Výlet do místní drogerie přiměl posluchače Paula Fuligniho k zamyšlení, proč jsou žiletky tak drahé, že jsou nyní často v uzamčených nádobách nebo za pultem v drogerii.

Ukázalo se, že o cenách žiletek a břitů hodně lidí přemýšlelo. Byly o tom napsány desítky akademických prací a každý dobrý student MBA se tím zabýval.

„Bývá to nazýváno ‚cenotvorba žiletek a břitů‘ nebo ‚dvoudílný tarif‘,“ říká Richard Schmalensee, emeritní profesor ekonomie a managementu na MIT a autor vlastní práce o cenotvorbě žiletek.

Společnosti lákají zákazníky levným, možná dokonce podnákladovým produktem (jako je rukojeť holicího strojku) a poté si účtují vyšší cenu souvisejícího zboží (jako jsou náplňové břity). Podle Schmalenseeho je to způsob, jak si zákazníky připoutat k produktové řadě, ale je to také způsob, jak účtovat vyšší ceny zákazníkům, kteří výrobek používají častěji.

„Člověk, který používá novou žiletku každý den, to je člověk, který si cení důkladného oholení, a to je člověk, o kterém jako výrobce vím, že by zaplatil vysokou cenu,“ říká. „A já jim tu vysokou cenu rád naúčtuji.“

Model žiletek a břitů využívá řada dalších výrobků:

Je tu však ještě jeden důvod, proč jsou žiletky tak drahé.

„Žiletky je opravdu, ale opravdu složité vyrobit,“ říká Jeff Raider, spoluzakladatel společnosti Harry’s, začínajícího podniku, který prodává produkty na holení přímo zákazníkům prostřednictvím svých webových stránek.

Raider říká, že než založil Harry’s, netušil, jak složitá bude výroba žiletek nebo že na světě existuje jen několik společností vyrábějících žiletky. Nakonec koupil německou továrnu, aby získal čepele a kvalitu, kterou chtěl.

„Začíná to vlastně nákupem opravdu kvalitní žiletkové oceli,“ vysvětluje Raider. „Ocel musíte brousit tak, aby byla na špičce velmi ostrá a ve spodní části velmi pevná. To jí dává stabilitu i opravdu ostrý řezný povrch.“

Kombinace pevnosti a přesnosti minimalizuje riziko pořezání nebo popálení břitvou.

Kov se pak zahřívá a chladí, „čímž se vlastně mění molekulární složení oceli,“ říká Raider. Poté se brousí pod „specifickými úhly, které jsou vlastní výrobci žiletek, ve strojích, které si výrobci skutečně vyrábějí sami.“

Protože výroba žiletek je složitý, komplikovaný a drahý proces s vysokými vstupními bariérami, několik málo společností, které žiletky vyrábějí, má výhodu:

„Historicky byly společnosti, které věděly, jak vyrobit žiletky, schopny účtovat lidem za žiletky výrazně jiné ceny, než jaké byly skutečné náklady,“ říká Raider.