušku. Ale zajímalo mě, jestli se všichni ostatní budou cítit stejně pohodlně, když to udělají.“

V primárkách se mi nakonec podařilo hlasovat, ale bylo to opravdu matoucí. Zvlášť když z Georgie přišla zpráva, že tisíc lidí hlasovalo dvakrát. Ptám se, jestli se to opravdu stalo, nebo jestli si vyžádali absenční hlasovací lístek, který nikdy nepřišel, a šli také osobně.

Koronavirus všechno milionkrát zkomplikoval. Volal jsem své úřednici a mluvil jsem s ní o tom. Zmínila jsem se, že se na podzim vrátím do školy, ale netuším, co se bude dít a jestli budeme v listopadu ještě vůbec ve škole, nebo jestli nás pošlou domů kvůli epidemii. Ona jen řekla: „Nic si z toho nedělej, jen mi dej vědět, kde budeš první týden v říjnu.“ A tak jsem se na to podívala. A já na to: „Nemám tušení.“

Ještě před pár týdny jsem ani nevěděla, jakou budu mít adresu školy, protože jsem měla studovat v zahraničí a to mi zrušili, takže čekali, co se uvolní, než mě dají na novou kolej. Nebyla to ničí vina, byly to jen logistické noční můry, které Covid způsobil. Ale to se stalo spoustě lidí, které znám a kteří se stále snaží najít bydlení, ať už v kampusu, nebo mimo něj. Všechny tyto překážky, které tu už byly, se v takové době ještě umocňují. Naštěstí se to všechno vyřešilo a já jsem mohl volit.

Nejvíc mě znepokojuje, že se všichni ti studenti registrují k absenčnímu hlasování na adrese své koleje. A to už jsme tu měli kolik, tucet vysokých škol, které zavřely školy a poslaly děti domů? Opravdu bude jejich první prioritou „musím zavolat svému úředníkovi a nechat si změnit adresu“? Nebo to bude: „Kde budu příštích několik měsíců bydlet? Jak budu chodit do školy? Jak dostanu všechny své věci domů?“

Tyto volby všechny, které znám, opravdu motivují k účasti ve volbách. V roce 2018 byla konverzace ve stylu: „Jak dostanu známku? Kam mám poslat volební lístek v nepřítomnosti?“. Letos je to jako: „Nemám tušení, co se děje. Vůbec nevím, kde mám začít“. Není to o apatii. Není to o tom, že bychom měli v listopadu jasnou volbu. Je to o téhle situaci, která desetkrát ztížila překonání již existujících překážek ve volbách.“

Mám přátele, kteří říkají: „Přinutím mámu, aby pro mě přijela a odvezla mě domů, když budu muset volit. Když si budu muset objednat letenku domů, tak si to opravdu nemůžu dovolit, ale nějak to vyřeším.“ A taky to tak je. Tyhle volby jsou příliš důležité na to, abychom je proseděli.“

„Pro primárky jsem byla zaregistrovaná doma, což bylo asi 45 minut od kampusu, ale neměla jsem auto.“

Erika Nealová, 22 let, postgraduální studentka v Kalifornii

Při volbách v roce 2016 jsem byla v prvním ročníku. Právě jsem se nastěhovala do kampusu. Dělo se toho tolik. Byla jsem studentkou pracovního studia, byla jsem studentkou s vyznamenáním, měla jsem plnou zátěž ve třídě. Bohužel moje škola nebyla v den voleb zavřená a já měla tolik testů a úkolů, které jsem měla odevzdat, že jsem nebyla schopná přijít na to, jak volit.

Pro primárky jsem byla zaregistrovaná u sebe doma, což bylo asi 45 minut od kampusu, ale neměla jsem auto, abych se mohla vrátit domů. Nevěděla jsem, že se člověk musí znovu registrovat, aby mohl volit ve své lokalitě. Bylo opravdu těžké vědět, kam si pro tyto informace jako sedmnáctiletá zajít.“

Ne že by pro mě volby nebyly důležité. Bylo. Ale protože jsem už předpokládala, že jsem registrovaná k volbám ve Virginii, kde byla moje vysoká škola, neuvědomila jsem si, že musím volit ve své domovské volební místnosti. S tímto předpokladem se určitě dalo bojovat pomocí Googlu, ale také se pro mě stalo důležité, aby tuto mezeru ve vzdělání vyplnila univerzita a aby za to moje alma mater nesla odpovědnost, protože někteří lidé tyto věci nevědí. Nevědí, kde mají hledat. Nevěděl jsem, že existuje něco jako volební registrátor. Opravdu jde o tu mezeru ve vzdělání. Přicházejí k nám studenti z nejrůznějších školských systémů. A v sedmnácti, osmnácti letech nepřemýšlíte o čtyřech letech dopředu. Myslíte na to, co je teď.

Byl jsem studentem denního studia. Navíc je moje škola hodně závislá na finanční pomoci, a to včetně pracovního studia. V prvním ročníku bylo školné pro mě a mou rodinu značným výdajem, takže jsem chtěl využít co nejvíce peněz z work study, abych tyto platby odložil. To byla moje priorita číslo 1.

Měla jsem opravdu štěstí, že jsem měla pracovní pozici, která byla v kampusu, protože jsem neměla dopravu. Ale když jsem neměla auto, bylo ještě těžší snažit se dostat domů. Musela bych jet vlakem a ne vždy jsem na to měla čas a rodiče neměli nutně čas vyzvednout mě z nádraží, abych mohla jít volit před uzavřením volební místnosti. To byla určitě překážka. Mojí prioritou v té době byla škola a práce.

Myslím si, že ne všechny, ale mnohé školské systémy nedokážou propojit důležitost občanské angažovanosti s naším každodenním životem. Mnoho mladých lidí, kteří se chystají volit v těchto volbách nebo jsou sotva příliš mladí na to, aby mohli volit nyní, začíná vidět, jak se politika týká všech aspektů našeho života. Tolik mladých barevných lidí začíná chápat, jaký dopad může mít hlasování, zejména v souvislosti s hnutím Black Lives Matter, právy LGBTQ nebo jakýmikoli jinými hnutími. Máme moc v tom, že volíme, kdo nás v těchto prostorách zastupuje.

Když jde o to, aby mladí lidé volili, je další překážkou starost o to, aby měli dost peněz na střechu nad hlavou. Jste považováni za mladé dospělé, dokončíte vysokou školu a chcete si být jisti, že máte vše, abyste zůstali naživu – například jídlo, vodu a přístřeší. Životní náklady jsou tak drahé. Pro spoustu lidí, kteří spadají do této demografické skupiny, je tak těžké najít si čas na volby.