Zdroj: Pavel Badrtdinov/Unsplash

Jako vztahový terapeut jsem často dotazován: „S jakým největším problémem se páry potýkají?“. Snadné odpovědi jsou peníze a sex, ale ani jedno by nebyla úplně pravda, nebo alespoň ne to, co vstoupilo do mé ordinace nebo do mého života. Nejčastějším problémem, se kterým se v intimních partnerstvích setkávám, je to, čemu říkám boj o empatii.

Paula řekne Jonovi, že ji rozrušilo a ranilo něco, co řekl, způsob, jakým reagoval na její názor v rodinné záležitosti. Ptá se ho, jestli by v budoucnu mohl stejnou věc říct s laskavým přístupem a/nebo zvědavostí a nebýt tak kritický jen proto, že se její názor liší od jeho. Jon na Pauliny pocity a žádost reaguje agresivním dotazem, proč by jí měl nabízet laskavost a zvědavost, když minulý měsíc utnula jeho zkušenost kvůli jiné rodinné záležitosti a chovala se k němu nevlídně. Paula pak útočí zpět a vysvětluje, proč si zaslouží, aby se v interakci minulý měsíc zachoval tak, jak se zachoval, a proč její reakce minulý měsíc byla reakcí na to, co udělal před dvěma měsíci, což bylo podle ní nevlídné a agresivní. Jon pak vyštěkne, že na své chování před dvěma měsíci měl právo kvůli tomu, co nevlídného a kritického udělala ona před třemi měsíci… a vrátí se v čase na zdánlivě nedosažitelné místo před začátkem ubližování.

Páry to dělají pořád. Hádají se o to, kdo si zaslouží empatii, na čí zkušenosti by mělo záležet, čí zranění by mělo být ošetřeno a čí zkušenost by měla být potvrzena. Partneři si často odmítají nabídnout empatii, protože mají pocit, že by to znamenalo přiznat si vinu, a vzdát se tak možnosti získat empatii a potvrzení vlastní zkušenosti. Zjednodušeně řečeno, pokud mi záleží na tom, jak ti moje slova ublížila, pak přiznávám, že nesu vinu za to, že jsem ti tuto bolest způsobil. A co je možná ještě důležitější, pravda o tom, proč jsem ta slova řekl, nebo přesněji řečeno, proč jsem byl oprávněn ta slova říct, nebude nikdy potvrzena ani se jí nedostane vlastní empatie. Empatie k tobě účinně ruší empatii ke mně.

Jak se ve vztahu hromadí zranění a zášť, je stále těžší vcítit se do partnerova prožívání, protože máš tolik nevyslyšené a neošetřené vlastní bolesti. Když se mezi lidmi nahromadí příliš mnoho nevyslyšené bolesti, může být téměř nemožné naslouchat zkušenostem toho druhého, natož se o ně zajímat. Nezhojené rány časem vytvářejí vztah, ve kterém nezbývá prostor pro vyslechnutí a místo, kde by vás nějaká křivda nebo zranění z minulosti nediskvalifikovaly z práva na laskavost a podporu – což jsou shodou okolností základní součásti intimity.

Z tohoto a mnoha dalších důvodů je zášť pro intimní vztah nejtoxičtější ze všech emocí.

Co tedy dělat, pokud jste ve vztahu už nějakou dobu a nahromaděná zranění vedla k zášti, nevyřešenému hněvu a bolesti? Existuje naděje, že se ve vašem vztahu znovu prosadí empatie, aby mohla znovu začít vzkvétat opravdová intimita? Jaká je cesta vpřed, když máte pocit, že je pod mostem příliš mnoho toxické vody, příliš mnoho trosek pod vašima nohama, abyste našli cestu zpět k láskyplnému svazku? Když je minulost minovým polem, může se přítomnost stát mírumilovnou půdou?“

Ptáte-li se mě, zda je to možné, zda je naděje, že se ve vašem vztahu znovu objeví empatie, i když přetrvává zášť, odpověď zní: pravděpodobně. Kdybyste se mě však zeptali, zda existují způsoby, jak se pokusit empatické pouto ve vašem vztahu obnovit, odpověděl bych jednoznačně ano. Ano, můžete se o to pokusit. A ano, jediný způsob, jak můžete zjistit, zda se to, co je pravděpodobné, může stát možným, je pojmenovat to jako problém a věnovat tomu maximální úsilí. Jednu věc můžete vědět jistě: pokud se nebudete snažit zášť řešit, sama od sebe nezmizí. Odpor je rakovina, která metastázuje a nakonec znemožňuje přežití zdravého vztahu.

