Articles

Willebrord Snellius

Willebrord Snellius se narodil v nizozemském Leidenu. V roce 1613 nastoupil po svém otci Rudolfu Snelovi van Royenovi (1546-1613) jako profesor matematiky na univerzitě v Leidenu.

GeodézieEdit

Bylo navrženo, aby byl článek Triangulace (geodézie)#Willebrord Snell sloučen do tohoto článku. (Diskuse) Navrhováno od srpna 2020.

Tento článek pravděpodobně obsahuje původní výzkum. Vylepšete jej prosím ověřením uvedených tvrzení a přidáním inline citací. Tvrzení sestávající pouze z původního výzkumu by měla být odstraněna. (Prosinec 2016) (Naučte se, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Snelliův kvadrant
Obrázek: Museum Boerhaave, Leiden

V roce 1615 se Snellius po Eratosthenově práci v ptolemaiovském Egyptě ve 3. století př. n. l. pravděpodobně jako první pokusil provést rozsáhlý pokus o měření obvodu Země pomocí triangulace. Při měření mu pomáhali dva jeho žáci, rakouští baroni Erasmus a Casparus Sterrenberg. V několika městech ho také podpořili přátelé z řad představitelů měst (regenten). Ve svém díle The terrae Ambitus vera quantitate (1617) pod jménem autora („Holandský Eratosthenes“) Snellius popisuje metody, které používal. Došel k odhadu 28 500 rýnských prutů – v moderních jednotkách 107,37 km na jeden stupeň zeměpisné šířky. 360 krát 107,37 pak dává obvod Země 38 653 km. Skutečný obvod je 40 075 km, takže Snellius podhodnotil obvod Země o 3,5 %.

Snellius dospěl ke svému výsledku výpočtem vzdáleností mezi několika výškovými body v rovině západně a jihozápadně od Nizozemska pomocí triangulace. Aby mohl tato měření provádět přesně, nechal Snellius sestrojit velký kvadrant, s jehož pomocí mohl přesně měřit úhly v desetinách stupňů. Tento kvadrant je dodnes k vidění v Muzeu Boerhaave v Leidenu. V síti čtrnácti měst bylo provedeno celkem 53 triangulačních měření. Při svých výpočtech Snellius využil řešení toho, co se dnes nazývá Snellius-Pothenotův problém.

Z nutnosti byly Snelliovými výškovými body téměř všechny kostelní věže. Na západě Nizozemska v té době téměř žádné jiné vysoké stavby nebyly. Víceméně seřazen od severu k jihu a/nebo v postupném pořadí měření použil Snellius síť čtrnácti měřických bodů: Alkmaar: St. Laurenskerk; Haarlem : Sint-Bavokerk; Leiden : tehdy nová část (postavená v roce 1599) městských hradeb; Haag : Sint-Jacobskerk; Amsterdam : Oude Kerk; Utrecht : Utrechtská katedrála; Zaltbommel : Sint-Maartenskerk; Gouda : Sint Janskerk; Oudewater : Sint-Michaelskerk; Rotterdam : Sint-Laurenskerk; Dordrecht : Grote Kerk; Willemstad : Koepelkerk; Bergen-op-Zoom : Gertrudiskerk; Breda : Grote Kerk

Skutečná vzdálenost mezi oběma kostelními věžemi v Alkmaaru a Bredě, dvou místech ležících téměř na stejném poledníku, je 116.1 km. Rozdíl zeměpisných šířek mezi Alkmaarem (52° 37′ 57″ s. š.) a Bredou (51° 35′ 20″ s. š.) je 1,0436 stupně. Za předpokladu, že to Snellius opravil, musel vypočítat vzdálenost 107,37 * 1,0436 = 112,05 kilometru mezi Sint-Laurenskerk v Alkmaaru a Grote Kerk v Bredě.

Matematika a fyzikaEdit

Snellius byl také vynikající matematik a vytvořil novou metodu výpočtu π – první takové zlepšení od starověku. V roce 1621 znovu objevil zákon lomu.

Další dílaEdit

Cyclometricus, 1621

Kromě Eratosthenova Batavu vydal Cyclometricus, de circuli dimensione (1621) a Tiphys Batavus (1624). Vydal také knihu Coeli et siderum in eo errantium observationes Hassiacae (1618), obsahující astronomická pozorování landkraběte Viléma IV. z Hesenska. Rok po jeho smrti vyšlo dílo o trigonometrii (Doctrina triangulorum), jehož byl Snellius autorem.

SmrtEdit

Snellius zemřel v Leidenu v říjnu 1626 ve věku 46 let na nemoc diagnostikovanou jako kolika. Jeho hrob je k vidění v Leidenském Pieterskerku.