* Je život ve smíšené nebo nevlastní rodině „víc, než jste čekali?“

* Připadá vám nevlastní rodičovství jako ta nejnáročnější a nejnevděčnější práce ze všech?“

* Vybírá si napětí a konflikty daň na vašich vztazích

* Začínáte mít obavy o své děti a jejich blaho?

* Neustále se s partnerem hádáte o dětech, kázni a výchově obecně?

– Způsobuje váš bývalý nebo bývalý partner skutečné problémy ve vaší smíšené rodině a ve vašem vztahu

– Jste v koncích a potřebujete odpovědi TEĎ

* Uvažujete o vstupu do smíšené nebo nevlastní rodiny a chcete být připraveni

Je tu nové hnutí. Je to pohyb v životě našich dětí a mimo něj, do kterého jsme jako dospělí zapojeni, a přestože jsme ještě nepochopili, jaký to na ně bude mít plný dopad; můžeme si jen představovat, jaká zkáza to bude. Existují různé formy pohybu, z nichž první je pohyb, k němuž dochází, když se biologičtí rodiče rozejdou nebo rozvedou. Obvykle se jedná o stěhování na straně jednoho z rodičů a méně času nebo dostupnosti s dotčenými dětmi. Většina rodičů však chápe potřebu zůstat v kontaktu a spojení se svými dětmi, i když je to na částečný úvazek, a motivační faktor k tomu opět vychází do značné míry z vlastní potřeby a touhy rodičů zůstat ve spojení s vlastními biologickými dětmi.
Co se však stane, když nevlastní nebo smíšená rodina dosáhne bodu rozpadu a rodiče se rozejdou nebo rozvedou. Obvykle děti zůstanou s biologickým rodičem a nevlastní rodič, který hrál pro děti svého partnera veledůležitou roli rodiče, často odchází s malým nebo žádným příslibem, že se poté bude dětem věnovat. V závislosti na typu rozchodu se dospělí mohou rozhodnout nezůstat v kontaktu vůbec. Při rozpadu nukleární rodiny je pro rodiče obvykle prioritou udržovat kontakt a udržovat otevřené komunikační linky, aby usnadnili společnou výchovu dětí. A většinou pokračují ve výchově svých dětí, i když je to na částečný úvazek nebo na dálku. V důsledku toho zůstává pouto a vazba, která existuje mezi dětmi s rodičem, který odešel, pokud možno neporušená.
V nevlastní nebo smíšené rodinné domácnosti mohou děti, které si k nevlastnímu rodiči vytvořily vztah, závislost na něm nebo náklonnost k němu, po jeho odchodu o vše přijít. Pro děti, které si možná vytvořily vztah i k nevlastním sourozencům, to může představovat další ztrátu v jejich životě. A pro děti, které již prošly zničujícím rozpadem původní rodiny nebo smrtí jednoho z rodičů, to může být přinejmenším další zničující událost. Vzhledem k tomu, že mnoho dětí si často dává vinu za rozpad rodiny, může to, že se jim to stalo více než jednou, obnovit nebo potvrdit jejich nejhorší obavy, že jsou prostě „špatné“ nebo „nemilované“, a proto je lidé stále opouštějí. Je důležité podívat se na tuto problematiku ne proto, abychom v sobě vzbudili pocit viny, ale abychom si všichni jako nevlastní rodiče uvědomili, že v životě těchto mladých lidí hrajeme naprosto zásadní roli. Přicházet a odcházet z jejich života, jako by to, co můžeme nabídnout, nebylo tak důležité, protože nejsme biologičtí rodiče, je prostě bolestný a mylný předpoklad, který za sebou zanechává stopu zlomených srdcí a odmítnutých dětí.
Jako nevlastní rodiče si každý z nás musí uvědomit, jaký význam můžeme mít v životě svých nevlastních dětí jako pečující osoby, vzory a rodičovské osobnosti. Motivací nám může být uvědomění si zásadního vlivu, který máme na život nevlastních dětí. To platí, když zaujmeme místo v jejich rodině, a stejně tak to platí, když a pokud se rozhodneme odejít z jejich rodiny. Závazek vůči partnerovi není vždy na celý život, ale závazek vůči dětem, které se na nás spolehly, bychom neměli nikdy porušit, pokud je to možné. I když neexistuje pokrevní pouto, když si děti vybudují důvěru a vztah s nevlastním rodičem, může být ztráta této osoby stejně bolestná a zničující. Na druhou stranu, pokud s nimi dokážeme udržet vztah, ujistit je, že za to nemohou, a spolupracovat s jejich biologickým rodičem, navázat určitou formu trvalého rodičovského zapojení do jejich života, bude to pro ně přínosné v mnoha ohledech, z nichž v neposlední řadě se naučí důvěřovat dospělým ve svém životě. To pro ně bude mít dlouhodobý přínos v jejich vlastním vývoji i v budoucích vztazích, do kterých vstoupí.
Nikdy nepodceňujte svou schopnost být hrdinou pro tyto děti, které vás potřebují. Najděte způsob, jak se jim nadále věnovat, a dávejte jim trvalé dary v podobě péče, ujištění a naděje.
Akční krok:
Jste-li nevlastní rodič a uvažujete o rozchodu nebo rozvodu se svým partnerem, prozkoumejte všechny možné dostupné cesty informací a podpory, které vám pomohou vyřešit problémy ve vašem vztahu a ve vaší nevlastní rodině. Pamatujte, že v naprosté většině případů jsou problémy, které vedou nevlastní a smíšené rodiny k rozvodu nebo rozchodu, přímým důsledkem dynamiky, která je ve hře, a nejsou vinou zúčastněných osob. Dlužíte to sobě, svému partnerovi a zúčastněným dětem, abyste udělali vše, co je ve vašich silách, aby věci fungovaly, než se rozhodnete odejít. 85 % nevlastních a smíšených rodin, které požádají o pomoc s těmito problémy, je vyřeší a pokračují v budování nebo obnově společné rodiny. Pokud je rozchod nevyhnutelný, dejte si záležet na tom, abyste s partnerem naplánovali, jak se i poté můžete významným způsobem věnovat nevlastním dětem. A konečně, pokud jste nevlastní rodič, který se kvůli rozchodu nebo rozvodu již nějakou dobu neúčastní života svých nevlastních dětí, vážně uvažujte o tom, že se s nimi znovu spojíte a budete s nimi udržovat kontakt – může to pro ně mít velký význam. Ujistí je to, že jsou hodnotné a cenné lidské bytosti, a bude jim to vzorem, jak být soucitnými, oddanými a starostlivými mladými lidmi. Jaký dar jim můžete dát už jen tím, že jim věnujete svůj čas!“
Yvonne Kelly, MSW, RSW, zakladatelka The Step and Blended Family Institute

.