Díla Edgara Allana Poea jsou proslulá temnými motivy, násilím a psychicky labilními postavami. Vyprávěné srdce a Černá kočka jsou dvě z jeho nejznámějších děl, v obou vystupují vypravěči, kteří nemají zdravý rozum.

V povídce Vyprávěné srdce vypravěč zavraždí starého muže, s nímž žije, protože mu vadí jeho oči. Podobně v románu Černá kočka se vypravěč pokusí zabít svou kočku, ale zavraždí svou ženu, když se pokusí zvíře bránit. Šílenství je společným rysem vypravěčů v těchto textech.

Každý z vypravěčů spáchá a úspěšně zatají vraždu, ale nakonec je dopaden kvůli vlastnímu šílenství. Poe má v těchto textech jedinečný způsob, jak toto šílenství ukázat.

Tento esej bude tvrdit, že Poe představuje šílenství v Povídkovém srdci a Černé kočce prostřednictvím nedostatečné motivace vypravěčů ke spáchání vraždy a jazykových a strukturních prvků textů.

Šílenství je v Povídkovém srdci i Černé kočce zobrazeno prostřednictvím nedostatečného zdůvodnění vypravěčů, proč spáchali vraždu. V povídce The Tell-Tale Heart si vypravěč uvědomuje, že mu chybí motiv k zabití starého muže, s nímž sdílí dům.

Přiznává dokonce, že toho muže miluje. Prohlašuje: „Objekt nebyl žádný. Vášeň tam žádná nebyla. Miloval jsem toho starce. Nikdy mi neublížil. Nikdy mě neurazil. Po jeho zlatě jsem netoužil“ (Tell-Tale Heart 1572). Šílenství je patrné v nerozumné racionalitě, kterou vypravěč ospravedlňuje svou vraždu.

Racionální zdůvodnění, které vypravěč uvádí, spočívá v tom, že si myslí, že touha zavraždit starce vyplývá z mužova oka, které mu velmi vadí. Píše: „Kdykoli na mě padlo, ztuhla mi krev v žilách, a tak jsem se postupně – velmi pozvolna – rozhodl, že starce připravím o život, a tak se oka navždy zbavím“ (Tell-Tale Heart 1572).

Rozčilení nad mužovým okem je pro vypravěče tak bezvýznamným důvodem k jeho zabití, což dokazuje, že není duševně stabilní. Jeho šílenství je také znázorněno promyšleností a plánováním, které do spáchání vraždy vložil.

Uvádí: „Měli jste vidět, jak moudře jsem postupoval – s jakou opatrností – s jakou prozíravostí – s jakou rozšafností jsem se pustil do práce“ (Tell-Tale Heart 1572)! Vraždu plánuje týden, což mu dává dostatek času na přehodnocení důvodů, proč starce zabít.

Kromě toho, když vypravěč zpočátku navrhuje jako motiv vraždy „supí oko“, není si zcela jistý, zda je to jeho důvod k vraždě.

Uvádí: „Myslím, že to bylo jeho oko – ano, bylo to tohle“ (Tell-Tale Heart 1572)! Protože píše v minulém čase, k vraždě starého muže již došlo; když však zpočátku naznačuje oko jako motiv vraždy, používá slovo „myslím“, na rozdíl od toho, aby s jistotou prohlásil, že to byl důvod, proč muže zabil.

To naznačuje, že vypravěč není zdravého rozumu, protože zdravý člověk by si byl jistý svými důvody pro zabití jiného člověka ještě před spácháním vraždy.

Podobně je šílenství prezentováno i v Černé kočce prostřednictvím vypravěčova absurdního zdůvodnění útoku na kočku a pokračování v zabíjení kočky i jeho ženy. Po návratu domů ve stavu opilosti vypravěč prohlašuje: „Zdálo se mi, že se kočka vyhýbá mé přítomnosti“ (Černá kočka 65). Vypravěč se rozčílí při pomyšlení, že se mu kočka vyhýbá, a v návalu agrese jí vyrazí oko.