Takže co dělat? Nejprve navrhuji, aby si páry společně stanovily záměr obnovit ve svém vztahu empatii, protože pomáhá začít vědomým rozhodnutím, které je pojmenováno. Možná oba chcete prohloubit intimitu nebo důvěru, nebo možná jen zmírnit zášť. Záměr může být pro každého z vás jiný, ale důležité je, že existuje dohodnuté přání a ochota věnovat tomuto problému pozornost. Někdy jeden z partnerů není ochoten takový záměr stanovit, často právě kvůli zášti, která se řeší. I v takovém případě můžete záměr stanovit sami; není to sice ideální, ale i tak to může přinést pozitivní výsledky.

Po pojmenování záměru doporučuji uzavřít dohodu a oficiálně stisknout tlačítko restartu vašeho vztahu. Toto datum restartu vztahu můžete ritualizovat/oslavit třeba jako nové výročí – den, kdy jste se zavázali začít znovu bez jedů minulosti. Je důležité, abyste toto datum restartu označili nějakým hmatatelným způsobem, který ho učiní skutečným a posvátným. Datum restartu znamená, že od určitého dne a času začínáte znovu, takže když partnerovi vyjadřujete své pocity, mají tyto pocity význam prostě proto, že existují, a nemohou být znehodnoceny kvůli něčemu, co se stalo v minulosti. Stisknutí tlačítka restart znamená, že získáte nový bod nula, bod, v němž jste oba nevinní a máte nárok na laskavost a podporu; čistý štít. Tento jediný, byť vykonstruovaný krok, pokud se na něm dohodnete a budete ho dodržovat, může otevřít zcela nové pole, na kterém se můžete znovu setkat, být láskyplní a starat se jeden o druhého.

Současně s tím doporučuji začít nový způsob vzájemné komunikace – způsob střídání. Střídání znamená, že když jeden z partnerů přinese druhému rozrušení nebo cokoli obtížného či méně pozitivního, je plně vyslechnut a pochopen, bez vyvracení. Zkušenost druhého partnera, tedy to, co bychom mohli říci, že způsobilo jeho (nebo její) chování (které vyvolalo rozrušení), si pak ponecháme na další den. Druhý den, pokud si to přeje, vyjádří svou zkušenost s tím, co jeho partner prezentoval, nebo s něčím úplně jiným. A opět prezentuje bez vyvracení z její strany.

Přestože navrhuji vnucený způsob komunikace kolem obtížných otázek, který může působit těžkopádně, může tento postup také podpořit nedefenzivní naslouchání a dokonce empatii. Jeho cílem je řešit rozhořčení bezpečným způsobem, jakmile se objeví, a zabránit tak tomu, aby vykrystalizovalo v nové pole rozhořčení. Protože víte, že váš čas říci svou „verzi příběhu“ přijde až zítra, jste schopni lépe naslouchat, naslouchat a být přítomni prožívání svého partnera. Svým způsobem se můžete uvolnit, protože se nemusíte snažit hádku „vyhrát“. Můžete také zkusit partnerce zrcadlit slovy to, co slyšíte říkat a cítit. A toto zrcadlení provádějte tak dlouho, dokud nebude mít pocit, že jste správně „pochopili“ její prožitek. Schopnost vyslechnout partnerku, aniž byste se museli bránit (protože je to prozatím proti pravidlům), může snížit pravděpodobnost, že výměna názorů skončí živením nové zášti. Střídání se ve vyjadřování svých zkušeností s vědomím, že budete vyslechnuti bez vyvracení, že zde bude zaručen bezpečný prostor pro vyslechnutí vaší zkušenosti, zmírní vaši úzkost, hněv, zoufalství a beznaděj. Výrazně to také zlepší možnost navázání nového empatického pouta. Tím, že budete komunikovat po jednom (s přestávkou na oddech a spánek mezi tím), alespoň na chvíli vytvoříte zahrádku pro laskavost, zvědavost a podporu – určující aspekty intimity -, aby měly alespoň šanci zakořenit a snad i růst.

Zášť je pro vztah jed. Zabíjí tu nejchutnější část intimity – totiž empatii. Nejchutnější součástí partnerství, jak jsem ji zažil a prožil, je možnost přijímat a dávat empatii, skutečně ji cítit přicházet a odcházet. Pokud váš vztah trpí nelibostí nebo pokud trpíte s nelibostí a z nelibosti, zkuste tyto tři návrhy a uvidíte, co se stane. Nemůže to ublížit a mohlo by to pomoci – a proces zkoušení bude obsahovat vlastní bohatství. Šťastné a veselé zahradničení.

Obrázek z Facebooku: Foto: Joe Prachatree/