Dne 20. července 1969 se začala psát historie. Toto datum znamenalo první úspěšnou misi na Měsíc s lidskou posádkou, kdy ve 20:17 UTC přistál na povrchu Měsíce lunární modul Eagle. Následujícího dne se Neil Armstrong stal prvním člověkem, který se prošel po povrchu Měsíce, a inspiroval tak celou novou generaci astronautů.

Jak se stále více blížíme k 50. výročí této významné události, nabízí se otázka – proč jsme přestali cestovat na Měsíc? To, co se před 49 lety zdálo jako začátek nové éry výzkumu, bohužel trvalo jen krátce a poslední pilotovaná mise k našemu nejbližšímu satelitu se uskutečnila v roce 1972.

Při příležitosti 49. výročí přistání Apolla 11 se budeme věnovat samotné misi, následujícím lunárním snahám a důvodům, proč jsme se na Měsíc nevrátili už téměř půl století.

Apollo 11: Jeden velký skok pro lidstvo

Apollo 11 odstartovalo 16. července 1969 z Kennedyho vesmírného střediska na východním pobřeží Floridy. S Neilem Armstrongem, Buzzem Aldrinem a Michaelem Collinsem na palubě prolétla 19. července za Měsíc a vstoupila na jeho oběžnou dráhu. Loď absolvovala 30 obletů a umožnila posádce výhled na místo přistání v jižní části Moře klidu. Toto místo bylo vybráno na základě údajů ze sond Lunar Orbiter a Ranger 8 a Surveyor 5.

20. července se přistávací modul Eagle oddělil od velitelského modulu Columbia a zahájil sestup na povrch Měsíce. Když Eagle přistával, zbývalo mu pouhých 25 sekund paliva. Celý svět s úžasem sledoval, jak první mise na Měsíc s lidskou posádkou bezpečně a úspěšně přistála na jeho povrchu.

Apollo 17: Konec výzkumu Měsíce člověkem

Po všech slibech a vzrušení z mise Apollo 11 se zdálo, že další pilotované mise na Měsíc budou určitě následovat. A nejméně na tři roky se tak také stalo. V letech 1969-1972 se NASA dočkala malé, ale významné série misí, které opět dosáhly povrchu Měsíce.

V roce 1972 odstartovalo Apollo 17, které se mělo stát poslední výpravou člověka na Měsíc. Start proběhl po půlnoci 7. prosince a stal se tak prvním nočním startem americké rakety s posádkou. Mise překonala rekordy v nejdelší době strávené na povrchu Měsíce, nejdelší době na oběžné dráze Měsíce a nejdelší celkové mimovozní činnosti.

I přes úspěch této i předchozích misí Apollo Bílý dům původně plánoval program Apollo po Apollu 15 zrušit. Apollo 16 a 17 se podařilo uskutečnit podle plánu, ale nakonec se NASA po roce 1972 potýkala s příliš mnoha překážkami na to, aby její pilotované lunární mise mohly pokračovat.

Program Constellation: Snaha o oživení lunárního výzkumu

Více než 30 let se zdál být osud pilotovaných lunárních misí nejistý. Teprve program NASA Constellation ukázal, že pilotované lety na Měsíc jsou opět možné. Kromě cílů dokončit výstavbu Mezinárodní vesmírné stanice usiloval program Constellation o to, aby se do roku 2020 uskutečnila další úspěšná pilotovaná mise na Měsíc.

RELEVANTNÍ: Proč nám trvá tak dlouho, než se vrátíme na Měsíc

Předpokládalo se, že program bude probíhat od roku 2005 do roku 2025. Bohužel program oficiálně běžel pouze do roku 2009 a v roce 2011 byl prezidentem Barackem Obamou oficiálně odložen. Ačkoli byl program Constellation koncipován jako jeden z nákladově nejefektivnějších programů NASA, přičemž důraz byl kladen na přeměnu měsíční půdy buď na palivo, nebo na dýchatelný vzduch, aby se snížily náklady na mise, ukázalo se, že jeho pokračování je prostě příliš nákladné.

NASA původně odhadovala náklady na Constellation na 230 miliard dolarů za celé dvacetileté trvání, ačkoli bylo obtížné dospět k přesné částce vzhledem k experimentální povaze potřebného vybavení. Když Obama nastoupil do úřadu, prohlásil, že program je příliš drahý, zpožděný a postrádá inovace. Veškeré sny o vyslání lidí na Měsíc se opět rozplynuly.

Náklady a zájem:

Podíváme-li se na historii výzkumu vesmíru a misí na Měsíc, začneme si uvědomovat, že existují dva hlavní důvody, proč jsme se dosud nevrátili na povrch Měsíce.

Jednoduše řečeno, od roku 1972 prostě nebylo dost peněz ani zájmu, které by se daly vložit do pilotovaných misí na Měsíc. Misi Apolla 17 předcházela velká ropná krize, kvůli níž mnozí zpochybňovali potřebu přesměrovat cenné finanční prostředky a úsilí do výzkumu vesmíru.

Od prvního přistání na Měsíci navíc zájem opadl. Protože přistání na Měsíci nemělo žádné skutečné, praktické využití ani přínos, nedokázalo si udržet veřejnou a politickou podporu.

Bylo snadné shromáždit se kolem snu o vyslání člověka na Měsíc, když byl součástí intenzivního vědeckého a inovačního závodu se SSSR, ale jak vesmírné závody ustávaly, klesal i široký zájem o opuštění planety. Na vrcholu misí Apollo dostávala NASA téměř 5 % amerického federálního rozpočtu. Dnes dostává jen 0,4 %.

Koneckonců pokrok potřebný k tomu, aby se člověk dostal na Měsíc, ve spojení s obrovským množstvím práce a kapitálu, prostě nebyl udržitelný.

Nová naděje: zkoumání budoucnosti přistání na Měsíci

Od roku 1969 jsme naštěstí ušli dlouhou cestu, a to ve více směrech. Pro začátek, pokud jde o výzkum vesmíru, už nemusíme být závislí na vládních agenturách. V posledním desetiletí došlo k rychlému rozvoji soukromých podniků zabývajících se průzkumem vesmíru, které chtějí dělat vše od dopravování turistů na povrch Měsíce až po zakládání marťanských kolonií.

SpaceX Elona Muska je jen jednou ze společností, která má v plánu opět dopravovat lidi na Měsíc. Společnost již několik let plánuje komerční výlety na Měsíc, i když tyto plány byly v poslední době odloženy.

Nejedná se však o jedinou misi na Měsíc, na které se SpaceX podílí. Nedávno bylo oznámeno, že do konce letošního roku by měla odstartovat vůbec první izraelská mise na Měsíc, k níž částečně přispěje i společnost SpaceX. Plánovanou misi začátkem tohoto měsíce oznámily společnosti SpaceIL a Israel Aerospace Industries, které plánují dopravit svůj přistávací modul pomocí rakety Falcon 9 společnosti SpaceX.

To znamená, že SpaceX by mohla mít při příští pilotované misi na Měsíc konkurenci. Konkurenční společnost Blue Origin na začátku tohoto měsíce rovněž učinila oznámení, v němž představila své plány na sérii přistání na Měsíci, která by měla začít již v roce 2023.