Přesvědčení, že se mu kočka vyhýbá, naznačuje, že je zbytečně paranoidní. Příčetný člověk by nedošel k závěru, že se kočka snaží vyhnout jemu i jí, protože vyhýbání je lidská vlastnost. Vypravěčova prudká reakce a vybíjení si frustrace na bezmocném zvířeti také naznačuje, že je psychicky labilní.

Vypravěč se v tomto případě dokonce poněkud přiznává ke svému šílenství, neboť píše: „Okamžitě mě posedla zuřivost démona. Už jsem se neznal“ (Černá kočka 65). Posléze lituje, že zvířeti ublížil. Uvádí: „Červenám se, hořím, třesu se, zatímco píšu to zatracené zvěrstvo“ (Černá kočka 65).

I přes lítost, kterou po útoku na kočku pociťuje, však později přistoupí k jejímu zabití. Šílenství je v tomto textu reprezentováno stupňováním vypravěčova násilí od útoku na kočku až po její zabití, přestože se po první agresivní interakci se zvířetem cítí provinile.

Na rozdíl od Povídkového srdce by vypravěč v Černé kočce mohl mít podle některých názorů pro své šílenství opodstatněná vysvětlení. Uvádí, že kočku zabíjí, protože ho přemáhá zvrácenost, což je špatné chování kvůli nevhodnému chování.

Vypravěč se domnívá, že zvrácenost je normální zkušenost, s níž se setkává každý. Tvrdí: „Kdo se stokrát nepřistihl, že se dopustil nějakého podlého nebo hloupého činu, a to jen proto, že ví, že by neměl“ (Černý kocour 66)? Vypravěč však musí být od počátku duševně nezpůsobilý, aby zašel tak daleko, že pod záminkou zvrácenosti zavraždí domácího mazlíčka.

Jeho důvody k zabití zvířete jsou nekonzistentní a iracionální, což také ukazuje, jak je šílenství v tomto textu reprezentováno. Vysvětluje, že ho „oběsil, protože jsem věděl, že mě milovalo, a protože jsem cítil, že mi nedalo žádný důvod k urážce“ (Černá kočka 66). Vypravěč také zmiňuje, že při věšení zvířete pociťuje výčitky svědomí a pláče.

Rozumný člověk s dobrým duševním zdravím by si uvědomil, že mu chybí motiv k zabití kočky, a zabránil by mu ve spáchání vraždy. Někteří literární kritici uvádějí druhé vysvětlení vypravěčova šílenství – jeho zneužívání alkoholu. Kritici občas tvrdí, že jeho alkoholismus má za následek sestupnou spirálu jeho šílenství.

Naproti tomu Joseph Stark, autor knihy „Motiv a smysl: The Mystery of the Will in Poe’s ‚The Black Cat'“ poukazuje na to, že vypravěč byl pod vlivem alkoholu pouze během jednoho ze svých násilných výbuchů. Píše,

Vraždy kočky a jeho ženy se odehrály, když byl střízlivý. Pouze k vydloubnutí kočičího oka došlo, když byl opilý. Ačkoli alkohol mohl přispět k jeho zločinu, nelze jej označit za konečnou příčinu. (6)

Vypravěč navíc nemůže použít vysvětlení zvrácenosti ani alkoholismu k ospravedlnění vraždy své ženy. Zabije ji prostě proto, že se mu snaží zabránit ve vraždě jiné nevinné kočky. Je zřejmé, že ani jeden z vypravěčů v těchto textech nemá dostatečnou motivaci ke spáchání krutých zločinů, které vykoná.

Stark píše: „‚Morálka‘ Poeovy povídky je tedy možná spíše výpovědí o nedostatečnosti lidského rozumu než o povaze lidské vůle“ (9). Šílenství je v těchto textech reprezentováno tím, že vypravěči nemají pro spáchání vraždy oprávněné důvody, zejména proto, že si oba vypravěči uvědomují, že mají nedostatečné důvody.

