Willieho piknik se restartuje virtuálně, se všemi chybami
2020 znamenal reset každoročního pikniku Willieho Nelsona 4. července. Celodenní slavnost naplánoval návrat na svůj ranč Luck ve Spicewoodu po pěti letech na neúprosně horkém Circuit of the Americas. Matt Bizar a Nelsonova vnučka Ellee Fletcher Durniak převzali produkci jako Luck Presents a s mladistvým oživením nasměrovali tradici do páté dekády.
Místo toho se Piknik překlopil do virtuálního formátu, přesto však dokázal poskytnout den plný výjimečné hudby jako soundtrack ke 4. červenci.
Přičtěte týmu Luck Presents zásluhu za to, že se rychle stal průkopníkem nových způsobů streamování, jakmile následky pandemie uzavřely živé hudební akce. V březnu nabídl jejich Luck Reunion Livestream ‚Til Further Notice první velkou snahu po COVID přenést několikahodinovou akci s více umělci online. Následovala úžasně nahodilá akce Come & Toke It z 20. dubna a červnová hvězdně obsazená benefiční akce A Night for Austin vysílaná v televizi.
Willie’s Picnic nabídl další experiment týmu, který kombinoval živá vystoupení z ranče Luck s nahranými videoukázkami a následně s předem nahraným dvouhodinovým finále umělců jamujících na dálku s domácí kapelou vedenou Charlie Sextonem. Pořadatelé také poprvé zpoplatnili streamovanou akci, přičemž vstupenka v den koncertu stála 45 dolarů.
Všichni se celým srdcem opřeli do virtuálního záměru, počínaje domácí kapelou v Luck’s Saloonu, která obklopovala starožitný televizor, na němž se promítali umělci. V ryze meta momentech roku 2020 fanoušci sledovali obrazovku obrazovky obrazovky, přičemž světla z pódia se odrážela v televizi jen proto, aby umocnila pocit, že se vše odehrává v reálném čase. Fungovalo to jako po másle.
Ne všechno však proběhlo bez problémů – nebo spíš zádrhelů.
V závěrečných 30 minutách se verze písně „Angel Flying Too Close to the Ground“ od Sheryl Crow změnila v remix Max Headroom, který se rozsypal a přeskočil příspěvek McCrary Sisters, než se neúspěšně vrátil zpět ke Crow. Závěrečný set s Williem a maskovaným Family Bandem uvnitř Pedernales Studia se naštěstí přeskupil a produkční tým rychle zapracoval na zpřístupnění všech vystoupení online.
Dokud se Crow nepředvedla, byl stream velkolepý a bezchybný. Nelsonovi snoubenci Lukas a Micah uváděli pětihodinovou živou část z klubovny Luck s blábolivými, neformálními a místy vtipně zhulenými přechody mezi živými sety a nahranými videovložkami.
Charley Crockett v bezvadných country baladách a vysokých tónechvtipkování („Even if you ain’t got a dime, můžete Charleyho Crocketta a kluky podpořit jen tím, že jim budete věnovat pozornost“) odstartovaly show dechberoucím čtyřicetiminutovým setem z pódia Saloon. Bratři Petersonové pak v maličké kapli Luck Chapel rozpoutali svaté peklo kouřícími bluesovými a funkovými riffy. Shakey Graves válcoval kosti sólově na svém kufříkovém kickdrum, dishing latest timely track „Look Alive“ before rising Ft. Worth songwriter Vincent Neil Emerson justified hype back in the Chapel.
Ray Benson a Asleep at the Wheel uzavřeli živý blok s celou osmičlennou kapelou předtím, než se Lukas a Micah rozloučili nádherným provedením „America the Beautiful.“
Aby tým propojil dvouhodinové finále, protkal vystoupení orální historií Willieho Picnicse. Nathaniel Rateliff odstartoval skladbou „Whiskey River“, zatímco rozhovory s Freddym Fletcherem, Turkem Pipkinem, Mickey Raphaelem, Rayem Wylie Hubbardem a dalšími začaly líčit často chaotické počátky akce. Robert Earl Keen nabídl vrchol těchto vzpomínek s legendárním vyprávěním o tom, jak mu na parkovišti pikniku v roce 1974 vzplálo auto, po němž následovalo skvělé provedení skladby „Dreadful Selfish Crime“.“
Hvězdy se přehnaly přes nabídku jednotlivých písní za podpory Sexton’s House Band: Beau Bedford, John Michael Schoepf, Ricky Ray Jackson a Joshua Blue. Někteří si poradili s rekvizitními covery Willieho setu (Devon Gilfillian s „Mama Don’t Let Your Babies Grow Up to Be Cowboys“ a potácející se „Goodnight Irene“ od Particle Kida), přičemž nejlepší byl Ziggy Marley rastafující „On the Road Again“ („Like a band of rastas, we go down the aiway!“). Hity od Lylea Lovetta („Farther Down the Line“), Hubbarda („Redneck Mother“) a Stevea Earlea („So You Wannabe an Outlaw“) se přiživily na historickém oblouku.
Kinky Friedman a Jon Doe se připojili k domácí kapele osobně, první z nich pro svou nedávnou „I Only Love You When It Rains“ a druhý vykopal „Burning House of Love“ od X. „I Only Love You When It Rains“ se stala nejslavnější skladbou na světě. Matthew Houck z Phosphorescent předvedl skvělý záběr na „City of New Orleans“, zatímco Raphael huhlal rytmus na harmoniku z vedlejšího televizního přijímače. Wade Bowen a Randy Rogers vzdali hold Willieho zesnulé roadie legendě v „Ode to Ben Dorcey“, zatímco Lukas streamoval svou kapelu Promise of the Real pro společensky odtažitý cover „Woodstocku“.“
Závěrečné Willieho finále se po odstranění závad ukázalo jako jedinečně velkolepé. S Lukasem, Micahem a sestrou Bobbie, kteří zakotvili v místní pětičlenné kapele, a Raphaelem, který do ní podle potřeby proudil, Willie vystřihl medley „Funny How Time Slips Away/Crazy/Night Life“ a také „Good Hearted Woman“ a „I Never Cared for You“. Vystoupení byla napínavá, temperamentní, procítěná a zábavná, zejména když Lukas scatoval „You Don’t Want My Love“ Rogera Millera.
Ačkoli show náhle skončila ve 23 hodin skladbou „Roll Me Up and Smoke Me When I Die“ namísto tradiční závěrečné „I’ll Fly Away/Will the Circle Be Unbroken“, v té chvíli už byly ohňostroje a další hořlaviny dostatečně zažehnuty. V ideálním případě se příští rok Piknik opět sejde osobně, ale do té doby Willie Nelson a Luck Presents pokračují ve vymýšlení a vymýšlení inovativních způsobů, jak udržet hudební proud.
