Dotaz: „Proč se daří zlým?“
Odpověď: Proč se daří zlým? S touto otázkou se potýkal prorok Jeremiáš, když se ptal Hospodina: „Proč se daří cestě bezbožných? Proč všichni nevěrní žijí v pohodě? Ty jsi je zasadil a oni zakořenili, rostou a nesou ovoce. Ty jsi stále na jejich rtech, ale daleko od jejich srdcí“ (Jeremiáš 12,1-2). Podobně bojoval i Job: „Proč bezbožní žijí dál, stárnou a sílí?“ (Jób). (Job 21,7). A žalmista vyjádřil závist, když viděl blahobyt bezbožných, a ptal se, zda mu stojí za to žít spravedlivě (Žalm 73,3.13). Jak může svatý Bůh lásky dopustit, aby jeho lid trpěl, zatímco bezbožným se daří?“
Možná lepší otázka zní: Proč jsme v pokušení závidět bezbožným? V čem jako Boží děti spočívá jádro našeho dotazu? Proč nás rozčiluje, když se zlému člověku daří dobře? Je to proto, že ten člověk má něco, co my nemáme?“
Zlým se sice na tomto světě daří, ale možná jsme zapomněli, že jejich štěstí vydrží jen krátce. Ztratili jsme ze zřetele věčnou odměnu a konečný osud zlých lidí. Potřebujeme tuto připomínku: „Nermuťte se kvůli těm, kdo jsou zlí, ani nezáviďte těm, kdo páchají zlo, neboť jako tráva brzy uschnou, jako zelené rostliny brzy odumřou. Důvěřujte Hospodinu a konejte dobro, přebývejte v zemi a těšte se z bezpečné pastvy. Mějte zalíbení v Hospodinu a on vám dá touhy vašeho srdce. Svěřte svou cestu Hospodinu, důvěřujte mu a on to učiní: On dá zazářit tvé spravedlivé odměně jako svítání, tvé ospravedlnění jako polední slunce. Buď klidný před Hospodinem a trpělivě na něj čekej; netrap se, když se lidem daří na jejich cestách, když uskutečňují své zlé plány.“ (Žalm 37,1-7)
Je přirozené, že se divíme, proč je Bůh milostivý a milosrdný k lidem, když si jeho milosrdenství nezaslouží – když jejich srdce jsou tvrdá a neústupná. Tato reakce je typická; je lidské toužit po přiměřených důsledcích za špatné chování. Odpuštění našim nepřátelům nepřichází snadno. Možná zapomínáme, že mnozí z nás měli kdysi tvrdé srdce a byli tvrdohlaví. I my jsme si zasloužili Boží soud. Bůh však vůči nám rozšířil svou lásku a milost, abychom mohli přijmout jeho spasení: „Všichni jsme kdysi žili tak, že jsme se řídili vášnivými touhami a sklony své hříšné přirozenosti. Ze své přirozenosti jsme byli vystaveni Božímu hněvu, stejně jako všichni ostatní. Ale Bůh je tak bohatý na milosrdenství a tak nás miloval, že i když jsme byli kvůli svým hříchům mrtví, dal nám život, když vzkřísil Krista z mrtvých. (Jen díky Boží milosti jste byli spaseni!)“ (Efezským 2,3-5, NLT).
Jednou z odpovědí na otázku „Proč se daří bezbožným?“ je, že i bezbožní mají v Božím plánu svůj cíl, který mají naplnit. Bůh vzbudil Babylóňany, „bezohledný a prudký lid“, z nějakého důvodu (Abakuk 1,6; srov. Jeremiáš 27,6). Bůh vzbudil perského krále Kýra, aby uskutečnil vše, co se Bohu líbilo (Izajáš 44,28). Bůh vzbudil Egypťany a Asyřany, aby spravedlivě odsoudil neposlušného Judu (Iz 7,18).
Možná nejlepší odpověď na otázku „Proč se daří bezbožným?“ zní: Protože Bůh miluje hříšníky (Jan 3,16; Řím 5,8). Je soucitný, milosrdný a trpělivý s hříšnými lidmi, protože chce, aby byli spaseni. Druhý list Petrův 3,9 říká: „Pán není pomalý v plnění svého slibu, jak někteří chápou pomalost. Naopak, je s vámi trpělivý a nechce, aby někdo zahynul, ale aby každý dospěl k pokání.“
Bůh je pomalý k hněvu a překypuje láskou. Je to soucitný Bůh, který dává určitá požehnání všem lidem (Mt 5,45) a který si přeje, aby všichni byli spaseni. Jeho trpělivost se zlými lidmi je pro ně příležitostí, aby byli spaseni: „A pamatujte, že trpělivost našeho Pána dává lidem čas, aby byli spaseni“ (2Pt 3,15, NLT).
Mohli bychom chtít, aby zlí byli zničeni okamžitě, ale Bůh má svrchovaný plán, který musí postupovat vpřed. A ve své lásce a milosti chce, aby byli zachráněni. Boží trpělivost se zlými je pro nás příležitostí, abychom se za ně modlili a svědčili jim, aby poznali Boží srdce vůči nim. Jsme povoláni k tomu, abychom hříšníkům vyprávěli o Jeho úžasném spasení a varovali je před trestem, který mohou očekávat, pokud zůstanou vůči Bohu zatvrzelí a neodvrátí se od své tvrdohlavé cesty.

.