Poe ve svých dílech používá mnoho literárních prostředků a jazykových prvků, které pomáhají zprostředkovat šílenství. V románu The Tell-Tale Heart se Poe při zobrazení šílenství vypravěče hodně spoléhá na použití ironie. Vypravěč několikrát zdůrazňuje, že není šílený.

Přehnané zdůrazňování jeho příčetnosti způsobuje, že se čtenář domnívá, že je skutečně šílený. Hollie Pritchardová, autorka knihy „Poeovo Vyprávěné srdce“, píše: „Jednání vypravěče v kombinaci s jeho zdůrazňováním, že není šílený.

To vede čtenáře k určení, že musí trpět nějakou psychickou poruchou“ (4). Ve Vyprávěném srdci je šílenství reprezentováno vypravěčovým ironickým neuvědomováním si vlastního šílenství. Poe v této povídce používá k zobrazení šílenství také slovní ironii. Vypravěč hovoří o tom, jak soucítí se starcem, zatímco se ho chystá zabít.

Uvádí: „Věděl jsem, co ten stařec cítí, a litoval jsem ho, i když jsem se v duchu chechtal“ (Tell-Tell Heart 1573). Dramatická ironie je navíc použita k zobrazení šílenství. Diváci si uvědomují, že vypravěč starce zabil, ale policie nikoli. Šílenství je znázorněno vypravěčovým jednáním, kdy pozve policii, aby si odpočinula v místnosti, kde ukryl mužovo tělo, a položí svou židli přímo na místo, kde bylo tělo odloženo.

Píše: „Přinesl jsem do místnosti židle a přál jsem si, aby si zde odpočinuli od své únavy, zatímco já sám jsem v divoké troufalosti svého dokonalého triumfu umístil své vlastní křeslo právě na místo, pod nímž ležela mrtvola oběti“ (Tell-Tale Heart 1575). Poe v této povídce představuje šílenství také prostřednictvím obraznosti smyslů.

Vypravěč podává živý, detailní popis srdce. Píše: „K mým uším dolehl tichý, tupý, rychlý zvuk – hodně podobný zvuku, jaký vydávají hodinky, když se obalí vatou“ (Tell-Tale Heart 1574). Projevuje také svou duševní labilitu, když popisuje staříkovo oko jako „celé matně modré, s ohavným závojem přes něj, který mi mrazil až do morku kostí“ (Tell-tale Heart 1574).

Způsob, jakým stařec tak hluboce působí na vypravěčovy smysly, dokazuje jeho šílenství. Nakonec je šílenství znázorněno i ve stavbě věty v závěrečné pasáži. Vypravěč píše: „Slyšeli! – Tušili! – věděli“ (Tell-Tale Heart 1575)! Použití krátkých, příkrých vět naznačuje vypravěčovu paniku a s každou další proklamací vypravěč stupňuje, do jaké míry věří, že policie slyší srdce a spojuje si ho s ním.

Podobně i Poe používá literární postupy k zobrazení šílenství v Černé kočce. Míra, v níž vypravěč používá patetický klam (přisuzování lidských emocí nebo reakcí neživým předmětům či zvířatům) v souvislosti s kočkami, naznačuje jeho duševní labilitu. Například se domnívá, že Pluto prožívá následky svého alkoholismu, a věří, že kočka k němu cítí lásku, což je neuvěřitelně složitý cit.

V tomto textu se navíc projevuje vypravěčova příliš zjednodušená reakce na neuvěřitelně traumatizující události, které prožívá, jako projev šílenství. Na začátku textu nonšalantně popisuje příběh jako normální, i když tomu tak zjevně není. Richard Badenhausen, autor knihy „Strach a chvění ve fantastické literatuře: Edgar Allan Poe’s ‚The Black Cat'“, píše,

odmítá dokonce uznat odtržení od lidského rodu tím, že naznačuje, že jeho vražedné činy se nijak neliší od běžných každodenních událostí v domácí sféře; události svého příběhu totiž absurdně nazývá „sérií pouhých domácích příhod“. (4)

