„Údaje ze sčítání lidu v Německu a Rakousku z této doby byly obecně docela dobré – hlavně proto, že se s tím počítalo. Z jiných částí Evropy, zejména z východní Evropy, jsou méně spolehlivá.“

Doktorka Barabra Warnocková mě provádí mapou připevněnou na zdi Weinerovy knihovny holocaustu na londýnském Russell Square. Na tomto místě probíhá výstava s názvem Zapomenuté oběti: nacistická genocida Romů a Sintů. Mapa, která pokrývá země od Chorvatska na západě po SSSR na východě, podrobně popisuje, jak byli Romové v daných lokalitách shromažďováni a vyvražďováni během Porajmosu – cikánského holocaustu.

„Odhady se kvůli údajům značně liší, ale obecně se uznává, že v Evropě bylo zabito až 500 000 Romů. Některé odhady hovoří až o jednom a půl milionu“.

V Chorvatsku fašistická Ustase tvrdošíjně pronásledovala romské obyvatelstvo, deportovala je do pracovních táborů a koncentračního tábora Jasenovac (kde bylo zabito něco mezi 10 a 20 tisíci Romů). V Srbsku byly masakry Romů prováděny ve speciálních táborech a mobilních plynových vozech. Na Krymu potulné bandy nacistických vojáků a jejich kolaborantů střílely Romy na potkání.

Později toho dne jsem se pokusil vyprávět o výstavě své romské mamince. Zeptala se mě, jestli jsem někdy přemýšlel o lidech v našem rodokmenu, které tato zvěrstva zastihla; o jeho větvích odříznutých mnoho desetiletí předtím, než se kdokoli z nás narodil. Od té doby mi ta myšlenka nešla z hlavy.

Dne 26. listopadu 1935 byli Romové nacistickým režimem definováni jako „nepřátelé státu na rasovém základě“. Výstava Weinerův holocaust je kronikou toho, co se dělo poté, a sleduje ghettoizaci, pronásledování a průmyslové vyvražďování romského obyvatelstva Evropy. Sdílí příběhy lidí, jako byla Magarete Krausová, která byla v roce 1943 jako teenagerka deportována do Osvětimi, kde se nakazila tyfem a byly na ní prováděny pokusy. Lidé jako Hermine Hovarthová, která byla svědkem znásilňování a vraždění jiných romských žen v „cikánském táboře“ v koncentračním táboře Ravensbrück a poté byla sama mučena. Lidé jako Hans Braun, který byl nucen pracovat v muniční továrně, než byl poslán do Osvětimi-Březinky a shledal se se svou rodinou, aby sledoval, jak umírá na nemoci, hladem nebo plynem.

Po skončení holocaustu mohli ti, kteří tábory přežili, žádat od německé vlády „odškodnění“. Hans Braun o to požádal. Ve formuláři britského Červeného kříže uvedl jako důvod svého uvěznění „Zigeuner“ – německý výraz pro Cikána. Jeho žádost o finanční prostředky byla zamítnuta na základě toho, že byl uvězněn nikoli na základě rasy, ale proto, že byl „zločinec“.

Západní Německo oficiálně uznalo, že došlo ke genocidě Romů, až v roce 1982.

Příběhy o „likvidaci“ desetitisíců lidí, jako jsem byl já, ve mně vyvolávají prázdnotu. Jsou tak hrůzné, tak názorné a nechutné, že je nemožné je plně pochopit. Ale asi nejvíc mě děsí detaily; téměř všední drobnosti, které ukazují, jak byly protiromské nálady institucionalizovány nejen během holocaustu, ale i léta po něm, dokonce dodnes.

V květnu 2017 byly při úmyslném žhářském útoku zaživa upáleny tři mladé romské dívky, které spaly ve svém karavanu nedaleko Říma. V roce 2003 byl k smrti ukopán patnáctiletý cestovatel Johnny Delany. Když jeho útočníci utíkali z místa činu, bylo údajně slyšet, jak říkají „je to jen zasranej cikán“. Byli odsouzeni za jeho vraždu, ale soudce odmítl uznat, že útok byl rasově motivován.

Zpráva hnutí Travellerů z roku 2017 zjistila, že 91 % Cikánů, Romů a kočovníků zažilo diskriminaci. Obětí nenávistných projevů nebo trestných činů z nenávisti se stalo 77 procent z nás. Stejný průzkum také zjistil, že 40 procent britských rodičů by bylo „nespokojeno“ s tím, kdyby blízký člen rodiny navázal vztah s kočovníkem. Podle zprávy ESLP z roku 2018 se 44 procent lidí cítí dobře, když otevřeně vyjadřují negativní předsudky vůči cikánským komunitám.

Na začátku tohoto roku zvláštní zpravodaj OSN odsoudil britskou vládu za neschopnost řešit systémový rasismus vůči Cikánům, Romům a kočovníkům – a přesto stále pokračuje. Právě minulý měsíc byly v Glastonbury v Somersetu úmyslně zapáleny karavany kočovníků (nikomu se však naštěstí nic nestalo). Několik dní poté oznámila ministryně vnitra Priti Patelová řadu nových opatření zaměřených speciálně na komunitu kočovníků, která se nakonec ocitla v manifestu Konzervativní strany v části věnované kriminalitě. „Budeme bojovat proti nepovoleným táborům kočovníků,“ píše se v něm. „Poskytneme policii nové pravomoci k zatýkání a zabavování majetku a vozidel narušitelů, kteří zřizují nepovolené tábory, abychom ochránili naše komunity. Z úmyslného vniknutí na cizí pozemek uděláme trestný čin a také dáme radám větší pravomoci v rámci systému plánování.“

Podle vládní „plánovací politiky pro místa pro kočovníky“ jsou místní úřady v Anglii povinny zajistit pozemky pro cikánská a kočovnická tábořiště na pět let. Zatím byla vybudována méně než třetina potřebných míst. Nové vládní návrhy zakazují Romům stanovat kdekoli, kde není schválený kočovný kemp, ale nepředkládají žádné plány na zvýšení nebo prosazení vlastní politiky pro kočovné kempy. Tato opatření jsou přímým útokem na kulturu a zvyky lidí, kteří žijí ve Spojeném království téměř o 300 let déle, než existuje Konzervativní strana.

Srovnávání s holocaustem nebo odvolávání se na něj v argumentaci o pronásledování určitého národa může působit extrémně. Ale když se rozhlédnu kolem sebe, mám upřímný strach z toho, jak vypadá budoucnost Romů ve Spojeném království. Říci, že démonizace již tak pronásledovaného národa má ozvěny Německa 30. let, by nebylo nespravedlivé. Sedmdesát let po průmyslovém vyvražďování Romů v celé Evropě se díváme zpět na ty nepředstavitelné hrůzy a říkáme si, jak k nim mohlo dojít? Odpověď zní: začínají takto. Institucionalizací staletých předsudků. Pomalým plíživým procesem kriminalizace, démonizace a ghettoizace celého národa.

V manifestu strany toryů se zcela oprávněně věnuje velká pozornost pokrytectví, lžím a zmasírovaným číslům, ale jak se stále více blížíme k 12. prosinci, je důležité nezapomínat na velmi reálnou hrozbu, kterou konzervativci představují pro očerňované komunity v celé této zemi. Nesmíme připustit, aby to byl začátek dalšího, rozhodnějšího a trvalejšího útoku na Romy. Hlas pro Konzervativní stranu je přesně takový.

Sledujte Bena Smokea na Twitteru.

Líbil se vám tento článek? Dejte nám lajk na Facebooku nebo nás sledujte na Twitteru.