PŘÍČINY MÝDLOVÉ OPERY se téměř nedají vysvětlit. Nahoře je „Žena v bílém“. Karen Adamsová (vpravo) se rozvedla s doktorem Kirkem Hardingem (vlevo), protože si pořídil její švagrovou Janet (nahoře na smrtelné posteli) s nemanželským dítětem.

z amerického časopisu Life z 27. dubna 1942

MÝDLOVÁ

mýdlová opera: televizní nebo rozhlasový dramatický seriál zabývající se obvykle každodenními událostmi v životě stejné skupiny postav

ORIGINÁL

V telenovele:

– soap odkazuje na skutečnost, že prvními sponzory těchto seriálů v americkém rozhlase byli často výrobci mýdla;

– opera odkazuje na rozsah dramatických událostí, které se v těchto pořadech odehrávají (jde o ozvěnu dřívějšího horse opera, označujícího westernový film a později westernový televizní seriál; v tomto smyslu je horse opera doložena v roce 1923, ale termín se používal od první poloviny 19. století pro označení zábavy, v níž vystupují koně).

Nejstarší příklad soap opery, který jsem našel, pochází z listu The Pittsburgh Press (Pittsburgh, Pensylvánie) z 6. března 1938:

Chicago je domovem „soap opery“, podivného názvu, který rozhlasoví herci přilepili k seriálovým dramatům vysílaným ráno a odpoledne. Výrobci mýdla jako první začali tyto odpolední seriály hojně využívat, a protože herci jsou herci, název se vžil.

Synonymum soap tragedy je poprvé zaznamenáno v knize Those Radio Soap Tragedies, kterou napsal Charles A. Maddryho, kazatele baptistické církve Avondale v Jacksonville na Floridě, publikovaném v časopise The Christian Century v srpnu 1938:

Říkám jim „mýdlové tragédie“ – i když několik z nich jsou tragédie o sádle, fazolích a mouce – protože právě díky milosti mýdla smím ronit slzy za tyto postavy, které tolik trpí životem.

Chatham Press (Chatham, New Jersey) z 15. března 1940 zavedl srovnání mezi mýdlovými tragédiemi a koňskými operami:

Poslouchají ženy?“

Radio si myslí, že ano, a servíruje „mýdlové tragédie“, vedle nichž jsou „koňské opery“ klasikou. 84,92 procenta denních hodin, kdy sedí a poslouchají lidé z volného času, tedy všechny naše dámy, je vyplněno žvásty. (Ženy v New Rochelle mají dohodu „Neposlouchám“.) A svědčí snad o něčem skutečnost, že tyto pořady dosahují výsledků a ovlivňují prodej?
Nehledě na to, že jde jednoznačně o „Dámy především“. Pokud jsou nad úrovní debility, ať to řeknou. Pohlednice za haléř váží tunu, když nese návrh na komerční program. Kapesní nerv rozhlasového kupce je citlivější než netopýří křídlo.“

Rotarian z července 1940 uveřejnil: Může se americký rozhlas regulovat sám? Ne!“, v níž Paul Hutchinson, vedoucí redaktor časopisu The Christian Century, napsal:

Poslouchali jste někdy denní programy? Většina čtenářů časopisu The Rotarian bohužel denní vysílání příliš neposlouchala. Já také ne, dokud jsem asi před dvěma lety nepřistál na půlročním pobytu v posteli. No, pokud chcete proniknout do hlubin lidské kapavosti – abych použil slovo, které mé dcery z vysoké školy považují za expresivní – vyzývám vás, abyste strávili týden, jen jeden týden, poslechem ranních rozhlasových telenovel. Právě v nich se reklamní zlo noří do hlubin. Pořady se mění každou čtvrthodinu a ve většině případů trvá řeč hlasatele asi čtyři minuty z patnácti. Ale ani to neomalené „Dámy, víte…“ není tak nejapné jako to, co následuje.

Americký časopis Life z 27. dubna 1942 publikoval Soap Operas and Freaks: Denní seriály jsou smutné, kde se píše:

Radio má úžasnou rozmanitost. Má pořady o podivínech, jako je „Go Get It“, jehož soutěžící jsou posíláni na rozmarné výpravy. Má intelektuální fóra, jako je ‚Kulatý stůl‘, v němž vystupují vysokoškolští profesoři. Má také mýdlové opery.
Mýdlové opery, nazývané tak proto, že mnoho sponzorů prodává mýdlo, jsou patnáctiminutové denní seriály zaměřené na ženy v domácnosti. Někteří lidé jim říkají „plačky na prkně“. Jejich ústřední postavou je obvykle ušlechtilá žena, která se snaží urovnat problémy ostatních lidí. Nikdo nikdy nepoznal, jaké problémy vidí hrdinka telenovely. Epizody jsou prosáklé slzami, trápením, komplikovanými nedorozuměními. Přesto Sandra Michaelová, autorka telenovely „Proti bouři“, získala letos Peabodyho cenu Georgijské univerzity za svou vynikající práci a za to, že vdechla denním dramatům nového ducha.

Nedlouho předtím se telenovela začala používat v přeneseném významu pro označení jakéhokoli nepravděpodobného, spletitého nebo emocionálního příběhu. Nejstarší známé použití je v románu Dáma v jezeře (1944) amerického spisovatele Raymonda Chandlera (1888-1959):

Sbalila se a sjela ještě téže noci. Už jsem ji neviděl. Už ji nechci vidět. Za celý měsíc jsem od Muriel neslyšel ani slovo, ani slovo. Vůbec netuším, kde je. Možná s nějakým jiným chlapem. Doufám, že se k ní chová líp než já. Díky za poslech telenovely.

Zkrácený tvar telenovela je poprvé zaznamenán v knize Jsou telenovely jen sudičky? Dvacet milionů žen denně poslouchá seriály a nachází v nich svět snů. Je tento efekt dobrý, nebo špatný? amerického spisovatele a knižního kritika Johna K. Hutchense (1905-95), uveřejněné v The New York Times Magazine 28. března 1943:

Ne všechny „telenovely“ jsou tak doložitelné a ne všechny jsou vyráběny jako na stroji.

Zkratka mýdla je poprvé zaznamenána v roce 1964 v povídce Frederika Pohla (1919-2013), amerického spisovatele science fiction, publikované v časopise Galaxy:

Vy jste se rok po svém propuštění nervově zhroutil, vesmírný kafard, jak tomu říkají na mýdlech. Na Měsíci jsme tomu říkali žlutá horečka.

Jeho uznávaný singulár je spíše soapie než soapy. New York Times z 1. července 1974 měly v rubrice Ranní odpoledne Večerní kabelová televize:

„Dcery odvážné“ (1939). Sestry Laneovy, John Garfield, Claude Rains. Přiznaná telenovela. A datovaná. Ale příjemně veselá.