Šílenství je reprezentováno také přílišným zjednodušením traumatických událostí ve vypravěčově popisu vraždy jeho ženy. Jeho šílenství je patrné při zkoumání jeho diskuse o manželčině smrti. Jednoduše konstatuje, jak „zakopal sekeru do jejího mozku“, ale pokračuje mnoha větami, v nichž podrobně popisuje krvavý, hrůzný úkol ukrýt její tělo. Badenhausen uvádí,

Poe zvýrazňuje účinek tím, že nechává svého vypravěče soustředit se nikoli na samotnou vraždu (popsanou ve dvou krátkých větách), ale na zvažované groteskní metody likvidace těla (sedm vět, včetně diskusí o dekapitaci, spálení a pohřbení) a dosažení konečného řešení (11 vět). (4)

Jeho nezdravá fixace na likvidaci manželčiny mrtvoly je jasným příkladem toho, jak je šílenství reprezentováno v jazykových prvcích Černé kočky. Poe rafinovaně využívá literární prostředky a jazykovou strukturu k vyjádření šílenství ve Vyprávěném srdci a Černé kočce.

Tato esej prokázala, že šílenství je v románech Vyprávěné srdce a Černá kočka reprezentováno prostřednictvím nedostatečného zdůvodnění vypravěčů, proč zabíjejí druhé, a jazykových prvků textů.

Dokazovala, že šílenství je v povídce The Tell-Tale Heart charakterizováno prostřednictvím vypravěčova zdůvodnění, že nenávist ke starcovu oku je dostatečnou motivací k jeho zabití. Podobně v Černé kočce je šílenství reprezentováno prostřednictvím vypravěčova nedostatku logického uvažování k zabití auta i jeho ženy. Bylo také argumentováno, že ve Vyprávěném srdci je šílenství reprezentováno pomocí ironie, obraznosti a struktury vět.

Srovnatelně tato esej prokázala, že šílenství je v Černé kočce charakterizováno prostřednictvím vypravěčova používání patetického klamu a jeho podceňování událostí příběhu. Tyto texty jsou příkladem toho, jak Edgar Allan Poe ve svých dílech chytře ztvárňuje šílenství, což přispívá k jeho pověsti vynikajícího autora gotické literatury.

Citovaná díla/příspěvky

• Badenhausen, Richard. „Strach a chvění ve fantastické literatuře: Edgar Allan
• Poe’s ‚The Black Cat'“. Studies in Short Fiction 29 (1992): 487-489. Web: Poeovo dílo. 30. března
• Gargano, James W. „The Question of Poe’s Narrators“. College English 25 (1963): 177-
• 181. Vyd. Web. 30. března 2011.
• Poe, Edgar Allan. „Černá kočka.“ 1843. Americké povídky. Ed. Bert Hitchcock et
• al. Vyd. 7. New York: Longman, 2002. 64-70.
• Poe, Edgar Allan. „The Tell-Tale Heart“ (Vyprávějící srdce). 1843. The Norton Anthology of American
• Literature. Ed. Nina Baym et al. 6. vyd. Vol. B. New York: Norton, 2003. 1572-75.
• Pritchard, Hollie. „Poeovo Vyprávěné srdce“. Explicator 61 (2003): 140-144. Web. 3
• Březen 2011.
• Stark, Joseph. „Motiv a smysl: The Mystery of the Will in Poe’s ‚The Black Cat‘.“
• The Mississippi Quarterly 57 (2004): 255-263.
• Stark: The Mystery of the Will in Poe’s ‚The Black Cat‘. Web. 30 March 2011.

Pomozte nám opravit jeho úsměv pomocí vašich starých slohových prací, trvá to pár vteřin!

-Hledáme předchozí eseje, laboratoře a úkoly, které jste zvládli na jedničku!

-Prohlédneme je a zveřejníme na našich webových stránkách.
Výnosy z reklamy jsou použity na podporu dětí v rozvojových zemích.
-Pomáháme platit operace rozštěpů patra prostřednictvím organizací Operation Smile a Smile Train.