1825, francouzský důstojník pěchoty jménem Henri Gustave Delvigne viděl, že je potřeba jiná zbraň, která by zahájila zcela novou éru válčení. Chtěl něco, co by naplno využívalo ničivou sílu střelného prachu, ale zároveň bylo dostatečně malé, aby se dalo snadno přenášet. Nejlepší pro něj bylo podívat se na děla, která využívají svým způsobem velmi blízký systém střelby.

Na druhou stranu tento projekt nebude tak snadný, jak se zdálo, protože byla potřeba i nová zbraň, která by takovou technologii komorovala. Proto přišli s novým vynálezem, který by jednou provždy způsobil revoluci ve zbrojním průmyslu. Především použil Delvigneův systém, první odpalovací mechanismus, což byl kus dřeva, který podpíral komorovaný náboj a křemen, jenž rozpaloval střelný prach, aby došlo k výstřelu. Prototyp měl však chybu, protože dřevo po pěti výstřelech praskalo, takže bylo potřeba vytvořit kovovou verzi, která by podporovala tlak vytvořený výbuchem i teplo, které vznikalo při výbuchu.

Silná hlaveň, která by měla přesnou ráži pro komorování náboje, a hlavně lepší odpalovací mechanismus než pouhé zapálení křemene, protože to by vyžadovalo, aby měl někdo vždy u sebe oheň nebo sirky. To by bylo na bojišti velmi neefektivní. Proto byla spoušť, která by vytvořila jiskru, jež by zapálila střelný prach, umístěna hned vedle místa, kam by se při držení této zbraně položil ukazováček.

Pro dnešní technologii je to možná velmi zjednodušené, ale na tehdejší dobu to byla velmi pokročilá technologie. Po mnoha neúspěšných pokusech a prototypech se později zbraň začala zefektivňovat do té míry, že její nabití trvalo v průměru 20 sekund a byla považována za dostatečně přesnou na blízko (vzdálenost 5 metrů).

Nabízím vám vůbec první křemennou ruční zbraň, budete překvapeni, že tato zbraň se pro začátek používala spíše na moři při útocích a obsazování jiných lodí. Zbraň byla uvedena do služby v roce 1826 do francouzské armády a manipulovali s ní pouze kapitáni a velitelé. Zbraň by převzata a vylepšena dalšími výrobci zbraní, kteří přidali vlastní prvky jako své signatury. Prozatím však byl arbalet považován za účinnější zbraň, protože se mohl rychleji nabíjet a byl mnohem přesnější, zejména na velkou vzdálenost. Byl to speciál, který Francouzi upřednostňovali. měli s ním mnoho úspěchů ve středověku, kdy byl vynalezen, i během napoleonské války, nicméně brnění bylo stále silnější a dokonalejší do té míry, že síla praku arbaletu by nebyla schopna prorazit brnění, které nosili vojáci. Proto bylo zapotřebí takového vynálezu.

Francouzi byli vždy vojensky vyspělí, pokud šlo o nové technologické zbraně a brnění. Jak se však dozvíte z různých budoucích článků, technologický pokrok ne vždy vítězí v bitvě. Je nutné pochopit, jaký význam to má, protože to navždy utvářelo svět, který známe a ve kterém žijeme. Počet životů, které byly vzaty a ztraceny kvůli této ničivé technologii, je ohromující. Jak by vypadal život, kdyby tato technologie neexistovala? To se nikdy nedozvíme, ale jen tušíme, že by ji nahradilo něco ještě ničivějšího.