Důvodů, proč se křesťanství stalo v Římě tak populární, je celá řada.

Za prvé, východní část Římské říše se skládala z mnoha civilizací, z nichž mnohé byly starší než Řím a měly svá vlastní náboženství. Po dobytí těchto zemí Římané tato východní náboženství oceňovali a vážili si jich více než svých vlastních a sami je začali používat, přičemž se zbavili starých římských bohů, ačkoli existovali Římané, kteří si starých bohů vysoce cenili a novým bohům se vyhýbali. Staří římští bohové byli uctíváni spíše na venkově, noví bohové ve městech, kam přicházeli obchodníci z východu.

Ve druhé punské válce bylo v Římě poměrně populární uctívání Kybelé (původem z Frýgie v Malé Asii). Ke konci republiky se stalo poměrně oblíbeným uctívání egyptské bohyně Isis. Nejsem si jist, proč Římané přestali uctívat tato náboženství, takže to ponechám stranou. I když si myslím, že je to prostě kvůli křesťanství a tomu, jak se stalo populárnějším než tato jiná náboženství.

Rychle po vzniku Římské říše (tedy poté, co začali vládnout císaři) se v říši rozšířilo uctívání perského boha Mithry. Tento Mithrův kult byl největším konkurentem křesťanství. Hlavním důvodem Mithrova pádu bylo, že ho nesměly uctívat ženy a otroci.

Křesťanství původně vzniklo jako odnož judaismu. Ježíš začal šířit své nové poselství a získal si poměrně dost stoupenců, především díky svému morálnímu poselství, nesobeckosti a lásce k bližnímu. Po jeho smrti začali apoštolové hlásat Ježíšovo učení a přesvědčovat lidi (téměř výhradně Židy), že Ježíš byl Mesiáš. Apoštol Pavel zastával názor, že každý by měl mít možnost věřit v Ježíšovo poselství a věřit v Boha. Odstranil požadavek obřízky a další, aby se k tomuto náboženství obrátilo více lidí. Vydal se na misijní cesty do Malé Asie, Řecka a nakonec i do Říma. V této chvíli změnil tuto novou větev judaismu natolik, že ji bylo možné nazvat samostatným náboženstvím.

Římské úřady judaismus obecně tolerovaly, protože Židů bylo málo, při náboženských provokacích reagovali špatně a judaismus nebyl určen k šíření a obracení ostatních občanů Říma. Naproti tomu křesťanství se rychle šířilo, což se úřadům nelíbilo, protože každý mohl konvertovat a křesťanství zakazovalo uctívání starých bohů i císaře (nyní bylo běžné, že císař byl uctíván jako bůh, zejména ve východní části říše).

Organizované pronásledování křesťanů začalo poprvé po Vypálení Říma roku 64 n. l. V roce 64 n. l. se v Římě objevilo několik křesťanů. Nero potřeboval obětní beránky a křesťané se pro tuto roli skvěle hodili. V té době si Římané mysleli, že křesťanství je jen odnoží judaismu. V posledních desetiletích 1. století n. l. byl Nový zákon poprvé vydán v písemné podobě, a to v řečtině. (Stojí za zmínku, že slovo Kristus pochází z řeckého slova pro Mesiáše, Ježíš je řeckou verzí slova Jozue; z tohoto překladu pochází mnoho dnes v křesťanství běžných jmen). Kolem roku 100 n. l. začali křesťané organizovat svá shromáždění.

V počátcích císařství mnozí vzdělaní Římané zcela opustili náboženství a věnovali se filozofii, tito vzdělaní lidé byli náchylnější k monoteismu křesťanství. Východní náboženství často kladla hluboký důraz na náboženskou empatii, kterou lidé ze západní části Říma často vyhledávali. Zatímco mnohá náboženství se navzájem tolerovala, křesťanství nikoli. Křesťané věřili, že jejich bůh je jediný, a ostatním náboženstvím se vyhýbali a pronásledovali je. Křesťanství bylo také mladé, a proto přizpůsobivější než ostatní. Chudší lidé byli často přitahováni ke křesťanství, protože křesťanství mělo zajistit, aby chudí mohli přežít, když nastaly těžké časy. Jak jsem již zmínil, křesťanství také umožňovalo otrokům a ženám praktikovat toto náboženství, ale ostatní náboženství jim často nebylo dovoleno praktikovat. Křesťanství se tedy svým způsobem stalo útočištěm pro podmaněné a utlačované, a v Římské říši bylo mnoho lidí podmaněno a utlačováno.

Koneckonců si římské úřady uvědomily, že křesťanství nelze porazit pronásledováním, a v roce 313 n. l., platilo, že císař Dioklecián kolem roku 300 n. l. uspořádal největší pronásledování křesťanů v dějinách, dostali křesťané ze zákona úplnou náboženskou svobodu. Tento zákon pocházel od Konstantina a křesťanům poskytl mnoho výhod, například jurisdikci nad jejich vlastními záležitostmi. Předpokládá se, že kolem roku 300 n. l. byla téměř polovina obyvatel východní části Říma křesťany a osmina obyvatel západní části křesťany. Církev ve zmatcích třetího století n. l. značně posílila a v té době byla jednou z nejlépe organizovaných institucí v celé říši. Konstantin pravděpodobně považoval křesťanství za možný symbol sjednocení ve stále se rozdělující říši.

Po získání náboženské svobody křesťanství velmi posílilo a téměř každý císař, který nastoupil po Konstantinovi, byl křesťan. V roce 380 n. l. učinil císař Theodosius křesťanství státním náboženstvím a v letech 391-392 n. l. zakázal uctívání všech ostatních bohů. Křesťanství tak dosáhlo svého posledního velkého vítězství.

Prosím, opravte mě, pokud se v něčem z toho mýlím, a pokud ano, pak se omlouvám. Doufám také, že moje gramatika a celkové používání angličtiny je přijatelné a hlavně čitelné. Uvědomuji si také, že jsem se možná příliš rozpovídal o historii křesťanství, ale mám pocit, že to příliš souvisí s tím, jak se křesťanství stalo tak populárním.